A co jesličky?

V článku mě zaujala jedna podstatná myšlenka - pojďte se k nám podívat, jak to vaše dítě zlobí. Myslím, že takhle to v reálném školství (školkách) nefunguje. Učitelky si rozhodně nepustí rodiče do svého "rajonu" aby jim viděli pod ruce.
Při čtění článku mě napadla podobnost s jesličkami, kam jsme chtěli malou dát, protože musím do práce. Podotýkám, že je na svůj věk 2let hodně vyspělá - umí se sama najíst, svléknout, částečně obléknout i obout bačkorky, je bez plen, pije z hrníčku, srozumitelně komunikuje...No ale k věci: v našich jesličkách byl problém už jen při zvykacím období, učitelky nechtěli ani první den dovolit, abych s malou šla do třídy a alespoň hodinku tam s ní byla (a to byly termíny nových dětí, takže bylo zvykací období pro všechny). Přijde mi brutální dítě mezi dveřmi do neznámého prostoru předat naprosto cizí osobě a nechat je s ní několik hodin než si ji mohu znovu mezi dveřmi převzít. Pochybuji, že ve většině školek je praxe tak moderní jak píše paní psycholožka, s proaktivním přístupem k rodičům :-( (ať problematickým nebo neproblematickým).