Pro Honzu

Ahoj Honzo,

ale já zárodek/plod za "hotové" dítě nepovažuji! Stejně, jako se ve mně vyvíjelo dítě, tak se vyvíjel i můj vztah k němu. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem šťastná a věděla jsem, že kdyby došlo k potratu (myslím tím spontánnímu, ne interrupci), byla bych zklamaná. Jenom zklamaná, nic víc. V osmi týdnech jsem byla prvně na sonu a své dítě jsem viděla - no a od té doby bych už případný potrat i obrečela. A o další dva měsíce později - to už dcera docela solidně kopala - jsem si myšlenky na potrat ani nepřipouštěla, protože mi bylo jasné, že "bych ho nepřežila". Neptej se mě, proč jsem své těhotenství takhle dělila - já to nevím. Já jsem přesvědčená, že i oplodněné vajíčko je živá bytost (a proto si neumím představit situaci, za které bych JÁ SAMA šla na interupci), ale nejspíš se jedná o názor ovlivněný rozumem, mezitím co moje podvědomí je přesvědčené o něčem jiném. Samozřejmě, otěhotněla jsem bez problémů na první nechráněný styk, kdybych za sebou měla měsíce a roky neúspěchů, možná bych těhotenství prožívala zase trochu jinak.

Ještě bych se vrátila k tomu, proč jsem přesvědčená, že plod je součástí matčina těla. "Umělé zákroky" jsem schválně vyloučila. Proč? Jsem přesvědčená, že dítě je mojí součástí, stejně jako já jsem součástí přírody. Tebou zmiňovaný ventilátor je něco navíc. Něco, co zachrání život jedince, ale pro přežití lidstva jako celku není nijak důležitý. A souhlasím s tebou - samotná závislost či nezávislost není jediný rozhodující faktor. Druhý jsem dala do věty:"Vajíčko, které má poloviční zásluhu na tom, že plod vůbec mohl vzniknout, se zrodilo ve mně. " Tahle podmínka už u tebou zmiňovaných parazitů splněna není, ti se do mne ve svém počátku dostanou jen a pouze "z venku". Navíc mé tělo v různých formách (nejčastěji asi vajíčkách) opouští a tím se dostávají i k dalším hostitelů. To spíš je těhotenství podobné rakovině, která taky vzniká z mého těla, ale tam jde zase o špatně vyvinuté buňky, což se o plodu asi říct nedá. Ale jinak máš pravdu, je to otázka citu. Za samostatnou bytost plod nepovažuji (mimochodem, někdy mám pocit že ani můj manžel - je mu 36 let - není svými rodiči považován za samostatnou bytost :-) ), a z dalších možností, které mě napadly, mi nejvíc sedí ta "součást mého těla". To mi zabraňuje chovat se k plodu nějak destruktivně, mezitím co příměr s parazitem či rakovinou by k destrukci přímo vybízel. Jo, a k vajíčku mě ještě napadla jedna věc. S vajíčky se žena rodí. Tělo ženy si musí poradit s dozráním vajíčka, musí si poradit se zbytkem po rozdělení vajíčka, ba dokonce si musí poradit i se spoustou nezralých vajíček, která v průběhu života ženy zanikají (v období embryonálního vývoje je v každém vaječníku kolem 6 milionů nezralých vajíček, po narození už jen zhruba sedmsettisíc a než nastane puberta, čili začátek plodného věku ženy, zůstane jich cca sto tisíc). Z toho pro mne plyne, že vajíčko JE součástí ženy, jinak by si s ním tělo tak krásně neporadilo. A zárodek není nic jiného než vajíčko spojené se spermií. Buňka, se kterou jsem se JÁ narodila, se VE MNĚ dále rozmnožuje a formuje do podoby člověka.

Co se prolife aktivistů týká, tak opět s tebou souhlasím - mají právo na svůj názor a je dobře, že ho mohou prezentovat. Jenom se mi nelíbí způsob, jakým to dělají. Navíc mi připadá podivné, když se ohání úctou k životu, ale zároveň dokáží bez problémů odsoudit lidi, kteří se narodili trošku odlišní od většiny z nás. A teď nemluvím jenom o jejich stránkách, ale zejména o tom, co se od nich z času na čas objevuje v tisku v souvislosti s registrovaným partnerstvím. Nechci po nich, aby milovli homosexuály. Ale s ohledem na "úctu k životu" by je měli aspoň tolerovat.

A abych nezapomněla - legalizace drobných krádeží apod. Něco takového u nás přeci existuje. Vem si třeba trestnou činnost dětí - ačkoli spáchají trestný čin, vzhledem k věku bývá případ odložen. A i když stále existuje cosi jako odpovědnost rodičů, tak ani vůči nim většinou nebývá zákon uplatňován. Nebo jeden můj známý Ukrajinec. V Čechách pracuje na živnostenský list, řádně platí daně a přesto, když byl zmlácen a okraden, tak mu na policii řekli, ať si to se svými krajany vyřídí sám. Podobné stesky jsem slyšela i od Ukrajinek, zaměstnaných v podniku, kde jsem pracovala. To chápu, jako že je trestná činnost Ukrajinců v Čechách povolena, pokud ji páchají na svých krajanech. A pokud se nad tím zamyslíš, tak určitě sám přijdeš na spoustu dalších činností, které jsou sice teoreticky zakázané, ale prakticky za jejich porušování nehrozí žádné sankce. Aby byl nějaký zákon co platný, tak musí mít většina lidí ve společnosti vůli ho dodržovat anebo sankce za něj musí být tak vysoké, aby z nich lidi měli strach.

Ahoj a měj se Sylvie