Jak používat tatínky

Milá Magdo
Vaše příspěvky čtu vždy s pobavením, mám pocit, že se doma rozhodně nenudíte a hlavně, že si maličkostmi nenecháte zkazit náladu. (Já měla v minulých letech takové zážitky - o tom píši i jinde na Rodině -, že si dnes říkám: hlavně když jsme všichni zdraví a máme se rádi. Jinak NIC není důležité. Ono když nejde o život, tak jde o .....). Váš příspěvek o cestě Majdy do školky mi připoměl, jak mne čekala v roce 1989 operace ruky, dcera měla 1 rok a tatínek byl ze své původní rodiny vychován k tomu, že otec se k dítěti smí přiblížit, až když jde do školy, do té doby by mu mohl ublížit. A tak v rámci výchovy otce k otcovství jsem zpracovala podrobný "Návod na použití 1 ks dítěte", vše vyprala, navařila do mražáku pro dceru i pro tatínka a odskotačila na 10 dní do nemocnice. Po této zkušenosti mi už manžel nikdy neřekl, že jsem na mateřské DOVOLENÉ a hlavně nechápal, jak se s dítětem dá ještě něco udělat, např. uvařit a pod. Ale jejich vzájemnému vztahu to ohromně prospělo a s druhou dcerou to dopadlo tak, že já (protože podnikám) byla na mateřské jen 2 měsíce a pak - do teď - je na ní zasloužilý otec.
Držím palce na další výpravy do školek i jinam do života a zdravím všechny Rodinkáře a Rodinkářky.
Simona