| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Doma bývá po mém - a ve školce to chci taky

 Celkem 40 názorů.
 Jana 
  • 

Presne tak! 

(24.11.2010 10:38:25)
Moje zlata, andilkovska holcicka se mi po dni, kdy jsem ve skolce ucitelkam vypomahala, najednou zjevila v jinym svetle.
No teda!
Ted to delame vice mene pravidelne abych nezapomnela! ;-)
Treba pristi pondeli musi jedna ucitelka dopoledne k zubari, tak jsem od 8 do 12 misto ni.
Jen doporucuji!
 severanka 


Re: Presne tak! 

(24.11.2010 11:55:56)
v článku sice píšou že rodič nemá zastupovat v práci učitelku, ale jestli vám to pomáha s výchovou, tak proč ne. Určitě je to lepší než jen poslouchat stížnosti učitelek. Sestra měla se synem problémy v MŠ a tohle ji nikdo nenabídl, mohla tam ale poslat psychologa ke kterému její syn chodil.
 Slávka 
  • 

Re: Presne tak! 

(26.11.2010 1:23:30)
Od té doby, co jsem poprvé navštívila rodinné konstelace jsem si už dvakrát stavěla na syna. Jednou jsem viděla následky rozvodu, jeho pocity, skryté tendence a dozvěděla se, jak s tím pracovat. Úspěch se dostavil záhy.
Později jsem ho tak nějak "pouštěla" ze svého vlivu, aby mi taky chlapec nezůstal na ocet ~m~ Občas si dojdu jen tak udělat "poznávací den" na konstelace k Vivian,a vždycky si něco odnesu. Popisované věci mají příčinu a ta se dá odkrýt. :-)) Chce to jen odvahu a správnou volbu toho, kdo konstelace vede. Pak už člověk nevychází z údivu ~;((
 Modřinka 


Re: Presne tak! 

(24.11.2010 18:01:12)
Hm tak to my máme dle slov pí učitelky nejhodnějšího kluka ve školce. Myslím, že ho doma nijak neterorizujeme, poslouchat musí, ale často neposlechne, s mladším bratrem se několikrát denně pohádají a pošťuchují, prostě normální, klidnější dítě(bude mu pět). Ale ve školce je až nenormálně poslušný, klidný, nikdy nelítá, kam ho postaví, tam stojí. Výtvarný projev ve školce nula nula nic, doma maluje a kreslí sám od sebe nádherně. Trvá to už druhým rokem, nevím co s ním, jestli se příští rok neprobere, je ve škole zralý na šikanu. Do školky nechodí rád, ale když jdu pro něj, nadšeně vypráví kde byli a co dělali a co budou dělat... Tak nevím, jak mu pomoci, zatím to nerozmazávám, ale obavy mám. Ve školce jsem se byla podívat, dopadlo to přesně jak je uvedeno v článku, lepidlo a hotovo. Máte někdo takovou zkušenost?
 Tante Ema 


Re: Presne tak! 

(24.11.2010 20:32:33)
Můj syn měl něco podobného. Je spíš introvertní a kombinovalo se to s velkou ctižádostí a perfekcionismem. Takže když měli třeba kreslit, z obavy, že to nebude mít perfektní nebo snad dokonce nejlepší, radši nenakreslil nic, nebo nějakou zoufalost. Když se bál, že neřekne bez chyby básníčku, mlčel. Atd.
Oblámalo se to časem samo, ale měl dobré učitelky, které ho dokázaly přiměřeně povzbudit. Postupně se naučil, že být nejlepší není nutné.
Zkus si s učitelkami promluvit, třeba se dohdnete na nějaké společné taktice, mně tohl vždycky fungovalo. Zeptat se, jak to vidí, co si myslí, co si myslím já, dohodnut se.
Ve tříd se asi cítí dobře, když o školce pěkně vypráví.
 Modřinka 


Re: Presne tak! 

