| AleNono, 2+na ceste | •
 |
(18.10.2011 22:36:08)
Souhlasim, ze je to dobry napad. Manzel mel jednoho dedecka v domove duchodcu a do pul roku bylo po nem, protoze ztratil smysl zivota, kazdodenni ukoly (krmeni beranu, slepic, vareni pro sebe, topeni). Sami si ale stari lide v domove duchodcu ukoly davat nebudou, je treba, aby jim je nekdo daval - nechapu, ze stale jeste na tomto principu domovy duchodcu nefunguji - castecna priprava jidel, drobne pestovani a chov, ale treba take dvou,trihodinovy pobyt s predskolnimi detmi (ale ne pasivni, ale aktivni, kde neco ti stari predavaji - vytvarne, hudebni cinnosti, cteni, divadlo, nebo jen nezavazna hra venku. My takhle osmdesatiletou babicku obcas ukolujeme, obcas se sice brani, ale pak o spolecnem case stravenem s vnoucetem mluvi cely tyden. zazila jsem neco podobneho v Cine, tam maji v sirotcincich jakesi "objimajici babicky", nejsou to sice duchodkyne z domovu duchodcu, ale dobrovolnice, ktere chteji aktivne a smysluplne travit sva duchodova leta, nicmene funguje to skvele, babicky krome "objimani" poradaji ruzne vytvarne, hudebni, atd aktivity, se starsimi detmi se uci, uci je jezdit na kole, apod. kazdopadne styk starych s mladymi zde prospiva a verim, ze prospiva kdekoli.
|
| simiki+koťátko 03/07 | 
|
(18.10.2011 22:55:45)
Něco jiného je vnouče, něco jiného jsou rozlezlí haranti všude. Ty babičky v Číně to dělaly snad dobrovolně (z vlastní vůle), nebyly integorovány, aby byly modernější.
|
| Pollyenka | 
|
(18.10.2011 23:27:04)
Proč tak drsně. Myslím, že zákaz dětí v domově důchodců je velmi netolerantní. Vždyť děti se dají usměrnit, jak k tomu přišli ti, kteří svá vnoučata a pravnoučata vidět chtějí, chtějí se s nimi stýkat. Jsem ráda, že moje babička v takovém zařízení nemusela být,byla tam,kde kde je mládí a smích brán jako přínos a ne obtěžování.
|
| *Lidka* + 3 | 
|
(19.10.2011 1:30:40)
Moje babička by blízkou školku určitě uvítala. Měla děti hrozně ráda, pokaždé úplně pookřála a zdraví se jí na chvíli zlepšilo. Byla tak šťastná, když je mohla vozit na tom svém chodítku! V DD jí nejvíc vadila nuda, izolovanost, společnost věčně rozhádaných spolubydlících, bezcílnost krátkých vycházek... Kdyby mohla posedět na zahradě školky a navázat vztah s nějakým místním dítětem, byla by to pro ni skvělá terapie.
U nás teď staví DD v blízkosti školy a 2 školek, snad se někdo o spolupráci pokusí. Alespoň se budou mít babičky při procházkách na koho dívat.
|
| Pollyenka |
|
(19.10.2011 8:06:20)
Já netvrdím, že to je ideální pro každého,ale pro mě je úžasné vidět, jak si hrají děti a okolo sedící stařící jim třeba podají pití, nebo když mají karneval dělají jim třeba masky na obličej a děti naopak dělají pro ně dárečky třeba na Vánoce. Jde o drobnosti, ale myslím, že právě takové drobnosti jsou v životě každého z nich hrozně důležité a dělají je bohatšími o to setkání s nimi. Takový je můj názor a já jsem pro takové projekty. Mám ráda práci se starými lidmi ve spolupráci s dětmi, protože tamj e hrozně vidět, jak se tyto generace navzájem potřebují.
|
| Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta | 
|
(19.10.2011 11:32:28)
Pollyenko, krásně řečeno, i tvoje předchozí příspěvky.
Osobně bych svoje děti do takové školky s radostí dala, pokud by i po ostatních stránkách ta školka byla kvalitní. A když tak vezmu naše babičky a dědečky, tak minimálně dva z nich by takový projekt přivítali, kdyby už do nějakého zařízení museli. V klasickém českém domově důchodců by rozhodně byli nešťastní, právě proto, že by se mezi samými starými lidmi necítili dobře. A ti zbývající dva by možná nevyhledávali kontakt s cizími dětmi denně, ale rádi by sledovali to hemžení na zahradě apod, pokud by měli možnost zalézt si pak do svého klidného místa.
Ty uzavřené domovy důchodců, na jaké jsme zvyklí, jsou stejná zhůvěřilost, jako dětské domovy. Spontánní kontakt mezi generacemi je přirozený a důležitý, a přináší v podstatě terapeutický účinek všem zúčastněným. I těm bručounům, pokud není kontakt vynucený.
A co se týká strachu z "jiných" lidí, ať postižených nebo starých, nebo etnicky odlišných atd., tak ano, je přirozený jako prvotní reakce, ale záleží právě na tom, jak se s tím pracuje dál. Třeba moje děti od předškolního věku chodí se mnou na setkání rodin, které mají "běžné" i méně běžné děti (etnicky odlišné, tělesně i mentálně postižené) a berou to po počáteční fázi nedůvěry naprosto normálně. Vědí, že Filda sice nemůže běhat a občas potřebuje pomoct s vozíčkem, ale je s ním sranda a umí vymýšlet super příběhy. A Evča zase nic moc nenamluví, ale umí vyšplhat až do koruny stromu a hrozně rychle plave. Když pak třeba Matýsek šel do první třídy a měli ve třídě integrované dvě problematické děti (autisty), bral to úplně normálně. Nikdy jsem od dětí neslyšela "on je divnej", ale spíš "on potřebuje ..." (např. aby se na něj mluvilo hlasitě, nebo vysvětlit věci znova, nebo pomoct když se někam nedostane s vozíčkem). A zrovna tak berou třeba staré nebo nemocné lidi tady z našeho okolí ve vesnici, nebo i náhodně potkané v autobuse a pod.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)