Ne a ne ;o))

Mám pocit, že to s tím "vysvětlit jednou" autorka myslela tak, že by se člověk neměl zbytečně zaplétat do hledání důvodů, proč dítěti nemůže vyhovět. Měl by si najít jeden nebo dva nejpádnější a ty pak použít.

Taky nejsem pro to, říkat NE bez vysvětlení, stejně jako Mirka nebo Míša jsem byla dítko citlivé a když mi řekli PROČ ne, poslechla jsem spíš, protože jsem neměla pocit, že jen tupě poslouchám něčí příkazy. Mému dítěti jsou zatím jen dva roky, ale taky se snažím vysvětlovat, proč mu třeba nemůžu v supermarketu dát nic, dokud to nezaplatíme. Někdy se daří, někdy ne. Někdy zafunguje spíš odvedení pozornosti, někdy taky vůbec nic (zejména když je prcek unavený, to pak vydrří řvát a vyvádět třeba hodinu a půl). Souhlasím taky s tím, že dost pomůže, když je člověku naprosto jedno, co si o něm v tu chvíli myslí okolí, protože MY víme, že tím, co děláme, sledujeme nějaký dlouhodobější cíl, o kterém ta všetečná paní odnaproti pravděpodobně nemá ani potuchy. Hlavní je nenechat se tím rozhodit ;o))