(24.11.2010 22:02:36)
Tante Emo děkuju, ve třídě je asi spokojený, s učitelkami se dobře znám, tvrdí, že se otrká. Tak uvidíme. On nás bere hrozně vážně, manžel mu např. řekl, když byl smutný, že jeho kamarád je nemocný- "Tak si tam musíš udělat další kamarády." On každý den hlásil, s kým novým se kamarádí, měla jsem radost,že ho děti zajímají, ale vůbec mi nedošlo, že je to reakce na tatínkovu výzvu. Až cca po měsíci mi ráno v šatně šeptá "Maminko, viď že si dneska nemusím hledat další kamarády?" A to že nemusí, bral jako ohromnou úlevu. on je prostě kolem školky strašně poslušný.
 Tante Ema 


Re: Presne tak! 

(24.11.2010 22:15:30)
Je možné, že mu hodně záleží na tom, aby měl ve školce všechno správně a i vás možná chce potěšit tím, jak je poslušný. Pak by se potřeboval hlavně uvolnit. Vědět, že se nemusí bát, že něco dělá špatně.
A taky si myslím, že v dobrém prostředí postupně otrká. Potřebuje podporující učitelku a tu -zdá-se- má.
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Presne tak! 

(25.11.2010 9:44:29)
Naše dnes již školačka byla ve školce nejhodnější ze všech. Doma jsme si z ní dělali legraci, že má zlobit ve školce a doma být hodná. Na to nám odpovídala, že to by se na ni paní učitelka zlobila a to ona nechce.
Ve škole teď měla problém se spolužačkou, že se ji v hodině na něco pořád ptá a ji to ruší. Když jsem se jí ptala, proč ji neřekne, že ji to vadí, tak je to proto, že by mluvila při vyučování a to je proti pravidlům
 adelaide k. 


No nevím 

(24.11.2010 12:03:20)
"Na jedné straně nás to vede k odpovědnosti za vývoj každého dítěte, k vytváření podmínek pro optimální rozvinutí jeho nadání, na druhé straně sklouzáváme k nekritické toleranci vůči všem dětským projevům, k výchově, která osobnost „nespoutává“ a nechává jí „dostatečný prostor, aby se mohla přirozeně projevit“. Zatímco s prvním přístupem se setkáváme vcelku často v mateřské škole, druhý je typičtější pro mnohé rodiče."

Ať tak nebo tak je školka pořád kolektivní zařízení, kde víc než o "vytvoření optimálních podmínek pro rozvinutí nadání" jendoho každého dítěte, jde o to jak je skloubit a provést všechny činnosti co nejsplavněji i v počtu např. 25dětí. Prostě generalizace jako noha ~d~

Navíc, i dítě patřičně vychovávané (dle ideálů článku), může narazit na pančelku, která zamrzla v roce 1980 a pak je každá rada drahá.
 adelaide k. 


Re: No nevím 

(24.11.2010 12:05:09)
A taky moc nevěřím na rodiče který ve školce najednou prozře co za nevychovance má doma. Spíš to tipuju na udivený pohled, co že pančelkám na Pepíčkovivadí když je celý den jako andílek ~;)~;)~;)
 cyann 


Re: No nevím 

(24.11.2010 12:35:37)
No já nevím, já bych to teď docela uvítala. Syn chodí do NL školy a pak do družiny. Doma s ním v podstatě žádné problémy nemám, v družině taky prý ne, ale ve škole (podobná české školce) si na něj ustavičně stěžují. A já fakt nevím co s ním mám dělat, jak ho mám vychovávat, když vlastně ani moc nevím, v čem to jeho zlobení tam spočívá. Ale nepochybuju o tom, že zlobí, on je trochu divoká nátura - ale dá se zvládnout, akorát tam se to z nějakého důvodu nedaří.
Teď už to řešit nebudu, ale v lednu nastupuje do české školky, a pokud tam budou taky problémy, budu se snažit o mnohem větší spolupráci s učitelkami.
 Gabča, Adélka 12/02 


