Bude hůř???

Mrzí mě, že se tato diskuze víc nerozvinula a taky, že jsem na ni kápla až teď. Věřím, že s pubertou se více či méně potýkají všichni rodiče puberťáků a vice versa. Myslím, že bychom si mohli mnoho sdělit a moc mě potěšil příspěvek z druhé strany barikády. Asi to s nějakou takovou domluvou zkusím taky, ale nebude to pro mě (respektive nás = mě a mého muže) lehké. Náš starší syn se totiž už jednou zjevil doma ve stavu podroušeném (přišel upraven po šachovém turnaji), byl to pro nás šok a následovalo období sankcí a "zarachů" všeho druhu. Hrozně toho litoval, takže jsme se postupně vrátili k normálnímu režimu, nicméně víme, že teď zase zkouší kouření. Ne, že by mu to chutnalo, ale kamarádi ze školy kouří a on nedokáže odmítnout, aby nevypadal jako pitomec. někdo radí pekouřit, no nevím, sama zkušenost nemám, takže jsem se k tomuto kroku zatím neodhodlala. Jinak spolu větší problémy snad nemáme, k nám rodičům se chová slušně, škola jakž takž (samozřejmě, že ne zcela podle našich představ ;o))), binec v jeho pokojíčku nás sice drásá, ale to opravdu nehodlám brát tragicky.
S mladším puberťákem máme jediný problém - hubatost. Jinak ten je v zajetí jezdeckého sportu a koní, má psa, se kterým se účastní výstav, takže svůj volný čas tráví ve zcela jiné společnosti.
Jenom mě tak trochu zamrazí, když slyším to obligátní "počkej, bude hůř...". Opravdu bude???