| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku O sportu

 Celkem 8 názorů.
 Gábi, dcera 3 roky, mimi na cestě 
  • 

Školní vzpomínky 

(6.2.2002 14:29:32)
Milá Magdo!
Úplně jsem si vzpomněla na sebe a hodiny tělocviku = hrůzy. Nevím, jestli jsem měla smůlu, ale ve svém životě jsem se potkala se samými tělocvikářkami typu "jedubaba". (VŠ nepočítám tam už to byla zábava.) Vůbec nevím, kde se takové baby rodí. Brr. Naštěstí můj vztah ke sportu to nezničilo, ale rozhodně jsem nikdy nebyla (a nebudu) soutěživý typ nebo vyznavač extrémních sportů.
S dcerou sportujeme od malička ve volném zábavném tempu od cvičení maminek (tatínků) s dětmi po jízdu na kole a lyžování. Myslím, že je důležité pomoci dětem rozvíjet i ty oblasti, ke kterým nemají nadání. Snad to budou mít v tělocviku lehčí než my :-).
P.S.: Jinak díky za Tvé tolik oslovující články - zkus někdy napsat knížku.
 Míša, Junior *97, Beruška*2006 


Re: Školní vzpomínky 

(7.2.2002 19:08:39)
Ahoj Magdi,
moje vzpomínky na školní tělocvik jsou taky poměrně tristní. Od páté třídy jsem měla z TV dvojku a to ještě z milosti. Pokaždé to stálo moji třídní hodně přemlouvání, aby mi tělocvikářka - ta bába princmetálová zamindrákovaná, co veřejně prohlašovala, že děti jsou "škodná" - nedala z těláku trojku. Naštěstí se paní ředitelka odmítala podepsat pod vysvědčení, na kterém byly samé jedničky a trojka z tělocviku :-)) Přitom nejsem nijak strašné dřevo, ale po několika úrazech jsem se začala bát na nářadí, v atletice jsem nemohla dohonit o hlavu vyšší a dvakrát tak těžké spolužačky a ze zimních sportů, které mi jdou docela dobře, se neznámkovalo.

Vyšla jsem z toho vcelku bez újmy na duchu i na těle, nicméně se snažím ze všech sil, aby moje dítě bylo něčeho podobného ušetřeno a aby získalo chuť cvičit dřív, než se dostane do spáru nějaké zanícené hopsoložky. Nechci mít doma vrcholového sportovce a po dlouhém pátrání jsem zjistila, že cvičení pro předškoláky je pořád nejlépe vedené v Sokole. A tak teď trávím dvakrát týdně hodinu na galerii tělocvičny a vyprávím si tam o "trudném dětství" s maminkou jednoho malého spolusokola. Zdá se, že na cvičení předškoláčků chodí jen potomci "beznadějných případů".
 Ludmilka 
  • 

O tělesné výchově, a taky jiných "výchovách" 

(6.2.2002 15:09:50)
Myslím si, že je bezvadné umožnit dětem, aby si toho co nejvíc zkusily a sami osahaly. Pak ony určitě poznají, co jim jde a co je baví a rodiče by to měli vycítit a nepředpokládat automaticky, že dítě bude bavit to, co si představují oni. Do něčeho děti přehnaně nutit a talčit je zločin, ačkoli to může přinést "výsledky a úspěchy". Na druhé straně - a to jsme také u těch dalších "výchov",je někdy dobré někam dítě nasměrovat (když u něj pozorujeme talent)- mě například hrozně mrzí, že jsem nechodila jako malá do dramatického kroužku - když jsem ho objevila sama, už bylo pozdě. A i vy jste určitě od někoho (nebo i od sebe) slyšeli větu - " Kdyby mě tak ti rodiče tenkrát k tomu klavíru (angličtině, zpěvu, gymnastice, houslím atd.) víc nutili, jak by se mi to dnes hodilo a jak by mě to bavilo!
Tak přeju všem hodně štěstí při pěstování nadání svého i svých dětí.
 Mária 
  • 

Telesná výchova - strašiak 

(7.2.2002 6:55:28)
Pri čítaní tohto príspevku som sa cítila, akokeby som ho písala ja. Moje skúsenosti s telesnou výchovou na základnej škole boli strašné. Na lane som sa vyšplhala pol metra nad zem, pri šplhu na tyči som sa ani neodlepila od zeme, kozu som ľahšie obišla ako preskočila, teda vyliezla na ňu a zliezla,... Bola som jednoducho antitalent na akýkoľvek šport, učiteľka si na tom vždy zgustla, vždy sa mi vysmievala, v siedmej triede som mala na vysvedčení samé jednotky a trojku z telocviku. Potom mi rodičia vybavili preradenie na osobitnú telesnú výchovu, ktorá nebola klasifikovaná. Môj vzťah k športu sa časom trochu vylepšil, bežne doma cvičím, chodím na turistiku, ale už pri pomyslení, že by som sa mala zúčastniť nejakých kolektívnych športov v telocvični, je mi nevoľno. Ďakujem za všetky skvelé príspevky, ktoré sú veľmi zábavné a strašne rada ich čítam a tento ma vrátil do detstva a hneď som cítila ten zatuchnutý a prepotený vzduch v telocvični. A učiteľku telocviku zo základnej školy nenávidím dodnes...
 Kačka (Markétka 5,5 roku) 


Magdo, Magdo... 