cyann 

(24.11.2010 13:55:00)
Máme úžasnou učitelku, která nemá s dětmi nějaké větší problémy ve vyučování - o přestávkách už si nejsem tak jistá :)
Zlobení dětí je většinou ve třídě způsobeno nudou. Hodně dětí, je velmi bystrých a probíraná látka je pro ně známá a tím pádem mají také zadaný úkol rychle zvládnutý. Proto má paní učitelka pro tyto děti zvláštní úkoly, které dává těmto dětem ihned po vypracování úkolu, který byl zadán celé třídě. Zvláštní úkoly nejsou trest, ale dítě za ně dostává plusy, které zohlednňuje při celkovém hodnocení. Problém byl, když měly děti supl, to téměř nástěnka nestačila na černé puntíky a mnohé tyto "zlobivé" děti nosily domů poznámky.
Některé děti si nosí knížku a po skončení zadaného úkolu si mohou jít do zadní části třídy číst, dcera ráda maluje tak maluje - za to plusy samozřejmě nejsou :)) Prostě dle zájmu dítěte. Učitelka i ostatní žáci tímto získávají klid pro dopracování úkolu.

Možná že toto je ve případ Vašeho kluka. Možná, že "zlobí" protože má vše hotovo a pak se nudí. Nevím kolik má Váš syn let, asi by to takto nefungovalo u starších dětí 12let....
 Gabča, Adélka 12/02 


Re: cyann 

(24.11.2010 13:57:39)
Teď jsem si přečetla Váš příspěvek znovu a všimla jsem si, že píšete školka. Zmátla mne družina. Tak to se omlouvám.
 severanka 


Re: No nevím 

(24.11.2010 12:41:41)
taky si myslím že rodič který tuší že je jeho dítě problémové se nebude v Mš divit, ale rodidč který je přesvědčený že dítě je super tak ho v tom nepřesvědčí ani kdyby dítě v Mš chodilo po stropě.
Důležitá je hlavně spolupráce učitelek, už jsem psala že sestra do Mš mohla poslat psychologa, byl tam 2x a nakonec učitelka sestru přestala i zdravit, protože návštěvy psychologa chápala jako útok na své učitelské schopnosti. Takže veškerá snaha přišla v niveč.
 Klarisanek 


Zajimave 

(24.11.2010 12:56:16)
Velmi me zaujala veta:
Děti, které byly dosud zvyklé samy určovat pravidla, reagují na změněné podmínky obvykle bouřlivě. Pláčem, křikem, odmítáním docházky apod.
Uplne to vystihuje situaci, kterou jsem nedokazala pochopit, ze dite moji zname takto reaguje ve skolce, kdyz to je maly neotesany usurpator, namachrovany a sebevedomy az hruza uz v necelych 4 letech. Vubec mi k jeho povaze nesedlo, ze breci cely den ve skolce, kdyz to neni zadne utapnute, citlive ditko. Ted se mi to vysvetluje, doma totiz je to pan, ktereho rodice neomezuji ani v nejmensim a vse se ridi jen a jen kolem neho.
 severanka 


Re: Zajimave 

(24.11.2010 13:03:55)
do téhle situace se nevědomky můžeme dostat všichni, nevím jak staré máš dítě, tak to můžeš brát třeba jako věc, které se je dobré vyhnout.
 Lída+2 


Re: Zajimave 

(25.11.2010 10:02:34)
DENISA + 1 známá má holčičku a dělala přesně to co v článku.....taky se všichni divili,ale bohužel jí neprokoukli......místo toho ustoupili,aby byl klid...a manipulátorka cloumá rodinou i širokým přibuzenstvem.....~d~

 Tante Ema 


Zajímavý článek. 

