Integrace dítěte po vážném onemocnění ve škole

Už jsem si jednou vylévala srdce ohledně integrace dítěte po prodělané vážné chorobě ve škole.Snad každý pochopí,že dítě slepé nevidí,hluché neslyší a plegické nechodí.Ale představte si dítě,na kterém vlastně dohromady nic není poznat.Je pravda trochu drobnější,má málo vlasů,pomaleji mluví,ale diagnózu,která by ho jednoznačně zaškatulkovala do kategorie,na kterou je nutné brát ohled,tu prostě nemá.Takže paní učitelka ho bere jako někoho, kdo prodělal angínu,možná trošku silnější,ale vlastně angínu.Jenomže to nebyla angína,ale zhoubný mozkový nádor.Operace,chemoterapie a radioterapie zcela mimořádné brizance.Chlapec měl ohromné štěstí,že tento šílený proces přestál jen s výše uvedenými vnějšími příznaky.Ale já stále pozoruji,že dva roky po léčbě dobíhá proces rekonvalescence.Přesto,když nastoupil do školy(4 měsíce po terapii),byl brán jako téměř zdravý a jeho neúspěchy nakonec vedly k tomu,že byl opět traumatizován,tentokrát opakováním ročníku.Ten opakovaný ročník nyní dokončuje(3.třída) a já vidím,že teprve nyní se srovnává.Co jsme ale měli dělat předchozí dva roky?Nechodit do školy?Vzdělávat se doma?Je jasné,že první rok po terapii
by byla slabota v každém směru,ať by byl vyučujícím sám Komenský-zeslabení nervové soustavy-jinak to nemohu charakterizovat-prostě neumožňovalo,aby Filip dosahoval stejného výkonu,jako jeho spolužáci.Přesto k tomu byl neustále nucen a ani v PPP nikdo nepraštil do stolu a neřekl,tak pr,tohle dítě musí mít zvláštní režim,ono se časem dotáhne,ale trpělivost je nutná.Opakování ročníku sice Filipovi pomohlo-nová paní učitelka a větší odstup od terapie učinily svoje-ale stále se ptám co s dětmi,které nemají smyslovou,motorickou nebo mentální vadu,případně nějakou formu poruchy učení,jsou ale po mimořádně těžkém onemocnění,ze kterého se vzpamatovávají třeba několik let...