(7.2.2002 9:59:56)
Tak to vidíš, už je nás čím dál víc, co Tě nabádáme k tomu, abys to sepsala do něčeho silnějšího a trvanlivějšího než jsou tyhle virtuální stránky :-)

Taky jsem nebyla přítelem tělocviku, naštěstí jsem to ustála na dvojku (celých 12 let školní docházky), ale pocity z pachu tělocvičny jsem měla stejné jako Ty. Ano tělocvikářky-sportovkyně pro mě byly něco jako kreatury, které mě vzaly částečně na milost až na druhém stupni, kdy jsme začali během tělocviku hrát přehazovanou. Ta mi "šla".
Naše mládě je pohybově nadané po tatínkovi, jako u Vás. Ale už teď bezpečně vím, že žádný dril typu gymnastika od pěti let a "pěkně svižně se ohýbej, děvenko" se u nás konat nebude. Leda přes moji mrtvolu. Začala jsem s ní chodit do Sokola, když jí byly dva roky a nemohla jsem si to vynachválit. Pár měsíců před jejími druhými narozeninami mi definitivně došlo, že je to pěkná čertice a že se potřebuje hodně vyblbnout, aby byla večer tak akorát unavená. A protože se blížil podzim se všemi inverzemi, mrholeními a blátem, začala jsem hledat, až jsem našla právě toho Sokola. Bylo to ideální cvičení pro předškolkové cvrčky. Naučili se ty úplně nejzákladnější dovednosti, jako chodit po těch "tělocvičnových" lavičkách, skákat na malé trampolíně; vyzkoušeli si i "kolo kolo mlýnský" a jiné kolektivní hříčky pro mrňata a začínali pomalu chápat, kdo kdy přijde na řadu a proč. Skoro bych řekla, že to byl nejpřínosnější rok z tříleté mateřské. Na cvičení chodí i teď, do kategorie školkových dětí, když už jsou tam všechny děti bez rodičů, pěkně se protáhnou, proběhnou a zahrají si nějakou hru. Jsem moc ráda, že Sokol zase funguje tak jak má, protože za mého dětství to byl buď pionýr, nebo nějaký vyhraněný sport nebo pro holčičky gymnastika. Možná i proto, že jsem jako malé dítě neměla možnost na podobné všeobecně rozvíjející cvičení chodit, byla jsem pak při tělocviku takové trdlo...

Magdi, napsala jsi to krásně, tak jako ostatně všechno, co na Rodinu posíláš. Podle mého názoru máš ten nejlepší přístup ke sportování a pohybu vůbec u svých dětí.
Těším se na další povídání! K.
P.S. A nějakou odpověď na všechny ty návrhy stran knížky bych taky uvítala :-))
 Magda Silná 
  • 

Re: Magdo, Magdo... 

(7.2.2002 21:19:27)
Ahojky, děkuji za milý příspěvek.
Důvod, proč jsem začala psát na Rodinu, bylo splnění mého snu - vlastní kniha. Protože mi však tahle myšlenka připadala hodně "scestná", rozhodla jsem se, že pokud budu znát názory a reakce čtenářů, bude líp. Takže děkuji za každé povzbuzení k mému psaní. Doufám, že mi zůstaneš věrná i nadále...
Měj se hezky
Magda
 Kačka (Markétka 5,5 roku) 


Re: Re: Magdo, Magdo... 

(8.2.2002 11:26:09)
Žádné strachy o moji věrnost Tvým příběhům. Až budeš sepisovat tu knihu, hlásím se první v pořadí jako editorka :-)))) K.
 martina, 2 dcery 4,5 a 5,5 
  • 

ještě ke sportu 

(8.2.2002 11:38:54)
MIlá Magdo, moc Ti děkuji za popis tvých zážitků z hodin tělocviku - netušila jsem, že někdo na tom mohl být podobně jako já. Jen pro doplnění: nejen tělocvikářky, i tělocvikář, když se "vyvede", stojí za to. Ten náš běhal kolečka kolem hřiště za námi s vrbovými proutky a ty poslední (tj. mě) vší silou šlehal přes stehna. A hrazda? Tři spolužačky mě na ni tahaly, uvízla jsem tam s rukou pod sebou a nemohla dolů. Zakázal jim mě sundat a dvě minuty se prostě smál. Nahlas!
Moje holčičky nechodí do žádného sportovního kroužku, ale na dramaťák

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.