(24.11.2010 14:15:17)
Po dlouhé době něco, co není o ničem. Zvláštní, jak málo je tu reakcí, zvlášť s přihlédnutím ke kvantu stížností na nepochopení učitelek všeho druhu pro citlivou dětskou duši a "nezávislou osobnost", popř. výkřiků "pomoc, co mám dělat se svými dětmi, včera zbouraly regál v drogérii a nikdo nepochopil, že to jsou prostě děti".
"Děti bez hranic" nejsou problém jen ve školce, v bledě modrém se to opakuje i ve škole a nejnověji i v práci a jiných místech pro dospělé lidi, protože první "průkopníci" stihli už dospět.
Odhlédnuto od toho, jakou přítěží jsou tihle lidé pro jakýkoliv tým, který má cokoliv zrealizovat a vůbec pro provoz na místech, kde se spolu musí porovnat víc lidí najednou, nejvíc trpí oni sami. Jsou to takové černé díry na lásku a jsou v tom zoufale sami. Je to smutný.
 leona 
  • 

Re: Zajímavý článek. 

(24.11.2010 15:22:36)
Paní učitelky jsou neurotičky,každá na toto povolání nemá-dětičky pod vedením neurotiček jsou chudáčci.Lea.
 Tante Ema 


Re: Zajímavý článek. 

(24.11.2010 15:37:03)
Tak to každopádně. Učitelka - neurotička je malá tragédie. Maminka - neurotička je velká tragédie.
 Paraple 


Re: Zajímavý článek. 

(26.11.2010 13:37:41)
Jakákoli neurotička, která má co do činění s dítětem je tragédie. Ať se jedná o učitelku nebo o matku.
Tak mi z mnoho připomínek diskutujících vyplývá, že učitelky jsou hrozné a dětičky andílci. Pamatuji si, že když se mi ve škole něco nelíbilo, tak samozřejmě nejhorší byla učitelka. Dnes už samozřejmě vím, že častěji byla chybě ve mně než v té učitelce.
Děti mám ráda, mám i svoje vlastní, ale v životě bych nechtěla učit. A to jsem kdysi toužila být učitelkou. I učitelky jsou jenom lidé. Přiznejme si, že nikdo z nás není každý den, každou minutu optimisticky naladěn. Já mám taky své dny, kdy bych nejraději zalezla. Můžete samozřejmě namítnout, že nemusí učit. To je pravda. Ale někdo to dělat musí a většina to dělá ráda. Ono není jednoduché uhlídat 25 a více dětí, když se tam objeví pár usurpátorů.
 Marketa + Tomik 


Re: Zajímavý článek. 

(27.11.2010 16:10:06)
Zajímavé téma a nevidím ho vůbec černobíle. Sama jsem na začátku 70. let byla vychovaná stylem "neruš, nemluv, nebraň se a buď v koutě, a to pak budeš hodná". Teprve v pokročilé dospělosti se mi podařilo prorazit tu krustu (i když je to pro mě dodnes nepřirozené a stresující) a projevit nahlas svůj názor, případně nespokojenost a nesouhlas. Proto jsem ráda, že se věci ve výchově již posunuli a děti se nechávají projevit a je snaha je vnímat jako osobnosti. Ovšem také nesouhlasím s tím, aby se nedělala jakákoli korekce chování vzhledem k předpokladu budoucího zařazení malého človíčka do společnosti. A existovat na úkor jiných dětí nebo lidí je nepřijatelné. Takže pokud jednání mého "broučka" obtěžuje nebo ubližuje jiným dětem, tak to není vpořádku. Jenže co říkáte na tohle: při několika návštěvách jiných zemí - hlavně těch jižních - jsem pozorovala na naše poměry nezvykle uvolněnou výchovu ve stylu "pro dítě všechno, všechno dovolit, nechat ho dělat úplně co chce" a celá místní komunita to vnímá jako něco samozřejmého. Narozdíl od českých turistů, kteří své děcko okřikují v restauraci ať nedrobí, nedává zmrzlinu na ubrus, nelítá po pláži mezi lidmi na ručnících, aby jim neházelo písek na hlavu apod. Místní to nechápou a mají pocit, že děti utlačujeme v přirozeném rozvoji. My jsme zvyklí, že být dobře vychovaný znamená neobtěžovat a nepřidělávat práci (např. i personálu v restauraci úklidem po dětských hrátkách s jídlem). Vlastně si nejsem jistá co je správnější. Také mi není příjemné, když rodiče děti na veřejnosti nechají "divočit", takže to ruší. Jenže není přece pravda, že díky uvolněnému "západnímu" nebo spíše "jižnímu" stylu výchovy jsou všichni dospěláci z těchto zemí neotesanci bez schopnosti zařazení do pracovního kolektivu. Naopak bych řekla, že mají na rozdíl od nás (českých čtyřicátníků) zdravé sebevědomí a schopnost prodat svoji práci, přátelský přístup ke svému okolí bez zapšklosti a nervózní "nášlapnosti" na kterou jsem běžně zvyklá z náhodných kontaktů s českým obyvatelstvem. Co vy na to?
 karma 


