Nejen o ptačí chřipce

Někdy chce člověk začít psát… …ví, o čem, avšak docela váhá „odkud-kam“. Váhá tím spíše, nemají-li věty v textu obsažené vyznívat jako vágní, nekonkrétní tlachání bez trocha uvažování; bez hledání souvislostí, bez opravdové snahy pokusit se vnímat to, co se kolem nás děje; nezaujatě i s nadhledem, a pak se sebe sama optat, pročpak asi reaguji(-jeme) „tak“ nebo „jinak“…
Zatímco se někteří z vás posměšně ušklebují nad tím, co Sajsa s Janou napsaly (na což, samozřejmě máte plné právo), mne jejich článek navádí upnout svou nejenom mysl docela jiným směrem. Především si kladu otázku, proč se rozhodly „přispět svou trochou do mlýna“ v současném běhu života tématem, jež „hýbe“ světem. Pouze proto, aby byly zajímavé? Sklidily ovace? …jistě ne. Ostatně – ani je nesklízejí, třebaže by si určitě pochvalu zasloužily – když už za nic jiného, tak alespoň za odvahu vystoupit veřejně s takto kontroverzním tématem – nehledě k tomu, že vlastně ani samotná homeopatie nemá „na růžích ustláno“, ačkoliv by si polštář utkaný právě z těchto květů převelice zasloužila…
…člověk, …zvíře, …rostlina, …hvězdy, …slunce, …vesmír, …ŽIVOT… Přemýšlím jako mnozí, co slůvko „život“ vlastně v sobě skrývá. Proč „žijeme“ a JAK žijeme. Proč se nerodíme všichni stejní, proč nezemřeme všichni za 80 roků, proč nás sužují nemoci, proč… a proč…
Možná, že kdybych tento článek četl před deseti lety, ušklíbnu se nad ním – třeba jako Bob. Dnes ale ne, nyní už nemůžu takovýto postoj zaujmout. „Sem-tam“ se totiž komukoliv přihodí cosi zdánlivě záhadného… A nic na tom nezmění fakt, že velice často během nemoci – a nemusí se jednat o onemocnění vlastní. Tehdy se nám otevřou oči i SRDCE, zahlédnou paprsek světla „odněkud přicházející“. Spatří něco, co dosud s náležitou arogancí osobnosti svého ega míjely, jelikož se náhle zastaví před nápisem: PROČ…? Proč právě já? …“tak trpím…“? A jsme-li v těchto chvílích naladěni jako struny mistrovských houslí, s opatrnou nedůvěrou pootevřeme vrátka, za nimiž rozevírá svou náruč DŮVĚRA v poznání něžným VÍTEJ, a šeptá: kdo jsem, odkud přicházím, co tady na Zemi dělám, a co se asi stane pak, až tu nebudu, a co bylo dříve… A možná mezi těmi malinkými semínky porozumění, z nichž časem jako krápník v jeskyni vyrostou křišťálové perly, objevíme též neobvyklý termín – HOMEOPATIE.

Homeopatie – již více než 200 let provází lidstvo na jeho pouti. Za tuto dobu učinila milióny pacientů opět šťastnými - tvůrčími, život prožívajícími, nikoliv pouze „přežívajícími“, jak to běžně činí lékařství, na které jsme navyklí. Nic na tomto nesporném faktu nezmění ani neutuchající hanění „vědeckou medicínou“ - poslední léta navíc zesilují. Vždyť není divu. Homeopatii zatím nemůže být dopřáno, aby ve světovém měřítku právem získala uznání coby opravdový léčebný systém, protože její „lacinost“ by přivodila pád všech farmaceutických gigantů vyrábějících tisíce škodlivých prášků proti všemu možnému. Žádná alternativní léčba nenachází tolik odpůrců, ba i snah ji ZAKÁZAT, jako homeopatie. Má totiž vedle jiných variant přístupů k pacientovi jednu nesmírnou přednost: přichází k nám s poselstvím lásky, s poselstvím hledání jednoty (sebe sama) v polaritách hmotného světa; k tomuto hledání nám dodává sílu - energii… Přichází tedy s darem pomoci podvědomým snahám kohokoliv z nás žít v souladu se vším, co bylo stvořeno, abychom v sobě nalezli mír, pokoru, neboť pak nám žádné bakterie či viry ani náhodou neublíží… tedy ani virus ptačí chřipky, kolem něhož vypukla doslova hysterie v médiích nemající za úkol nic jiného, než vyvolávat v lidech paniku, strach, aby zanedlouho neúčelně utráceli milióny za „spásnou“ prevenci očekávajíc ji v očkování…
Autorky článku mají pravdu, že zmíněnou chorobu lze (jednoznačně) homeopaticky léčit. Jestliže totiž její působení (homeopatie) probíhá v rámci zákonitostí vesmíru, je skutečně nedůležité, co je spouštěcím momentem fyzického onemocnění. Škála vhodných léků ovšem rozhodně může být širší, než pouze tři uvedené; záleží na konkrétních okolnostech.

