26.5.2011 20:59:52 Katjan
Re: Do dětí cpeme násilí od kolébky
Jémine - do té postele jsem s rozběhem skákala taky - a v Červené Karkulce mi vždycky bylo kapku šoufl z toho, co tam dělají chudákovi vlkovi - rozpárat, vyjmout babičku, nacpat kameny, hodit do studny - skvěle povzbuzuje dobrý vztah ke zvěři. Ale k tématu - mně tohle přijde lehce přehnané. Já osobně jsem asi od deseti let (díky emigrované a uznalé tetičce) vyrůstala na několika výrazně ohraných západních akčňácích, milovala jsem válečné filmy, střílečky všeho druhu (kromě westernů), Bondy masově vraždící nepřátelé všehomíra - a skromně si dovolím odhadnout, že jediná známka, kterou to na mě zanechalo, je moje současná znalost angličtiny. V akčním filmu, pokud samozřejmě nemluvíme o saďourských hnusárnách, kde se bez větší zápletky řeže motorovkou a kuchají střeva (tedy spíše stylu Červené Karkulky) se vždycky jedná o vítězství dobra nad zlem. O to, že zlu se někdy musíme postavit a oplatit mu stejnou mincí. Že i znevýhodněný může zvítězit (a ukopnout zloduchovi čelist). Že budeme-li se snažit, máme šanci i v nepřátelském světě. Nikdy jsem žádného psa neoběsila a spory řeším zásadně mírovou cestou, nejsem rasista, sadista ani pracovník vivisekce a dnes už dám přednost spíš Ďáblovi, co nosí Pradu. Jen jsem se jako teenager skvěle bavila. Růžový svět za dveřmi jednoduše nenajdete - spíš mi občas přijde, že ten vám formou, kterou dovedou zaujmout, občas vnukají (a paradoxně dobře vychovávají) právě ty akční filmy. Howgh.
Odpovědět