Školka u nás 

(24.11.2010 14:44:52)
4etla jsem jen zběžně, nemyslím si, že mám doma anděla, to tedy vůbec, ale! Když vidím pí učitelku ve státní školce, je mi těch malejch dětiček líto...za 30let, co jsem vylezla ze školky...furt to sammé. Ó Bože, co bych dala za to, kdyby si pí uč. přečetla Respektovat!!! No, naštěstí ty pí uč v dalších odděleních vypydají slibně, smůla, že zrovna ta, o které mluvím, vede ty nejmenší děti. No, snad si to odbydou a bude už jen lépe (dcera sama nemá až takový problém, ale všichni chlapečci ve školce "zlobí" a jsou v podstatě nepřátelé pí uč)
 Hilly. 


No a co jako s tím? 

(24.11.2010 14:59:33)
Já malou pozoruji při hrách s dětmi a jsem z jejích projevů dost zmatená. Někdy se chová submisivně, někdy panovačně..taky podle toho, zda jedná s dětmi staršími, nebo mladšími. No a když se snaží manipulovat ty mladší..třeba na ně pokřikuje ať jdou pryč, bere jim hračky, tak jí řeknu, že se to nedělá, tak třeba jde a řekne promiň..
Škoda, že paní psycholožka nenapsala taky nějaký návod co dělat, pokud tedy školku navštívíme a "prozřeme"...Nebo co dělat, když vidíme, že nějaké jiné dítě ubližuje tomu našemu, nebo naše jinému..jak to řešit.
Rada paní psycholožky je jen poloviční~7~
 Tante Ema 


Re: No a co jako s tím? 

(24.11.2010 15:39:01)
Tohle, co popisuješ, to je ale přece normální dětské chování. Proto mj. chodí děti do školky, učí se tam vycházet s ostatními a to učení vypadá v ideálním případě takhle :-).
 ajina 
  • 

Re: No a co jako s tím? 

(24.11.2010 18:35:29)
Taky by mě to zajímalo. Naší holčinu raději vyřadili ze školky než, aby se s ní zabívali. Paní učitelku obtěžovalo, že je holka tvrdohlavá a všechno si chce vyřvat. A nemyslím si, že bych jí nějak povolovala všechno, snažím se jí vytyčit hranice, ale pořád to zkouší. Ještě že tu školku nepotřebuji nutně, ale co kdyby jo, asi by jim to bylo jedno.
 bendis 


Re: No a co jako s tím? 

(24.11.2010 20:31:52)
Tak sama víte,jaká dcera je,snaží si vše vyřvat a zkouší to.P.učitelce se nedivím,že vás na to upozorńuje,Kdyby tohle dělali všechny děti,tak se z toho zblázní.Já nemám doma taky žádné andílky,ale jsem soudná a chápu i druhou stranu-p.učitelku.No jo,dneska se hraje hlavně na to ,aby chudáčci děti neměli žádné trauma a negativní zkušenosti.Ale pak to taky tak vypadá.~8~
 Tante Ema 


Re: No a co jako s tím? 

