Re: No nevím

Optimální jsou spíš nějaká pravidelná vystoupení se zpěvem a tanečky, a s hodinkou, dvěma, strávenými povídáním s obyvateli domova důchodců, než nějaký trvalý pobyt. Když jsem byla malá, tak jsem se starých lidí s nějakou chorobou, či intelektovým postižením, hrozně bála. Dokonce jsem se některých i štítila a nesnášela jsem, když mě rodiče nutili je při odchodu políbit, toto se zlomit nedá. Děti to mají v sobě prostě zakódované. Můj známý, jako dítě, vždycky hrozně řval hrůzou, když viděl starou zkřivenou sousedku o berli, připadala mu jako čarodějnice. No a moje starší dcerka se babičky taky hrozně bojí, podvědomě cítí, že by jí mohla babička nějak ublížit, když už je nesvéprávná.
Myslím, že není třeba děti nějak násilím "zvykat", jak budou stárnout, tak tento postoj samozřejmě zmizí.