| JANA | •
 |
(28.4.2006 11:12:55)
Žiji s přítelem dva roky,je rozvedený a má 11 dceru.Chodí k nám pravidelně,díky soudnímu nařízení každou druhou sobotu.Ze začátku jsem se hrozně těšila,protože sama děti nemám.Jenomže vztah jeho dcery je ke mně katastrofický.Snažila jsem se už o všechno,ale marně.Skoro na mně nepromluví,někdy mně uplně přehlíží.Už jsem je nechávala ,že můžou být sami,ale to zase vadí mému partnerovi,chce být s náma oběma.Nevím co mám dělat,vím že je tam velký vliv jeho bývalé ženy,která mi pořád dává za vinu,že jsem ji rozvrátila manželství a svou dceru žene proti mně.
|
| AdieuD | •
|
(4.5.2006 18:01:59)
Vim, co tim myslis, muj je tez rozvedeny, s byvalou ma jednoho syna a brava si i jejiho synka z predchoziho manzelstvi.
Slycham taky "mama dela toto takhle", "kdyz jsme byli s mamou tam, tak..". Ze zacatku jsem to prechazela s usmevem, pak se slzama v ocich, ted uz se s nima nechci stykat, ale muz chce, protoze chce nas mit pohromade. Detem clovek nevysvetli, ze mam je proste jina osoba nez jejich mama, ale ja uz nemam silu to prechazet s usmevem.
I kdyz jim vysvetlil, jak se veci maji, jeho byvala je stejne ockuje, ze ja si s nim uzivam a oni ted trpi ( i kdyz od nej ona utekla) a to dite se taky tak na me bude koukat, jako na zlodeje a mrchu, co jim ublizuje.
Doufam, ze s postupem casu se to zlepsi a klucina si uvedomi, ze nejsem sobecka mrcha a potvora, co odvedla tatinka.
Drzim ti palce, at to zvladnes lepe nez ja... ;-)
AD
|
| Aja 2+2 | •
|
(2.6.2006 19:51:11)
Brouzdám po netu a snažím se najít nějaký příspěvek, který by se mi ukázal, že v tom nejsem sama, že nějaké takové problémy řeší i někdo jiný..Po rozvodu jsou nejčastěji děti s matkou a k otci dochází..U nás je to kapku jinak..Můj přítel má dvě dcery(9 a 7let) ve své péči a nejmladší dcerka(4roky) zůstala s matkou.. Já mám dvě děti (6 a 2 roky)..Strašně moc mě mrzí, že naše manželství nedopadlo dobře, jenže po zjištění, že manžel je homosexuál jsem si nedovedla představit žít formální manželství, tolerovat manželi sex s muži a když se k tomu ke konci přidalo i násilí vůči mě, protože jsem přišla na věc, která měla být navždy utajena..Už to nešlo dál..A ve 30 letech jsem si nedovedla představit zůstat už navždy sama..Vím, jak je to pro děti z rozvedeného manželství těžké a proto mě to hodně trápí, že i mé děti musí procházet tím, čím jsem procházela i já..Seznámila jsem se s přítelem, máme moc pěkný vztah, bydlíme spolu l rok, ale... Přítel má v péči 2 dcerky a ještě l dceru u exmanželky..Zpočátku jsem si asi naivně představovala, jak holkám nahradím maminku, která od nich odešla za jiným pánem a vzala s sebou i malou 5měsíční sestřičku..Ale brzy jsem dopadla na tvrdou zem..Strašně mě zraňují poznámky typu: Maminka to dělá takhle..Maminka vaří tohle..Maminka nám koupila bombónky..Dříve jsem to zvládala s úsměvem, ale teď mi to vhání slzy do očí a moc mi to ubližuje..Když si představím, že se denodenně starám o 4 děti(l za l4 dní o víkendu o 5 dětí)a není to jednoduché v kombinaci s 2letým malým rošťákem, který dává zabrat..Toho prádla, žehlení, vaření, uklízení za provozu 6členné domácnosti..Lítání po obchodech, když holky rostou a neustále je něco potřeba - boty, kalhoty, sezonní oblečení..A pak si vyslechnu, že maminka jim koupila punčocháče!!!