(24.11.2010 20:45:22)
Hlavně když jedno dítě stabilně torpéduje provoz celé třídy, tak to není tak, že úkol učitele je nechat ostatní děti napospas vránám a zabÝvat se jedním nezvedencem, který má navíc většinou konfliktní a nespolupracující rodiče.
Pokud má dítě takový problém, že se nezvládne adaptovat ve školce, musí s ním nejdřív RODIČE ten problém vyřešit, pak znovu do školky. Učitelky ve školce nejsou psycholožky a těžké problémy s chováním nejsou kvalifikované řešit.
Kromě toho jsou tam i pro ostatní, normálně socializované děti.
Samozřejmě se to, co se děje, musí dobře posoudit, někdy jsou - bohužel- učitelky i třeba obě ve dvojici nepoužitelné a neporadí si s něčím, co je řešitelné docela dobře. Někdy se nechají zbytečně vtáhnout do konfliktu, který pak dostane osobní rozměr a je zle.
Bohužel ale děti, které nejsou schopné ve školc fungovat, jsou. A právě jejich rodiče vidí problémy všude kolem, jen v sobě ne. Nakonec na všechno doplatí zase jen to dítě.
 Pampeliška a Eliška 


Návštěvu nepovolily 

(25.11.2010 7:33:52)
Hmmm, tak já jsem se do školky několikrát pokoušela vnutit ale marně - nikdy mi to učitelky nepovolily. Problém u nás nebyl u mé dcery ale u jednoho průbojného synáčka, který mi dceru ve školce soustavně otloukal! učitelky naprosto selhaly, odmítaly cokoliv řešit a do PPP poslaly nás - že prý je dcera přehnaně hodná a neumí se bránit. No, zkončilo to přeřazením do jiné školky - právě na doporučení PPP. Sami jsme se zkontaktovali s matkou agresora a vyšlo najevo, že s ní učitelky nikdy nic neřešily. Synáček se po rozvodu rodičů stál "hlavou rodiny", doslova se doma vše řídilo podle něj - tak jak se v článku píše.
 Tante Ema 


Re: Návštěvu nepovolily 

(25.11.2010 14:40:40)
To je klasika neumětelství při řešení šikany.
Školka, kde takto jednají, je k ničemu a asi není jiné řešení, než dát dítě jinam.
Ono je teoreticky možné učitelky "přecvičit", ale spíš jen teoreticky a i tak to je na dlouhé lokte. Je to spíš věc charakteru než metodiky. Když se to dějeve škole (a děje se to nepříjemně často), je to ještě horší.
Detailní info i návody, jak postupovat, pokud je dítě šikanované, jsou v knížce Bolest šikanování od M. Koláře, vřele doporučuju. Jsou tam i typy, ajk se bránit mašinerii, která dělá z oběti viníka.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: No a co jako s tím? 

(25.11.2010 9:25:47)
No my máme takové dítě v rodině. Výchova spočívá v tom, že celá rodina se řídí malou (4). Nesmí se na ni zvyšovat hlas, protože by plakala, když se po ní něco chce tak formou hry, pokud ona sama projeví přání něco udělat tak se jí to musí umožnit (jednalo se o krájení v kuchyni). Ve školce vydržela týden, protože plakala a byla z ní nervózní. Její oblíbená činnost je procházení se obchodními centry - když hlídají babičky tak tam tráví půl dne, protože je na to zvyklá.
 Paraple 


Re: No a co jako s tím? 

(26.11.2010 13:47:09)
Skvělá zábava pro dítě - procházení se po supermarketu. To si to rodiče/prarodiče pěkně ulehčili. A to já si raději budu s mým andílkem zpívat, kreslit, chodit na procházky apod.
 Paraple 


Re: No a co jako s tím? 

(26.11.2010 13:44:34)
NO, jo, no, málokterý rodič si přizná, že jeho dítě není úplně v pohodě a že by se s tím mělo něco dělat. Často nechtějí věřit, že je takové a makové, protože by se museli uvědomit svoje chyby.
 ajina 
  • 

Re: No a co jako s tím? 

