Kdy začíná život - názory občanů

Praha 21.9.2001 - Z průzkumu vyplynulo, že téměř 2/3 našich občanů považují za počátek lidského života okamžik početí. Tuto pozitivní skutečnost však oslabuje znepokojivé mínění 34,2 % občanů, kteří se domnívají, že lidský život by v jistých fázích své existence neměl být chráněn zákonem. Pro legislativní ochranu lidského života jsou ve větší míře lidé mladší a lidé s vyšším stupněm dosaženého vzdělání.

Hnutí Pro život ČR zjišťovalo názory občanů na dvě základní otázky: zda považují občané za počátek lidského života okamžik početí a odkdy by měl být lidský život chráněn zákonem. Přestože lze najít drobné statistické odchylky, lze říci, že v odpovědích respondentů se radikálně neodrážela otázka jejich vzdělání, věku, sociálního postavení, bydliště či příjmů. Odpovědi spíše odrážejí etickou vyspělost respondenta.

Na otázku týkající se počátku lidského života odpovědělo 63.1% dotázaných, že lidský život začíná početím. V této skupině jsou zastoupeny více ženy než muži a tento názor plynule klesá s věkem dotázaných, takže ve skupině do 29 let zastává tento názor 66.3 %, v nejstarší skupině - 60 let a více - jen 59.3 %.

Na druhou otázku, odkdy by měl být lidský život chráněn zákonem, odpovědělo 28.9% dotázaných, že zákon by měl chránit lidský život od okamžiku početí. Naproti tomu 44.1% respondentů se domnívá, že lidský život je třeba chránit až od narození. Necelá pětina dotázaných kladla tento moment mezi početí a narození, přičemž odpovědi zcela zřetelně ukazují sílu výchovné funkce zákona. Téměř naprostá většina z této pětiny respondentů požadovala ochranu lidského života od období, kdy jsou povoleny miniinterrupce, a spíše ještě od období, dokdy je povoleno umělé přerušení na žádost.

Komentář Hnutí Pro život ČR k výsledkům průzkumu

Provedený průzkum vyjevuje znepokojivou skutečnost, že plných 34.2 % našeho obyvatelstva se domnívá, že existuje lidský život, který nemá být chráněn zákonem. Rozlišujícím kriteriem je věk, tedy atribut vzhledem k váze lidského života zcela irelevantní. Ocitáme se tedy v podobné situaci jako Spojené státy v roce 1857, kdy v případu Dreda Scotta bylo konstatováno, že "černoch není chráněn ústavou"; irelevantním atributem v tomto případě byla barva kůže.

Tento princip nebyl dosud v naší veřejné debatě zpochybněn. Domníváme se, že to je společensky nebezpečné: i když počet potratů od převratu plynule klesá, rozšiřuje se princip selektivní ochrany lidského života i do jiných oblastí, především na lidi staré, nemocné a postižené. Je to paradoxní mj. proto, že principy ochrany zvířat, na kterou naše společnost klade stále větší důraz, zahrnují vždy i ochranu nenarozených, konkrétně např. u ptáků ochranu vajec.

Domníváme se, že budou-li potraty i nadále považovány našim právním řádem za společenské dobro, na němž se má stát prostřednictvím zdravotnických zařízení aktivně podílet, bude se tento princip eugenické selekce dále rozrůstat.