Re: Já se divím

Verčo, čtu tady že jsme "pitomý, mimoni, hloupý" a napadá mě jen jedno. že je mi to nepříjemný, není důvod si nechávat nadávat a tak toho nechám. ne proto, že s Tebou souhlasím, ne proto, že jsem pochopila proč si myslíš, že to co dělám (nebo spíš nedělám) je špatně. Prostě jen proto, že si nenechám nadávat. Opět jsi svou agresí (nyní verbální) dosáhla svého. Názor s Tebou nesdílím, pochopit z těch nadávek není co, agrese mi nic nevysvětlila, dál si myslím, že dělám dobře...jen není třeba tím dráždit Tebe.
Víš, já si taky fyzické tresty vyzkoušela. Sama jsem je zažila jako dítě, i jako matka jsem je na začátku párkrát použila. Vím o čem mluvím, víc co jsem se rozhodla ve výchově eliminovat. Zajímalo by mne, kolik z vás, co to odsuzujete, znáte zase ty mé techniky, které místo toho umím použít. Vzhledem k tomu, že si to pletete s liberální výchovou, budí to ve mě dojem, že naopak vy mé techniky neznáte, nikdy jste je neokusily ani nevyzkoušely. A víte co? Ono i to "crcání se" je výraz tak trochu nadnesený-ono mi to nakonec trvá s tím mým dítětem v samém důsledku kratší dobu. Moje výchova má také svá pravidla a hranice, ale pak tu máme ještě plno věcí na víc. Pochopím, když se s mojí metodou seznámíte, vyzkoušíte ji a uznáte za blbou. Ale odsuzovat to, aniž byste věděli, o co jde? Přirovnávat jí k liberální výchově, tvrdit, že problémoví děti jsou díky této metodě? Jaké? Co je tedy špatně? Nebo je podle vás vše jen o tom jestli dám nebo nedám facku? Nic jiného prostě možné není, vše ostatní vede k záhubě člověka, takže není třeba to zjišťovat? Předem odsuzujete co neznáte.
Nečekám, že vás přesvědčím a jsem si jistá, že většina z vás se už jen z principu o jiné možnosti, jak takové situace lze řešit, zajímat nikdy nebude. Nikdy se nezeptáte "a jak to jde jinak". Rovnou budete zase hlásat tu svou. Ani to nebyl důvod, proč jsem se tu angažovala. Spíše doufám, že to pomohlo těm maminkám, co se ještě rozhodují jako jsem se i já rozhodovala, které to navede na jiné cesty, inspiruje ke zkoušení jiných způsobů, tak jako tehdá, dávno mě, když jsem svýho syna prvně uhodila a cítila jsem, že se mi to nelíbí a že bych to možná ráda dělala jinak. Stejně jsem pak ještě párkrát uhodila, protože informací bylo zprvu málo. Dnes už vím a všem maminkám, co si prochází stejnými pocity nejistoty a chtějí je řešit a ne si je obhajovat, doporučuji jako start Naomi Aldort...těm, co se chtějí jen obhajovat, doporučuji vaše příspěvky.
P.S.: Kamery ve školách a školkách by možná více překvapily vás. Fyzické tresty jsou zde už dávno zakázány. někteří učitelé znají a používají tyto jiné, nefackující techniky. Ti, co je neznají, jsou bezradní a hlásají, jak je to dneska mládež nevychovaná, co se nesmí fyzicky trestat... Někdo to hold bez biče nedokáže...ale ne proto, že na to nemá. Pouze proto, že o jiné možnosti nemohl-nebo nechtěl-slyšet.
Kdo se neptá, nic se nedozví. A pak mu nezbývá než agrese. K dětem fyzická, k dospělým verbální. V partnerském vztahu nakonec nejčastěji agrese pasivní. Víc neznáte. Ale mohli byste. A až budete znát obojí, pak teprve suďte.