(25.11.2010 17:43:52)
Právě vím jaká je a i přes všechny rady mi přišlo, že mě vůbec paní učitelka neposlouchá. Tak když se chce holka sama obléknout, tak proč jí nenechá. Tvrdila mi, že nezvládá dělat úkoly s dětmi a když jsem tam byla s ní, tak to zvládala úplně v pohodě. Holka neposedí, takže jí musela pořád okřikovat, což jí evidentně obtěžovalo. Většina dětí se tam nudila, asi si myslela, že když jim dá křídy, že si s nimi budou kreslit hodinu a jen té naší cácorce vydrželo nejdéle. Je to prostě o přístupu.
 Paraple 


Re: No a co jako s tím? 

(26.11.2010 13:42:36)
Souhlasím, že se hraje na to, aby děti neměly negativní zkušenosti a traumata. Ale děti si musí projít i tím negativním, protože se naučí s tím vyrovnávat. Můj andílek se taky snaží kam až může. Samozřejmě mi nevadí, když dělá bordel s hračkama, hlasitě pokřikuje a jinak se projevuje při hraní. Ale když se řekne, že se jde jíst, uklízet apod., musí poslechnout.
 bleděmodrý vamp 


malý manipulátor 

(27.11.2010 14:03:36)
Jedna z mých vnuček je rozená manipulátorka. Myslím si, že je to prostě vloha, tak jako někdo má talent na kreslení, na hudbu apod. Můj názor na výchovu je, že je potřeba nechat dítě projevit, a pak ten projev usměrňovat. Takové manipulující dítě možná není obdařeno jinými schopnostmi, a bez manipulace a využívání jiných lidí, by asi neumělo žít. Usměrňovat se to dá. Na mě to vnučka nezkouší, ale zejména se svým otcem jí to vychází.
 Muska 
  • 

Dítě zvyklé rozkazovat 

(27.11.2010 16:24:26)
Nedá mi neozvat se...z pozice učitelky, protože mi to silně vybavilo vzpomínky na mou práci. Ráda bych brát individuálně ohlad na dítě, dát mu akivitu která ho baví, věnovat se mu jak vyžaduje jeho individualita, protože i dítě zvyklé rozkazovat není zlé, jen mu okolnosti umožnili naučit se to, i ono se může pomalu měnit, i jeme jde pomoct aby ho kolektiv bral a i s jeho přítomností ve třídě může být klid a pohoda...samozřejmě s přihlédnutím na to, že se ne všechno je po jeho, prostě přiměřene, ale někdy resp. často to nejde. Podle vyhlášky sama učitelka na 2O dětí včetně vycházky, včetně oběda, promluvit si s kolegyní jen za cenu zdržení se v práci i po pracovní době (což ráda udělám, ale každý den to taky nejde,mimo jiné i z důvodu dosluhování - skončím ve svojí třídě a ještě jeden den v týdnu jdu do půl páte do jiné).

Děti jsou čím dál větší individualiy, zvyklé diskutovat a tak dále, nic proti tomu......ale v podmínkách popsaných v předešlých řádcích je učitelování skoro nadliská práce, stačí na dvacet dětí dvě tři silné individuality, nebo děti zvyklé jak je doma vše po jejich (nebo i dítě která rodiče odmítají dát do speciální maeřské školy). Promluvit si s rodiči taky nic jednoduchého, nejde aby jedna osoba byla v ložnici, do toho jde část dětí domů, ještě některé dojídají oběd, odpoledne zas neustále zvoní telefon (abych bzučákem otevřela matce nebo otci dveře do školky), do toho se vracejí děti z kroužku, do toho mi přicházejí děti z tříd které už končí provoz.............současná doba, platný rámcový vzdělávací program, současné děti, by se hodili na třídy max 15 členné a dvě učitelky a žádné spojování tříd....ale peníze, peníze, peníze. Vracíme se k dobám socializmu, přeplněné třídy,stádovidost,málo času na klid a individuální přístup. Dělám svou práci ráda jen mám dost často dny kdy mi je hlavně těch dětí v tom davu líto. Omlouvám se za pravopis,píšu narychlo, přítel potřebuje počítač :-)
 didula 
  • 

