Re: S nadhledem...

Mám to stejný - ale jen s nejmladším synem. Jak říkala psycholožka - mluvit, mluvit, mluvit. A to mluvení se u nás neřeší stylem - no jo, však se z tý dvojky nepo........, však o nic nejde. Vidím, že u něj o něco jde, tak se mluví o tom, jak to na začátku bylo nastavené, jak si myslí, že by to bylo spravedlivé, co s tím dělat apod.
Já pak v tomto smyslu komunikuji s příslušným učitelem - ne dávejte mýmu synovi jedničky, protože dvojka ho rozhodí, ale - víte, asi si to neuvědomujete, ale když to nastavíte takto, tak se pak stane to a to, ráda bych, zda byste příště mohla s dětmi víc mluvit, nastavit podmínky, vysvětlit apod. U nás jsou týdně třídnické hodiny, takže tohle musím říct jak příslušné učitelce, tak třídní - a řeší se to tam.