Re: kdybych.....

Když jsem byl malý, jezdili jsme k dědovi na vesnici. Na dvorku měl pětipatrovou králikárnu. Hunatí králíci poskakovali po prkýnkách, a vypadali štastně. Už jako malý kluk jsem se ptal dědečka, zdali těm králíkům dole nevadí, jak na ně ti králící shora "čůrají", a ono to kape dolů někdy až o tři patra. Děda mi vysvětloval, že vždycky ti králíci nahoře to mají nejlepší, a ty dole si na to zase zvyknou, když tam žijí odmalička. Potom vždycky otevřel se zlomyslným výrazem horní dvířka, vytáhl jednoho toho nejtlustšího, a bouchl ho přes hlavičku prkýnkem. Toho jsme měli pak k obědu. Nebolí to děděčku toho králíčka, ptal jsem se vždycky jako naivní dítě, pusinku mastnou od jeho tuku. To víš, že trochu bolí, ale hned je po něm, a byl dobrej, ne ? Ptal se mně filosoficky děda, a pak, abych prej neřek, tak vždycky jsme šli po obědě zas ke králikárně, a on vyndal některýho králíka, vždycky toho nejvypasenějšího, a dal ho do kotce úplně nahoře. Když jsem pak jednou měl bydlet v paneláku, vydržel jsem tam díky této naprosto nenormální podobnosti z mládí jen dva dny, a pak jsem utek....