Synovi je 28 měsíců a před třemi měsící mě začal bít, štípat, kousat, tahat za vlasy  

(27.11.2010 16:44:55)
Synovi je 28 měsíců a před třemi měsící mě začal bít někdy i kopat, štípat, kousat, tahat za vlasy kdykoliv se mu něco nelíbí , nedostane co chce nebo řeknu nějaký zákaz, tak po mě vyjede. Já ho nebiji, jen když už to fakt přežene tak mu naplácám. Snažím se mu domlouvat, vysvětlovat, vůbec to nepomáhá, za chvíli to udělá znova. Občas na něj zařvu, nic si z toho nedělá. Když mu podržím ruce ve chvíli,když mě chce něco provést tak za pár minut začne brečet, že se musel podvolit. Před týdnem mě praštil kostkou do hlavy tak mi teda vyjela ruka a naplácala jsem mu ikdyž jsem si říkala,že ho nikdy bít nebudu. Otce nemá, žijeme s babičkou a dědečkem, na babičku si také dovolí, na dědu ne. Kde dělám chybu? Selhávám jako matka? Skončí to někdy? Je tohle to OBDOBI VZDORU? Casto slysim od nej NE a nedonutim ho např. ..čistit si zuby ani kdybych se rozkrajela..
 Dana + 1 dcera (25m) 
  • 

A co jesličky? 

(28.11.2010 1:31:06)
V článku mě zaujala jedna podstatná myšlenka - pojďte se k nám podívat, jak to vaše dítě zlobí. Myslím, že takhle to v reálném školství (školkách) nefunguje. Učitelky si rozhodně nepustí rodiče do svého "rajonu" aby jim viděli pod ruce.
Při čtění článku mě napadla podobnost s jesličkami, kam jsme chtěli malou dát, protože musím do práce. Podotýkám, že je na svůj věk 2let hodně vyspělá - umí se sama najíst, svléknout, částečně obléknout i obout bačkorky, je bez plen, pije z hrníčku, srozumitelně komunikuje...No ale k věci: v našich jesličkách byl problém už jen při zvykacím období, učitelky nechtěli ani první den dovolit, abych s malou šla do třídy a alespoň hodinku tam s ní byla (a to byly termíny nových dětí, takže bylo zvykací období pro všechny). Přijde mi brutální dítě mezi dveřmi do neznámého prostoru předat naprosto cizí osobě a nechat je s ní několik hodin než si ji mohu znovu mezi dveřmi převzít. Pochybuji, že ve většině školek je praxe tak moderní jak píše paní psycholožka, s proaktivním přístupem k rodičům :-( (ať problematickým nebo neproblematickým).
 Brusinka14 


Silná osobnost 

(28.11.2010 10:12:58)
Setkala jsem se s tímto názorem: Sousedka měla introvertního, ale svéhlavého chlapečka, který si dělal co chtěl a kdy chtěl. Nebyl ve svých 4 letech útočně konfliktní (regály v obchodech neshazoval), ale když něco nechtěl udělat, tak to neudělal. Byla pyšná na to, jak je to silná osobnost. Chlubila se, že mu vysvětlila, že musí jít k lékaři, a on to pochopil. Chlubila se, že je chytrý. Že nemá rád pohádky, a říká, že nebude poslouchat blbosti. Chlubila se, že mu vysvětlila, že ve školce musí být na dohled paní učitelce, aby mohla dohlédnout, aby se nezranil. Jinak mu dovolila dělat cokoli a kdy chce. Mluvila o tom, že měla s učitelkou konflikt, protože chtěla, aby kreslil, když měli na programu kreslení. Nevím, jak to nakonec dopadlo, protože jsem se s ní už pak nesetkala, a později se odstěhovali.
A co v 1. třídě? Nebude se zúčastňovat vyučování, když nebude mít náladu?

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.