| withep | 
 |
(29.1.2015 10:06:25)
Já samozřejmě vysvědčení jakož i jakoukoliv jinou známku s nadhledem beru, ale jak takovému přístupu naučit sedmileté dítě? Byla bych ráda, kdyby se ve škole naučilo učit, komunikovat, spolupracovat. Jak se to má naučit, když za tělocvičný výkon ve dvojici dostal dvojku(!), a bylo to nespravedlivé, protože on by ten míč chytil, kdyby mu ho spolužák nehodil "tak blbě"? Nenaučil se tím oznámkovaním spíš to, že týmová aktivita je co do "úspěchu" riziková? Pak se může stát, že se do týmových záležitostí moc nepohrne, a když už bude nucen, odflákne je s odůvodněním, že jinak by to stejně odfláknul někdo jiný... 
Kéž by naše učitelka neznámkovala. Já nadhled mám a věřím, že existují děti, kterým jsou známky lhostejné (tím hůř, pokud na nich lpí jejich rodiče). Ale náš školák je bohužel bere až moc vážně, moc mu to neprospívá (a to je premiant).
|
| jentak | •
|
(29.1.2015 10:22:38)
Mám to stejný - ale jen s nejmladším synem. Jak říkala psycholožka - mluvit, mluvit, mluvit. A to mluvení se u nás neřeší stylem - no jo, však se z tý dvojky nepo........, však o nic nejde. Vidím, že u něj o něco jde, tak se mluví o tom, jak to na začátku bylo nastavené, jak si myslí, že by to bylo spravedlivé, co s tím dělat apod.
Já pak v tomto smyslu komunikuji s příslušným učitelem - ne dávejte mýmu synovi jedničky, protože dvojka ho rozhodí, ale - víte, asi si to neuvědomujete, ale když to nastavíte takto, tak se pak stane to a to, ráda bych, zda byste příště mohla s dětmi víc mluvit, nastavit podmínky, vysvětlit apod. U nás jsou týdně třídnické hodiny, takže tohle musím říct jak příslušné učitelce, tak třídní - a řeší se to tam.
|
| withep |
|
(29.1.2015 10:56:34)
Asi máš pravdu. No, já mluvím mluvím mluvím, ale je to jak do dubu  . Asi na to musím jít jinak - VNITŘNĚ akceptovat, že se známkuje a že to bere vážně. Říkala jsem mu, že když lidé na něčem spolupracují a když se potom výsledek nějak hodnotí, hodnotí se to celé dohromady. Nelze hodnotit každého zvlášť, protože každý sám by to vůbec nedokázal (hodit míč a zároveň běžet tam a chytit ho). Jenže učitelka si tu dvojku zapíše ke každému zvlášť, a to mu asi vadí. No a vyzvala jsem ho, aby si představil, že někdy bude na něčem s někým pracovat ve skupině, a bude to on, kdo odvede horší práci a celá ta skupina pak bude mít horší hodnocení (známku). No a můj milý synáček vybouchl, praštil pěstí do stolu a zvolal, že on přece nikdy horší práci neodvede, on všechno ví a umí nejlíp... někdy nevím, jestli brečet nebo se smát. Asi nezbývá než doufat, že se trochu otuží, že se naučí unést vlastní neúspěchy a potom snad i ty týmové. A při tom ho ujišťovat, že jsem na jeho straně a chápu, jak je to pro něj těžké.
