sama na děti a život

Bylo mi krásných 22let ,když jsem plna iluzi vstupovala do manželství. Věřila jsem ,že to bude na celý život.Postupem času se narodili dva synové ,můj muž byl vždy trochu nezodpovedný chlap a ja vše táhla , čím víc se to prohlubovala začal i pít a dělal dluhy .PO 15 letech jsem už neměla sílu a požadala o rozvod. Předcházeli dva roky hadek, napadaní a podvodů.Vše viděli děti a to mě nejvíce bolelo.
Zůstali jsme sami a já si řekla že nechci chlapa už vidět. Je to už pět let a vím jak těžké je být na vše sama. Hlavně po finanční stránce je to někdy dost těžké. Moje děti nemají značkově oblečení,drahé mobili,zahraniční dovolenou ...Děti jsou skromější a umí si více važit svých věcí a vzájemně si pomáhají. Ale jsem tu vždy pro ně klidná a vyrovnaná se svým životem .Miluji je nadevše a oni mi to vrací zpět,jsou mým životním motorem.Občas mě bolí,že otce nezajímají ,ale on si to tak vybral. Myslím si jen,že stát by měl více věnovat tehle problematice a neuplným rodinám víc pomáhat.
Ikdyž jsem před půl rokem potkala príma muže a kluci v něm vidí kamaráda ,stále přemýšlím zda je ten pravý s kterým by bylo možné žít. Už jen proto ,zda je schopem něco obětovat vůči cizím dětem a to je u můžů velký problém.Tuto cestu životem beru jaká je a jsem štastná,že jsme všichni zdravi a je nám spolu hezky.