(z umělotiny za l5 korun u vietnamců)-neříkám, taky není peněz nazbyt, nekupuji drahé oblečení, ale člověka se to dotkne..Maminka jim za celý rok koupila právě jen ty štrample..Vím, že si tak maminku snaží ve svých očích idealizovat a poslední dobou začínám pociťovat, že ta starší 9letá holčička jakoby se neustále snaží najít na mě nějaké chyby, v čem je její maminka lepší..Mám obě holky moc ráda, ale v takových chvílích bych nejraději se vším praštila, drží mě jen to, že máme s přítelem moc pěkný vztah..A je tady ještě 4letá holčička v péči matky..Mám dost problém ji přijmout..Jako by to už na mě - 4děti-bylo dost..Přestože je to hodná a milá holčička asi je to proto, že je hodně podobná na matku,že přichází z jejich domácnosti, že odmítám věřit tomu, že je to přítelovo dítě a možná je to i tím, jak se k ní přítel chová..Chová se k ní jako k malému miminku..Neuvědomuje si to, ale mě to dráždí, protože vidím, jak se chová k mé 6leté dcerce a 2letému synovi(po nich už chceme nějakou samostatnost, aby se vše dalo zvládnout - 4 děti..Je to strašně nevděčné..V počátku jsem do toho vztahu vstupovala, že to zvládnu, že to dokážu, mám přítele i holky moc ráda, ale poslední dobou mám pocit, že mi nějak ubývají síly..Že asi nejsem tak silná osobnost, abych zvládla 4 děti..Ale hlavně nevlastní děti..Je to na delší povídání..
Budu moc ráda, když napíšete svůj názor a když se mi ozve někdo s podobným problémem, třeba i když k vám nevlastní děti chodí jen na návštěvu.. A to jsme s přítelem zpočátku do toho vstupovali s tím, že neexistuje vlastní, nevlastní děti..Prostě naše děti..Ale to je jen taková krásná věta..Ono při existenci a návštěvách exmanželů to ani jinak asi nejde(samozřejmě tohle nikdy nevyslovujeme, ale stejně je cítit, že je to v nás)..Aja
|
| Adieu | •
|
(21.8.2006 15:45:03)
Ajo, moc ti drzim palce, at to nejak zvladnes. Obdivuje te, s jakou vernou se staras i o nevlastni deti.
Vsichni mi rikaji, ze to proste chce cas, az si deti uvedomi, ze pro ne delas vsechno a mas je rada... I kdyz ja tomu neverim :-( Ja uz nejak po letech ztratila nadeji, ze to bude lepsi. Proste ja jsem ta zla a asi budu naporad.
Proto doufam, ze to tak brzy nevzdas a deti to jednou pochopi. Ony za to nemohou.
|
|
| katka, 2+2 | •
|
(12.7.2007 11:23:43)
Obdivuji tě, jak to všechno zvládáš, vzala jsi si na sebe velké břemeno ale i spoustu radosti. Vím dobře jak ti je, znám to z vlastního života - mám dvě děti a manžel také dvě a když jsme všichni dohromady je to někdy síla...
Jestli si budeš chtít jen tak popovídat, napiš mail... odpovím kdykoli a ráda...
přeji hodně síly a hlavně trpělivosti.
|
|
| štěpánka | •
|
(12.7.2007 12:36:59)
Milá Ájo, myslím, že je obdivuhodné, jak se k nastalým problémům stavíš. Myslím, že bys o svých pocitech měla mluvit se svým partnerem a vhodným způsobem i s dětmi. Já se vůbec nedivím, že jsi uštvaná a potom každá "necitlivá" věta Tě zákonitě musí ranit. To si pak můžeš 100x říkat, že to děti tak nemyslí - a nejspíš opravdu ne a časem ocení, co v Tobě mají. Proti Tobě mám život jednoduchý, ale když se mi trochu šmodrchal, vždycky mi pomohlo si promluvit s nejbližšími. Když se mi zdálo, že je tím nemám nebo nechci zatěžovat (případně šlo o ně), tak tu byly moje kamarádky a v jednom případe i psycholog. Nakonec - ten je úplně nezúčastněná osoba a dal mi některé rady a návody, jak věci řešit. Vím, že každému to nevyhovuje, ale mě ten vlastně cizí člověk, který mě vyslechl strašně pomohl. Taky jsem z Prahy a tady je všechno krásně anonymní. Držím palce, abys ten nápor vydržela, protože jsou všechny děti vlastně ještě dost malé. (Jedna známá byla v podobné situaci jako Ty (ale společné soužití začlo, když některé děti byly v pubertě) a okolí na ni ještě tlačilo, že by s novým manželem měla mít společné dítě. I když povedlo, problémy se neumenšily, spíš naopak, ale oni jsou spolu "šťastni až do smrti" - a to podle hesla: "život začíná, když z domu odejdou děti a chcípne pes" - jak bylo teď nedávno v jedné TV hře. Všechny děti jsou už samostatné a vycházejí všichni navzájem dobře, jen benjamínek je ještě s nimi doma.)
