Dítě zvyklé rozkazovat

Nedá mi neozvat se...z pozice učitelky, protože mi to silně vybavilo vzpomínky na mou práci. Ráda bych brát individuálně ohlad na dítě, dát mu akivitu která ho baví, věnovat se mu jak vyžaduje jeho individualita, protože i dítě zvyklé rozkazovat není zlé, jen mu okolnosti umožnili naučit se to, i ono se může pomalu měnit, i jeme jde pomoct aby ho kolektiv bral a i s jeho přítomností ve třídě může být klid a pohoda...samozřejmě s přihlédnutím na to, že se ne všechno je po jeho, prostě přiměřene, ale někdy resp. často to nejde. Podle vyhlášky sama učitelka na 2O dětí včetně vycházky, včetně oběda, promluvit si s kolegyní jen za cenu zdržení se v práci i po pracovní době (což ráda udělám, ale každý den to taky nejde,mimo jiné i z důvodu dosluhování - skončím ve svojí třídě a ještě jeden den v týdnu jdu do půl páte do jiné).

Děti jsou čím dál větší individualiy, zvyklé diskutovat a tak dále, nic proti tomu......ale v podmínkách popsaných v předešlých řádcích je učitelování skoro nadliská práce, stačí na dvacet dětí dvě tři silné individuality, nebo děti zvyklé jak je doma vše po jejich (nebo i dítě která rodiče odmítají dát do speciální maeřské školy). Promluvit si s rodiči taky nic jednoduchého, nejde aby jedna osoba byla v ložnici, do toho jde část dětí domů, ještě některé dojídají oběd, odpoledne zas neustále zvoní telefon (abych bzučákem otevřela matce nebo otci dveře do školky), do toho se vracejí děti z kroužku, do toho mi přicházejí děti z tříd které už končí provoz.............současná doba, platný rámcový vzdělávací program, současné děti, by se hodili na třídy max 15 členné a dvě učitelky a žádné spojování tříd....ale peníze, peníze, peníze. Vracíme se k dobám socializmu, přeplněné třídy,stádovidost,málo času na klid a individuální přístup. Dělám svou práci ráda jen mám dost často dny kdy mi je hlavně těch dětí v tom davu líto. Omlouvám se za pravopis,píšu narychlo, přítel potřebuje počítač