Na chvíli tak trochu odbočím: Vesmírné zákony jsou neměnné – řád definoval jejich Tvůrce. Ostatně i slovutná věda již uznává, že vše je „vymyšleno a nastaveno“ do tak neuvěřitelných detailů, že např. milióntina zpoždění pohybu kterékoliv hmotné nebo energetické částice by znamenala zhroucení = zánik života. Takže vyzývavá tvrzení oponentů, že homeopatii náleží označení: nafouknutá bublina apod., se zakládají na příliš mdlé znalosti principů života - zejména pak duchovních principů života, které jsou oním neviditelným „motorem“ jeho neutuchajícího koloběhu. Zkrátka – nedá se nic dělat, homeopatie působí na bázi těchto zásad, i kdybychom se stavěli třeba na hlavu… Jedná se o energetickou medicínu uvolňující v jemných tělech (duši) bloky způsobené stylem (skutky) života, které brání volnému proudění energie, bez níž bychom záhy zahynuli. Způsobíme-li si v jemných tělech (rozuměj pro zjednodušení: psychice) např. z důvodu závisti, strachu… určitou energetickou blokaci, pak časem můžeme fyzicky onemocnět – možná právě onou ptačí chřipkou. Leč její vir není příčinou ochuravění! Příčinou je onen energetický „blok“!!! Jinak řečeno – pakliže bychom byli „energeticky čistí“ (jako např. Ježíš), nemůžeme onemocnět. Mějme totiž na paměti, že vše, co bylo stvořeno, je dobré. Tedy i bakterie, viry… hmyz… všechno má svůj účel ve vesmírném řádu, a pokud vůči čemukoliv „vyhlásíme boj“ (jak to soustavně činíme vůči nemocem), s úroky nám je oplaceno neuvážlivé počínání...

Než svůj příspěvek zakončím, zmíním se ještě o možné homeopatické prevenci nejen ptačí chřipky: jeden z postupů již popsala s využitím léku Oscillococcinum Sajsa. Chceme-li však, aby trvání „ochrany“ obecně vůči jakékoliv chřipce bylo dlouhodobější, pak se tento lék užije (stačí 10 granulek) nejlépe v září, říjnu. Počkáme měsíc. Po jeho uplynutí následují další 3 dávky za sebou: granulky rozpustíme v troše vody v malé skleničce s uzávěrem – cca 25–50 ml. Užijeme lžičku (umělohmotnou!) roztoku. Další den jej protřepeme – nejlépe cca 10x uhodíme o gumovou podložku – a opět užijeme lžičku. Totéž třetí den. Následujících 9 – 12 měsíců jsme chráněni vůči onemocnění chřipkou cca s 90ti procentní účinností. POZOR: jestliže již po užití první dávky léku zřetelně zpozorujeme reakci, pak podání následující „trojité dávky“ je kontraindikováno!
Obecně se v rámci homeopatické prevence používají nosody jednotlivých onemocnění – takže pro případ ptačí chřipky by musela nějaká homeopatická laboratoř připravit lék z předmětného viru. Zatím netuším, zda už jej některá má k dispozici, ale je to samozřejmě možné. Nosodou působíme přímo na konkrétní energetickou rozladu, která jinak dlouhá léta latentně „číhá“ na „vítané setkání“… = onemocnění.

Co napsat závěrem? …lidem byla, mimo jiné, dána do vínku svoboda rozhodování. Nechť tedy každý svobodně rozhodne, kterou cestou se vydá. Mějme ovšem na paměti, že hmotný svět, v němž se nacházíme, je a bude stále nemocný. Právě tak jako my. Absolutní zdraví neexistuje. Avšak záleží, jak ke všemu, co nás obklopuje, přistupujeme. Zda pouze z pohledu rozumu (mozku) nebo též pohledem citu (srdce). VĚDOMÁ spojitost mezi těmito dvěma fenomény člověka vytváří velmi solidní předpoklad, že ani ptačí chřipkou neonemocníme… P.

P.S. Jano a Šárko, máte můj obdiv. Otevřely jste veřejně téma, které si rozhodně nezaslouží, aby zapadlo „jen tak“… A nadto jsem strávil docela příjemný podvečer u PC s tématem homeopatie, která můj život velice prolíná…