| Kačka (Markétka 5,5 roku) | 
 |
(7.2.2002 9:59:56)
Tak to vidíš, už je nás čím dál víc, co Tě nabádáme k tomu, abys to sepsala do něčeho silnějšího a trvanlivějšího než jsou tyhle virtuální stránky :-)
Taky jsem nebyla přítelem tělocviku, naštěstí jsem to ustála na dvojku (celých 12 let školní docházky), ale pocity z pachu tělocvičny jsem měla stejné jako Ty. Ano tělocvikářky-sportovkyně pro mě byly něco jako kreatury, které mě vzaly částečně na milost až na druhém stupni, kdy jsme začali během tělocviku hrát přehazovanou. Ta mi "šla".
Naše mládě je pohybově nadané po tatínkovi, jako u Vás. Ale už teď bezpečně vím, že žádný dril typu gymnastika od pěti let a "pěkně svižně se ohýbej, děvenko" se u nás konat nebude. Leda přes moji mrtvolu. Začala jsem s ní chodit do Sokola, když jí byly dva roky a nemohla jsem si to vynachválit. Pár měsíců před jejími druhými narozeninami mi definitivně došlo, že je to pěkná čertice a že se potřebuje hodně vyblbnout, aby byla večer tak akorát unavená. A protože se blížil podzim se všemi inverzemi, mrholeními a blátem, začala jsem hledat, až jsem našla právě toho Sokola. Bylo to ideální cvičení pro předškolkové cvrčky. Naučili se ty úplně nejzákladnější dovednosti, jako chodit po těch "tělocvičnových" lavičkách, skákat na malé trampolíně; vyzkoušeli si i "kolo kolo mlýnský" a jiné kolektivní hříčky pro mrňata a začínali pomalu chápat, kdo kdy přijde na řadu a proč. Skoro bych řekla, že to byl nejpřínosnější rok z tříleté mateřské. Na cvičení chodí i teď, do kategorie školkových dětí, když už jsou tam všechny děti bez rodičů, pěkně se protáhnou, proběhnou a zahrají si nějakou hru. Jsem moc ráda, že Sokol zase funguje tak jak má, protože za mého dětství to byl buď pionýr, nebo nějaký vyhraněný sport nebo pro holčičky gymnastika. Možná i proto, že jsem jako malé dítě neměla možnost na podobné všeobecně rozvíjející cvičení chodit, byla jsem pak při tělocviku takové trdlo...
Magdi, napsala jsi to krásně, tak jako ostatně všechno, co na Rodinu posíláš. Podle mého názoru máš ten nejlepší přístup ke sportování a pohybu vůbec u svých dětí.
Těším se na další povídání! K.
P.S. A nějakou odpověď na všechny ty návrhy stran knížky bych taky uvítala :-))
|
| Magda Silná | •
|
(7.2.2002 21:19:27)
Ahojky, děkuji za milý příspěvek.
Důvod, proč jsem začala psát na Rodinu, bylo splnění mého snu - vlastní kniha. Protože mi však tahle myšlenka připadala hodně "scestná", rozhodla jsem se, že pokud budu znát názory a reakce čtenářů, bude líp. Takže děkuji za každé povzbuzení k mému psaní. Doufám, že mi zůstaneš věrná i nadále...
Měj se hezky
Magda
|
| Kačka (Markétka 5,5 roku) |
|
(8.2.2002 11:26:09)
Žádné strachy o moji věrnost Tvým příběhům. Až budeš sepisovat tu knihu, hlásím se první v pořadí jako editorka :-)))) K.
|
|
|
|
V její náručí
Macramé workshopPraha 9 
Dálnice D55 – dálnice do pravěkuUherské Hradiště 
Výroba vertikálních záhonů z paletPraha-východ 
Velikonoce v Českém KrumlověČeský Krumlov 
Tržnice Zahrady ČechLitoměřice 
Macramé workshop
Dálnice D55 – dálnice do pravěku
Výroba vertikálních záhonů z palet
Velikonoce v Českém Krumlově
Tržnice Zahrady Čech
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)