je nás dost

Ahoj všem
- mam take diagnostikovanou juvenilni polyatritidu (v dětství časté anginy, jinou nemoc si nepamatuju, dokonce se mi vyhnuly i všechny dětské nemoci. V 17ti letech po zátěži a prostydnutí otoky drobných kloubů), naštěstí po prvních několika atacích v průběhu cca 4 - 5 let mi nemoc dává docela klid. Taky nemusím aktuálně brát žádnou medikaci, mam drobné deformity, postartrotické změny na kycelním kloubu, ale to nepovažuju aktuálně za problém.
Jasně - dávám si na sebe pozor - nevyhledávám otloukací aktivity, nepodávám heroické sportovní výkony.
Teď je mi přes 30, mam 2 malý kočičky (3 roky a necelý rok). Těhotenství a porodů jsem se s ohledem na dg. bála, ale nevšimla jsem si pro mě viditelných změn.
Imunitu se snažím si posílit občasnou sezonou saunování - zase snažim být rozumná. Ale mam už z dětství dobré zkušennosti, tak v tom pokračuju.

Asi mam v téhle oblasti trochu štěstí (a jsem za něj moc ráda), nechci moc pobuřovat, jen přispět s tím, že se může i blýsknout na lepší časy - alespoň na chvíli.
Tak hodně naděje.
A tvrdim o sobě, že jsem "odsouzena k bezproblémovému životu" = nenechat si nic přerůst přes hlavu, snažit se nenechávat věci (nachlazení i vztahy) nevyřešené.
Alice