|
| jentak | •
|
(29.1.2015 11:02:58)
No - já právě si pak nejsem jistá, jak to brát. Jde o to, že když se bude hodnotit tým, tak ty odpovědnější a tzv. lepší děti budou odmítat být v týmu s dětmi tzv. horšími. Tohle jsem řešila ve škole - děti byly na ty týmy celý rok - no a na jednu takovou práci měl vždy jeden určený z týmu přinést věci. A ač zbývající děti z týmu dotyčnému den předem ještě řekly, že má to určité přinést, ona to neudělal - prostě zapomněl. No a druhý den pochopitelně tento tým nemohl pracovat, neboť neměl s čím. A jako potrestání dostali pětku a trest - a to všichni z týmu. Dotyčnému to bylo šumák neboť jedna pětka se u něj ztratí, ale ostatním to vadilo - navíc když vlastně neměli šanci to ovlivnit. A učitelka odmítala diskuzi. Takže jsem za ní zašla s tím, že tohle teda ne, že pokud sama rozhodne o rozdělení dětí do týmu, tak za takto zásadní chybu jednoho nebude trestat ostatní. Pětku ostatním zrušila, ten trest taktéž, ale zatím nenašla způsob, jak to příště řešit. Tak jsem zvědavá.
|
| withep |
|
(29.1.2015 11:24:23)
"Jde o to, že když se bude hodnotit tým, tak ty odpovědnější a tzv. lepší děti budou odmítat být v týmu s dětmi tzv. horšími."
To mi připomnělo, jak jsem nesnášela, když se v TV vybrali dva kapitáni a ti si postupně volali členy družstva, samozřejmě jsem zůstávala mezi posledními... 
Připadá mi, že takovým situacím by bylo vhodné předcházet, aby se ty děti nesegregovaly. Ale zase když se ta družstva nalosují - spravedlivě, ale potenciálně nerovnoměrně - bude ta hra (vybíjená, volejbal, basket...) stát za houby. Nebo myslíš, že je to tak v pořádku, že to na druhou stranu dává možnost zažívat úspěch těm dětem, které mají potíže třeba s matematikou? A ty děti, které jsou "nejlepší" ve všech těch intelektuálních předmětech, zase taky potřebují zažít neúspěch a vidět, že ty méně intelektuálně nadané děti jsou v něčem lepší...? Podle mě je něco špatně už na začátku - to srovnávání a známkování.
|
| jentak | •
|
(29.1.2015 12:15:32)
Podle mě při práci v týmu jde právě o to, aby děti zažily tu týmovou práci, kde jeden je lepší na tohle a druhý na tamto - a jde o to, aby se děti doplňovaly. Ale pak není možný toto známkovat, protože třeba v případě matematiky bude jeden v týmu jedničkář a bude snaha, aby vše ve své podstatě vypočítal vše on, aby tu jedničku získaly všechny děti z týmu. Takže logicky vyhraje vždy tým, který tam má matematika. Takže tohle by se známkovat nemělo, protože ano, jde o nácvik práce v týmu a uvědomění si, že takhle to chodí - ne všichni z týmu jsou ve všem nejlepší.
|
|
| katka+synek2007 | 
|
(31.1.2015 22:36:04)
Taky bych řekla, že je špatně srovnávání. Ony ty intelektuálně zdatnější děti mohou být jak na potvoru i šikovnější, takž to cos psala, nemusí fungovat. Smutné je, že soutěživost a srovnávání se vkládá dětem do hlavy snad už ve školce. Pracuji s dětmi na různých stupních škol, záměrně nezařazuji žádné soutěže, občas je u velkých nějaké hodnocení spolužáků a sebehodnocení. I když dopředu řeknu, že se nesoutěží a nejde o známky, při práci ve skupinách mi pravidelně vykřikují "My jsme první!" a při hodnocení pronáší výroky typu "Petrovi bych dal dvojku, byl lepší než Pavel." přestože předem vysvětlím, že hodnocení je konstruktivní kritika (samozřejmě podrobně vysvětlím)a že nejde o srovnání mezi účastníky aktivity.
