K článku

Nejdřívě bych ráda řekla, že jsem s potěšením zjistila, že v článku pana Marka nejde o přímé porklamativní a demagogické výlevy. Vše je podmíněné otázkou "Co kdyby". Je mi líto, ale kdyby jsou chyby. K zamyšlení je tento článek velmi podnětný, jenom se mi nějak nelíbí, že děti narozené s pomocí analgetik a dalších podpůrných prostředků a které neprojdou takovoým tím určeným procesem pro přirozený porod by měly být handicapované. Handicapovaných dětí je v našem světě mnoho, ale mám takový dojem, že porod v těchto handicapech příliš velkou roli nehrál. I když pan Marek tvrdí, že tento nepřirozený přístupk novorozenci může být eliminován zvýšenou láskou, nelíbí se mi tón celého příspěvku, který je jako velmi důmyslně vymyšlená reklama. Nic nevnucujem, ale podprahově podsunuje. Na českém porodnictví se musí bezpochyby leccos změnit. Jenže nejdříve se musíme změnit my, lidé, kterí tento stát tvoříme. Vždyť se podívejte jenom do parlamentu. Říká se, že parlamt je zrcadlem celého národa. U nás je pak jasné, že se nedokážeme na ničem dohodnout. Ani jeden extrém Není dobrý. Myslím, že porodu by se určitě měla vrátit orientace na matku a dítě a naslouchání jejím vlastním potřebám, jenže to vše musí probýhat pod odborným dohledem a s možností okamžitě zasáhnout lékařsky v případě nutnosti. Hádat se ale o tom, jestli tohle je znásilňování ženy nebo traumatizování novorozence mi připadá naprosto nesmyslné a niakm nevedoucí. Pan Marek si možná ani neuvědomil, kolik žen by se mohlo po přečtení jeho článku cítit frustrovaně, že budou mít děti náchylné k alkoholismu a kdoví čemu ještě. Buďme tolerantní a citliví. Nevnucujme si stále něco.