Re: Otázka

Mila Lindo,

Tvoje otazky nejsou tak jednoduche zodpovedet. Ono totiz nejde jen o to, ze se dite uci nejaky jazyk, ktery mu bude v budoucnosti dobry z ruznych duvodu. Na jednu stranu: co se ucime v mladi (a hlavne jak se to ucime) nam zustava do zivota k dobru jako zaklad neceho dalsiho (to by bylo na dlouhy rozbor, ale diskutujeme jazyky).

Ovsem tady nejde jen o jazyky, ale i o vztahy. Kdyz se clovek uci jazyk jako cizi rec ve sve rodne zemi, chybi mu cela ta "kultura", jak se to tak krasne nazyva. Mamincino povidani s miminkem, jeji nezny hlas, vyraz obliceje, slovicka, ktera mu spitame, melodie reci. Tohle vsechno souvisi s jazykem, ktery se ucime jako matersky ve sve rodne zemi. Dite tohle vnima, i kdyz si to neuvedomujeme. "Nursery rhymes", detske pisnicky v pozdejsi veku kolem 1 roku. To automaticke, co se nam vybavi z davneho detsvi, kdyz mame deti svoje a predavame jim to.

To se na Vysoke neuci. Na Vysoke skole se ucime jazyk na vysoke urovni, abychom ho mohli pouzivat profesionalne nebo predavat dal.

Treba ve Svedsku je uzakoneno, ze deti cizincu maji narok na vyuku jejich "materstiny" - jednoho domaciho jazyka, ktery se v rodine pouziva. K vyuce tohoto "domaciho" jazyka neprijimaji skolske urady lidi, kteri nemluvi jazyk jako rodily mluvci (=prvni generace cizincu, ktera je narozena v te ktere zemi). A to ani tehdy, kdy na inzerat o teto praci odpovi nekdo, kdo ma vysokoskolske vzdelani s aprobaci v teto reci =podle zakona nutne k tomu, aby clovek mohl pracovat jako ucitel. Proste vyucujici nemusi mit odpovidajici vzdelani (mel by), ale musi byt narozen v zemi, jejiz kulturu vcetne jazyka deti ma "ucit".

Cili tvoje otazka je velice tezka zodpovedet: Chces mit s ditetem krasny vztah? Predpokladam, ze tohle budes klast na prvni misto. (Ono to neni jednoduche ani tak). Pises sama, ze mas urcity ostych. Mozna i ruzne pocity, ktere si postupne sama uvedomis - ze treba tvuj muz bude podle tveho nazoru mit lepsi vztah s ditetem, te budou mrzet. A podobne, co ja vim. Clovek neni nikdy uplne pripraven na to, jak bude reagovat na to ci ono v ruznych situacich. Co dal? Jak dlouho budes s ditem mluvit anglicky? Vydrzi to? Co v pozdejsim veku? Staci slovni zasoba na ruzne roztrzky s pubertakem?
Ono nejde jen o ta prvni leta, clovek potrebuje nejak mit plan, co s tim vsim.

Muzu psat jen o me vlastni zkusenosti: Kdyz se mi narodila moje prvni dcera pred temer 40 lety, najednou jsem o takovych vecech zacala uvazovat. To dela kazda matka o vsem moznem, vzdycky chce pro sve dite to nejlepsi. Chtela jsem nejakou jednoznacnou odpoved, zrovna jako ty. Ruzni experti odpovidali ruzne. Pak jsem potkala jednu mladou holku, ktera prave dokoncila Vysokou - psycholozka. Ta mi uprimne rekla, ze nevi, ze se tohle nikde neuci. At delam, co mi SRDCE rika. Srdce mi rikalo, ze se svym vlastnim ditetem muzu mluvit jen tak, jak mi zobak narost. Sla jsem do mestske knihovny a pozadala knihovnici, aby mi opatrila literaturu, kde se o tom vsem da neco cist. Protoze tady neslo jen o muj zobak, ale o to, ze dite bude vystaveno ctyrem jazykum soucasne, a co s tim.

Tohle jsem popsala v tom prvnim clanku. Vsechny moje 4 deti se od detstvi pasivne ucily anglicky - jednak tak, ze doma poslouchaly, jak ja s manzelem spolu anglicky mluvime, ale nikdy s detmi. Grotesky v televizi ve Svedsku obvykle maji titulky, ktere v predskolnim veku neumeli cist, ale poslouchat. Proste pasivne bez nasi pomoci se naucili vsichni anglicky natolik, ze jim kolem 5 - 6 let nedelalo potize komunikovat s nasimi prateli z jinych zemi, aniz bychom si toho vsimli. Ve skole pak meli vsichni takovou slovni zasobu, ze jsem musela pozadat ucitelku anglictiny, aby jim davala jine veci na praci, aby je to neprestalo bavit - ale kde je vzit? Ucebnice byly pro starsi deti =tudiz jsem ten material musela hledat ja, ucitelka to nemela za povinnost. Na stesti deti byly zvidave a chapaly, coz nedela kazde dite, ze je nutne se ucit dal.

Kdyz dve nejstarsi dcery byly v predskolnim veku, povazovali jsme s muzem za vhodnejsi mluvit zacit spolu misto anglicky mluvit svedsky. Obe prestaly povidat. Pamatuji se, ze na otazku, jestli je neco boli, obe zacaly plakat: Vy jste takovi divny, my vam vubec nerozumime. Pochopitelne mne to prekvapilo . vedely, ze svedsky mluvime, samy svedsky umely na urovni stejne starych deti a nemely s tim potize. Anglicky jsme nikdy nemluvili s nimi, ale jenom spolu, s nimi porad stejne kazdy svym jazykem. Ale uvedomila jsem si, ze HLAS, mimika, gesta - vsecko pro ne bylo jine. Takze jsme opet presli do anglictiny. Clovek nikdy nevi, co dite s tim.

Pred asi 20 lety jsem dostala na starost skolu pro zadatele o asyl v blizkem mestecku. Nejvic deti, kolem 50, bylo ve veku nejnizsiho stadia. Ty deti se ucily konkretni jazyk daleko rychleji, nez deti na strednim a nejvyssim stadiu, ktere potrebovaly i abstraktni vyrazy (ucila jsem je vsecky svedstinu). Zacala jsem soucasne krouzek anglictiny pro predskolni svedske deti, protoze jsem chtela porovnavat, jak to funguje. S temi detmi jsem mluvila jen anglicky - hrali jsme si, hrali jsme divadlo, zpivali a pod. Jenze co jsou 3 hod tydne proti kazdodennimu vyucovani podobnym zpusobem. Ale i tyhle deti dostaly nejaky zaklad - jenze svoje deti jsem sebou nebrala. Tyhle svedske nevedely, ze svedsky mluvim, tak se snazily odpovidat anglickymi slovicky, ktera sem tam pochytily. I tyhle deti jsou dneska dospele, obcas nekoho potkam a vzpominaji NA LEGRACI. Ne na anglictinu.

Takze, nevim. Mozna ti pomuze si to trochu promyslet z jine strany. Az bude miminko na svete, bude vsecko jinak.

Preju hodne stesti!
Jitka