|
| Vlasta | •
|
(1.2.2015 13:27:04)
Zařazuji ve škole soutěže založené na náhodě (třeba děti počítají příklady, bod získává ten, kdo vytáhne kartičku s příkladem, co má vyšší výsledek atd.), děti mají radost ze hry a pokud prohrají, vědí, že to byla otázka štěstí a ne vědomostí nebo šikovnosti a na nikoho se tudíž nemračí, že jim to zkazil.Skupiny taky různě promíchávám, takže každý má možnost zažít pocit vítězství 
|
|
|
|
|
|
|
| Winky | •
|
(29.1.2015 20:59:34)
Mě se celkem líbil model mezinárodní školy v zahraničí - škola jela podle australského modelu (ale bylo to mimo Austrálii), a tam byla stupnice taky pětistupňová, ale nastavená tak, že ta "hlavní" známka byla uprostřed ("meeting standards" - tedy splňuje standardy, dělá to co se po něm chce, prostě má to ok) a dalo se jít dva stupně nahoru ("exceeding standards" - překročil standard a "outstanding standard" - vynikající výkon) a dva dolů ("meeting standards" - blíží se tomu co se po něm chce, a "needs support" - potřebuje podporu). Pak byla vlastně šestá varianta - něco jako nehodnocen, bylo to pro děti co přišly první rok do té školy a nechytaly se jazykově.
Prostě mi přijde, že v českém systému kdo má jedničky je ok, ale pak je jen sešup dolů. Trojkař rozhodně není brán jako dobrý student. Kdežto tam měli dané že ti průměrní jsou vlastně dobří protože splňují co se po nich chce, a pokud na to měli buňky a píli, mohli být ještě lepší, a pokud ne, mělo se jim pomoct ten standard dosáhnout.
|
| Winky | •
|
(29.1.2015 21:01:29)
ten závěr jsem napsala blbě - prostě pokud dosáhl toho průměru byl ok, mohl být lepší což bylo fajn, ale když nebyl, průměr stačil k hodnocení že je dobrý student. A pokud by toho standardu nedosahoval, nebyl zatracen, ale bylo mu pomoženo, nebo měl možnost být chvíli nehodnocen.
|
|
| withep |
|
(29.1.2015 21:32:53)
Winky, ten rozdíl je asi v interpretaci, v přístupu. Vem si, že česky je trojka (střed/průměr) = dobře. Takže když umíš něco na trojku, umíš to "dobře", což je přece fajn. Dvojka = chvalitebně zní divně, protože to se v běžné řeči nepoužívá, jednička = výborně, no dejme tomu. Ale čtyřka = dostatečně - sakryš, vždyť to zní, jako že stačí to takto umět. Pětka = nedostatečně - nestačí, je třeba přidat. Jenže lidi to takto nevnímají, neberou trojku, že dostali dobrou známku, co za tím je? Nějaký pseudoperfekcionismus?
I když, ony se ty "slovní známky" používají asi spíš jenom na vysvědčení a na vysoké... (?)
|
| jentak | •
|
(29.1.2015 21:50:06)
Tak ve finále je i čtyřka dobrá známka - přece znáš to dostatečně. Ale z hlediska výuky je už trojka známka toho, že pozor, aby to nesklouzlo níž.
|
| Winky | •
|
(29.1.2015 22:42:42)
no právě se obávám, že u nás trojka není braná jako dobrá známka, i když slovní přepis trojky zní "dobře". Kdo je "trojkař" je brán buď jako lenoch (byť třebas chytrý, ale ...), nebo zmatkař (jednou umí jednou ne, teda asi častěji ne), nebo dokonce někdo obvykle nepříliš chytrý jenž měl třeba zrovna kliku.
....
A jsem ráda, že v článku zaznělo, že známky - ta čísla, a to především na ZŠ, neznamenají vlastně nic v souvislosti s přijetím na nějakou další školu a s jejím dokončením, a nemají souvislost s úspěšností v životě. Jenže na ZŠ se "hraje na známky", ne na znalosti :-(
|
|
|
|
|
|
Želatinu už moc nebaští, protože pracuji ve výrobně želé bonbonů a už jsou jich přejezení 
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)