Vydrž!
|
|
| Kabuki | 
|
(31.1.2010 19:10:27)
...tak si ti tak neber, maminka nám koupila bonbonky atp., no, tak řekni, no, to je holky fajn a konec. Moje děti zase chodí z návštěv u Ex a jeho partnerky (která má dvě malé děti, jedno s mým Ex..) a říkají Zuza vařila tohle (fůůůj), ale hráli s náma tohle (to bylo fajn), někdy si přinesou něco, co jim dali, řeknu, hmm, to je pěkný, tak to máš na hraní a šmytec. Spíš, jak píšeš, je to prostě asi všechno těžké ( a la ,, moje děti a tvoje děti bijou naše děti 
|
|
|
| Kabuki |
|
(31.1.2010 19:04:44)
...když ono je to všechno složitý, pro všechny strany. Od nás se nyní již exmanžel odstěhoval, po vleklé manž. krizi, a pak podal návrh na rozvod. Ukázalo se, že měl již jiný vztah a těhotnou přítelkyni, která má již jedno malé dítě z prvního manž. Zůstala jsem se třema malýma dětma, v té době ještě na mateřské, sama. Psychicky se mi rozvodem ulevilo, můžeme volně dýchat, mít legálně jiný partnerský vztah atp. (Materiálně a v kombinaci s prací je to náročnější, ale kdybych mohla, situaci bych zpátky nevrátila, jsem mu vděčná, že ten řez udělal on, já bych se, s ohledem na dět a svou tehdejší finanč.situaci, neodvážila. Možná za pár let ano, až bych byla soběstačnější ...
Teď máme tedy již za sebou rozvod, děti mám v péči já. Děti má dva víkendy v měsíci, dávám mu je. Nabídla jsem mu, že si je může, po dohodě, vzít i častěji (zatím se nestalo).
Jeho novou partnerku nevnímám jako ,,tu mrchu, co svedla skvělého tatínka,, , prostě měli jsme těžkou krizi, ve vztahu nám bylo oběma dlouhodobě a nedobře a asi se to nedalo změnit. On má jinou ženu, já mám už taky jiného partnera (a rozumí si s mými dětmi  ). Ráda bych se s ní seznámila, neb má v péči moje děti ob víkend a taky zná o mně jen ty nejstrašnější historky  a musím mít v jejích představách podobu megery s dračí hlavou  . Nemám na to ale odvahu. Snad jednou později.
Vadí mi, že má úplně jiný výchovný styl (i když za 4 dny v měsíci toho snad tak moc nepokazí...), že prý často hrozně křičí na všechny děti své i moje (chápu, že pět dětí různého věku je hukot, ale věděla, že jde do chlapa s třema dětma plus teď další dvě, to je ale její rozhodnutí). Jen pro ilustraci - jsou to vlastně drobnosti, ale: ... za sprosté slovo si děti musí chodit vyplachovat pusy (připadá mi to stupidní, zvl.když Ex mluví často taky sprostě, měl by si pusu chodit vyplachovat taky  , za pomoc u nich doma dostávají peníze - u mě mají kapesné,ale za pomoc se neplatí, mně taky nikdo neplatí za to, že vyperu, uvařím atp. Mají zákaz vstupu do pokojíčku jejího tříletého dítěte a do ložnice, kde je batole, taky nesmí, pod pokutou - platí z těch svých pokladniček... Reaguju na to různě. Řeknu dětem, že pusy si vyplachovat chodit nemají, pokud jde o peníze za pomoc, řeknu, že prostě u NICH toto je jiné než doma a já to nezměním. Zákazy vstupu jsou podle mého zbytečné a dlouhodobě neudržitelné, ale nekomentuju to. Vadí mi, že se tam děti neučí a chybí jim to pak ve škole. Vadí mi taky to, že program je hlavně podle jejích malých dětí, moje větší jsou pak otrávené (a zlobí, pochopitelně). Ex se dětí asi moc nezastane, snaží se zřejmě vyhovět nové partnerce.
Doufám , že se hrany časem obrousí a situace se zklidní.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)