Odstřihnutí pupeční šňůry

Ahojj, přidávám se svojí kapkou do společného džbánku názorů. Je asi hodně důležité, aby rodiče dokázali včas "odstřihnout pupeční šňůru" a než to udělají, aby to dětem pořád a hodně připomínali a také je svou výchovou k tomu vedli. Nevím, jestli jsem včerejší, každopádně asi patříme se svým manželem ke skupině "šediváků". Oba dva pracujeme, ke svým postům jsme se postupně dopracovali a i dětem dáváme najevo, že pečení holubi nelétají do pusy a že i oni se ve svém věku musí připojit k fungování rodiny. Je to s brbláním, ale kluci to už berou jako samozřejmost. Oba dva s mužem jsme byli "odstřiženi" od rodičů v podstatě hned po dokončení střední školy a museli jsme se starat sami o sebe. Já bydlela na ubytovně, manžel nejdřív na koleji a posléze v podnájmu, potom jsme sháněli společné bydlení atd., atd. Prostě žádná procházka růžovou zahradou, ale tvrdá životní realita. Pravda, kolikrát mi o bylo do breku a říkala jsem si, proč zrovna já, ale jak se posléze ukázalo, na heslu "co tě nezabije, to tě posílí" asi něco bude. Teď už víme, že spolehnout se musíme především sami na sebe a ne na okolí, stát a bůhví koho ještě, že nám nikdo nic zadarmo nedá a co si nevyděláme vlastníma rukama, to mít nebudeme. I já mám ve svém okolí příklady "mladých, úspěšných, ležících" (jednou z takových je i manželova sestra) a je mi těch, kteří přispívají k jejich "úspěšnosti" docela líto. Mohli si v rámci svých možností třeba užívat a užívají si jejich dospělé děti a to jen proto, že tu pupeční sňůru nepřestřihli a nikdy svým dětem nedali najevo, kde jsou ty meze... Ona i ta demokracie končí tam, kde začínám sahat do práv těch druhých.
Hezký den a buďte rádi, že se Vás to třeba netýká. A pokud týká - tak vezměte nůžky a ...