aaaaeei | •
|
(31.1.2002 19:13:56) Kdybych se jednou ocitl v situaci autora, koupil bych si třeba hned odpoledne na václaváku několik nábojů TOKAREV ráže 7,65 mm, a pokusil si aspon jeden úspěšně napálit někde poblíž v pěkném a tichém parku do hlavy. Možná, že by to bylo důstojnější, než žít nadále popisovaným způsobem v naší rozvinuté, nyní zase pro změnu kapitalistické společnosti, v podstatě ruskoamerického protektorátu Bo"hmen und Ma"hren, a kde "láska a pravda teoreticky zvítězila nad lží a nenávistí...."
|
Ája | •
|
(31.1.2002 22:35:20) Jak to myslíš, aaaeii? Já mám z toho pocit, že je Jakub šťastný a že mu určitě spousta lidí pustě závidí...
|
iiiieuu | •
|
(1.2.2002 12:11:01) Když slyším výraz ..ája...musím se pousmát, vzpomínaje ještě na jakési pětimístné číslo začínající 15...,z roku 1996.Ale to sem možná vůbec nepatří.Především bych chtěl zdůraznit, že ze závisti nenapadám nijak štěstí ostatních, pokud to opravdu považují za štěstí, a ocenuji současnou demokracii. Kdybych si chtěl zakoupit na Václaváku náboje TOKAREV ráže 7,65 mm třeba v roce 1996 za totality, měl bych s tím asi podstatně větší obtíže. Ale ted nevím, zdali to bylo a nebo je dobře a nebo špatně...
|
Radka | •
|
(4.2.2002 10:03:45) Tak téhle diskuzi moc nerozumím. Co má společného možnost zakoupení pistole na Václaváku s článkem Jakuba? Spíš mám pocit, že dotyčný,který se podepisuje samohláskami se chce jen vmísit mezi normálně diskutující lidi. Jestli máte pocit, že na životním stylu "rodinky" Silných je něco špatného, kvůli čemu by se Jakub měl chtít zastřelit (proč by si jinak měl jít koupit pistoli), tak máte možná jiný hodnotový systém než oni. Ale kdyby jste od nich četl i jiné články, tak by jste to možná ani nenapsal.
Zdravím Radka
|
rrrrthn | •
|
(6.2.2002 18:34:57) Fantasticky se mi líbí termín: "..snažit se vmísit mezi normálně diskutující lidi....."nejfantastičtější v této skupině slov mi pak připadá výraz....NORMáLNě......
|
aaaabbb | •
|
(7.2.2002 11:43:51) Když jsem byl malý, jezdili jsme k dědovi na vesnici. Na dvorku měl pětipatrovou králikárnu. Hunatí králíci poskakovali po prkýnkách, a vypadali štastně. Už jako malý kluk jsem se ptal dědečka, zdali těm králíkům dole nevadí, jak na ně ti králící shora "čůrají", a ono to kape dolů někdy až o tři patra. Děda mi vysvětloval, že vždycky ti králíci nahoře to mají nejlepší, a ty dole si na to zase zvyknou, když tam žijí odmalička. Potom vždycky otevřel se zlomyslným výrazem horní dvířka, vytáhl jednoho toho nejtlustšího, a bouchl ho přes hlavičku prkýnkem. Toho jsme měli pak k obědu. Nebolí to děděčku toho králíčka, ptal jsem se vždycky jako naivní dítě, pusinku mastnou od jeho tuku. To víš, že trochu bolí, ale hned je po něm, a byl dobrej, ne ? Ptal se mně filosoficky děda, a pak, abych prej neřek, tak vždycky jsme šli po obědě zas ke králikárně, a on vyndal některýho králíka, vždycky toho nejvypasenějšího, a dal ho do kotce úplně nahoře. Když jsem pak jednou měl bydlet v paneláku, vydržel jsem tam díky této naprosto nenormální podobnosti z mládí jen dva dny, a pak jsem utek....
|
Bětka | •
|
(7.2.2002 11:46:39) Mnozí lidé takové štěstí jako ti tví králíci z horního kotce nemají, a zajdou přirozeným způsobem. Z tohoto důvodu si myslím, že tyto příspěvky sem docela zapadají.
|
|
|
|
|
|
|
|