Myslím, že na tom šíleném šetření - na hygieně nevyjímaje - u válečné a poválečné generace něco bude.
Svou tchyni znám už od roku 1996, mou tchyní je 11 let. Její styl úklidu, udržování pořádku je zvláštní.
Třeba prádlo - to má vzorně poskládané, voňavé, nažehlené, čisťounké... Obýváko-ložnici taky čisťoučkou. Např. koberec, který v ní je už nějakých 40 let minimálně, je pořád v perfektním stavu. Sice co se vkusu týká, tak barevně a rozmístěním a vzory nábytku je ten pokoj "každej pes jiná ves", ale relativně načančaný.
Ovšem kuchyně a WC, to je téměř přesně naopak. Podlaha v kuchyni (linoleum) je cca 5 let staré a zdaleka ne tak udržované, jako koberec v obýváku. Vytírá až když už podlaha "křupe", ovšem hadr má do čistoty hodně daleko. Takže to vlastně spíš jen šmudlá...
A teď se dostávám k pointě - mytí nádobí. Až do letoška jsem netušila, proč nádobí "šmrdlá" v trošince vody s minimálním množstvím saponátu, takže ve finále lze talíře a misky najít mastné v kredenci a v hrnečkách nesmyté usazeniny od čaje nebo kávy, které by (kdyby ty hrnečky vždycky pořádně vydrhla houbičkou a dostatečným množstvím saponátu) určitě pustily aspoň z velké části.
Byla s námi teď na dovolené, na chatě. Tam jsme se v mytí nádobí sřídaly. A teprve tehdy jsem pochopila, proč to takhle šmudlá.
Vyprávěla mi, že když byla malá (dítě školou povinné), neměli doma vodovod. A pro vodu museli chodit přes celou délku ulice k pumpě. Proto se doma s vodou maximálně šetřilo.
A protože je ročník 43, poválečné časy pamatuje určitě dobře. Peněz bylo míň, než když "není nazbyt", šetřit se muselo se vším.
Proto zřejmě štupuje ponožky, dokud látka drží pohromadě, spodní prádlo taktéž. Boty, trička, mikiny ba i příbory a různé domácí potřeby kupuje výhradně v těch velkých výprodejových akcích co bývají jednou za čas po sokolovnách... Kvalita tam nabízeného zboží je přinejmenším diskutabilní...
Bohužel manžel v některých oblastech tuhle opravdu nadměrnou šetřivost zdědil po ní, což je velmi často k vzteku a stává se to předmětem našich skoro každodenních výměn názorů.
Bohužel, moje argumenty jsou mi k ničemu, když nad rodinnými financemi vládne on
Prostě shrnuto a podtrženo, životní podmínky kolem 40. a 50. let ovlivnily hospodaření a chování snad každého, kdo v těch dobách žil.