Re: Školní vzpomínky

Ahoj Magdi,
moje vzpomínky na školní tělocvik jsou taky poměrně tristní. Od páté třídy jsem měla z TV dvojku a to ještě z milosti. Pokaždé to stálo moji třídní hodně přemlouvání, aby mi tělocvikářka - ta bába princmetálová zamindrákovaná, co veřejně prohlašovala, že děti jsou "škodná" - nedala z těláku trojku. Naštěstí se paní ředitelka odmítala podepsat pod vysvědčení, na kterém byly samé jedničky a trojka z tělocviku :-)) Přitom nejsem nijak strašné dřevo, ale po několika úrazech jsem se začala bát na nářadí, v atletice jsem nemohla dohonit o hlavu vyšší a dvakrát tak těžké spolužačky a ze zimních sportů, které mi jdou docela dobře, se neznámkovalo.

Vyšla jsem z toho vcelku bez újmy na duchu i na těle, nicméně se snažím ze všech sil, aby moje dítě bylo něčeho podobného ušetřeno a aby získalo chuť cvičit dřív, než se dostane do spáru nějaké zanícené hopsoložky. Nechci mít doma vrcholového sportovce a po dlouhém pátrání jsem zjistila, že cvičení pro předškoláky je pořád nejlépe vedené v Sokole. A tak teď trávím dvakrát týdně hodinu na galerii tělocvičny a vyprávím si tam o "trudném dětství" s maminkou jednoho malého spolusokola. Zdá se, že na cvičení předškoláčků chodí jen potomci "beznadějných případů".