Zobecněné až hrůza

No, článek mě zaujal (a lehce vytočil) především ohromným zobecněním a naivitou. Samozřejmě, že někteří by splnili to, co bylo napsáno, ale zdaleka ne všichni. Příklady z naší rodiny...

Doba poválečná:
Když byli rodiče malí - maminku vychovávala její babička, protože rodiče pracovali na hospodářství u zvířat a na poli, dělali "od nevidím do nevidím", makali rovnocenně oba rodiče, do narození strejdy a maminky makala i jejich babička. Bydlení měli vlastní.Mamka se dobře učila, chtěla jít na VŠ ekonomickou, ale kvůli "kulackému" původu jí povolili zemědělku, školu vystudovala a je inženýrka.

Tatínek vyrůstal se svojí maminkou (vdovou) a se třemi sourozenci v podnájmech, babička měla problém najít práci, neměla vzdělání, byla vychovaná jako "dívka z lepší rodiny na ozdobu manžela" a tak dělala vrátnou v mlýnech. Stát se o ně staral minimálně, tatínek se vyučil a už v 17 živil babičku se sourozenci.

Co si pamatuju já:
osmdesátá léta - maminka, "někdo s titulem", dělala od sedmi do 16:30-17:00, já chodila do školky mezi prvními a odcházela poslední. Táta dělal na směny, ale jako vyučený měl dvojnásobný plat oproti mamce.
Na dovolené v zahraničí jsme občas také byli, u moře v Bulharsku a Jugošce (kam se zase Češi vrátili). Jinak jsme jezdili po republice a o víkendech k dědovi pomáhat, ale i relaxovat na vesnici.
Kamarádky rodiče byli (a jsou) lékaři, doma se skoro nepotkali, aby se o kamarádku mohli postarat. Ano, nebyli chudí, peníze měli nadprůměrné, ale neměli to za práci od 6 do 15 hodin, jako měl průměr pracovní dobu.

Státní byt v mém okolí nikdo neměl, ale vím, že někomu se podařilo ho získat.

Po revoluci:
Z mého širokého příbuzenstva (cca 40 lidí) začli podnikat 2, oba jsou úspěšní dosud, ale oba využili své profesní zkušenosti a znalosti z doby předrevoluční (automechanik, lektor cizích jazyků a češtiny pro cizince).

Táta přišel ze zdravotních důvodů o práci.
Já vystudovala školu, kterou jsem si vybrala.
Prodloužila se pracovní doba o povinnou přestávku, posunul se čas příchodu do práce i odchodů z práce u většiny lidí. Z toho začalo klíčit ono "nestíhání", kdy dlouho obchody a většina úřadů se nepřizpůsobila pružně jiné pracovní době, stejně jako provozní doba školek a družin...

Dnes:
Ano, část lidí má materiální dostatek a dostatek svobody. Ale část lidí nemá ani materiální dostatek a pak těžko mohou tito lidé chodit spokojeně s úsměvem na tváři a radovat se ze svobody. A většina těch, co mají dostatek, to mají za cenu času, který pak chybí na rodinu, zábavu, odpočinek. A unavení lidé taky nechodí vždy s úsměvem a nejsou zrovna dvakrát spokojení.

Každá doba má svoje, a za žádné doby to nebylo ve všem ideální a jednoduché. A vzhledem k tomu, že si nemůžeme vybrat, kdy žijeme, tak proto se musíme přizpůsobit a je jedno, jaká doba vlastně je.

Funkčnost rodiny je na lidech ne na době a tvrdit, že teď je většina rodin nefunkčních je dost odvážné tvrzení.