Tchýně

Je to už poměrně dlouho, co moje tchýně je tchýně pouze bývalá. S trochou nadsázky by se dalo říct, že to byla žena vskutku výjimečná, potvrzující mnoho rčení, úsloví, hlášek či zlidovělých výroků. Díky ní už vím, že někdy dobrá vůle zkrátka nestačí.

Na začátku července jsme se s manželem rozhodli urovnat vztahy s tchýní prostřednictvím miminka, podniknout pár výletů a na noc tam zůstat, takové to povídání a nasyceném vlkovi a celé koze.

1.den - bylo to docela ok. Po několika letech se objevil manželův bratr se synem. V 8 ještě nemluví, pokud zrovna nechce použít slova typu ču...á..ku na tchána nebo p....č.. na tchýni. Zatím jsme oblíbenci. Jediné, co mi vadí, je postel předělaná na sklad vypraného a nevypraného prádla, takže letiště má plochu na ležení cca 1m2. Všichni se připravují na zítřejší výlet s vnoučkem, tomu je jedno kam, pokud se mu vše zaplatí a nebude si muset nést ani tkaničku v botě. Je to legrace.

2.den - probudily se manželovy tajné plány. Tchýně nám slibovala, že nám budou na návštěvy nechávat ložnici. Je tam nejtepleji a také postýlka. Nikdy jsem tam nesměla a proto mi přišlo divné, že mi manžel upozorňuje na drastické záběry. Ouha - to není ložnice. Uprostřed je velká postel a u zdi skříně, to znám od našich. V rohu je ohromná halda hadrů vznášející se ve vzduchu. Po půl dni úklidu mi došlo, že ty hadry leží na přeplněné postýlce. Ovšem vrcholem je zbytek. Není tam kam šlápnout, neporadil by si s tím ani levitující papoušek. Na zemi jsou metrové závěje časopisů, od skříně ke stropu noviny. Jak blbci uklízíme 3 hodiny Rudé Právo, Svobodné Slovo, a když je kombíček plný, tak jsme jak prasátka a můžeme si konečně stoupnout u dveří :-)) Jinam to stále ještě není možné. Co se prachu týče, kupodivu tam není. Je už z něj takový letitý filc, moc už se nezvedá. Nakonec jsme to zvládli, okolo postelí se dalo projít, postýlka už je trochu vidět. Jen mi od večera nejde do hlavy, kam zmizely podobné štosy novin z kuchyně a proč je tam už zase zákaz vstupu.

3.den - manžela naštvalo to, že jsem jela na wc k babičce, má kadibudku, klimoška v základní výbavě. Ale ví proč. Tchýně myje záchod octem, jako ostatně vše. Pečlivě omyje tu plochou část a spláchne. Umyvadlo polije octem, vanu také a pak to spláchne. Z venku jde někdy zápach z mlíkárny, tak se okno neotevírá, větrá se do chodby. Kolem mísy je centimetrová vrstva hnědých usazenin. A tak jsme v plusu koupili prostředky a manžel začal čistit. Super kyselina, a šroubovák místo štětky nakonec zabraly. Na umyvadlo stačila samotná kyselina, ale první vrstva jen drátěnkou. Hlavně si nepředstavujte černé kolo kolem vany a umyvadla. Jsou to různošpinavé fleky různě staré, a postupně se olupují. Bojím se rukou otřít i zubní pastu. Když jsem tohle umyvadlo viděla před lety poprvé, tak jsem si myslela, že mají nějaký zvláštní druh mramoru nebo zdařilou imitaci. Máme pěkný průšvih. Děláme ze sebe noblesu, a protože u nich ještě nikdo nikdy žloutenku nedostal, tak tchýně je zcela jasně v právu. A nemáme hlavně nikde vykládat, že jsme tu uklízeli. Lidé mají dost problémů s vlastní špínou, tak proč se ještě zatěžovat tou cizí. A nevykládejte si to jako výčitky svědomí mé tchýně. Prý se máme stydět my, za to že chceme mít mramor jak na zámku :-))

4. a 5. den - no raději no comment. V kuchyni místo rosomáka kouká špinavé nádobí od 1. dne. Tchýně nemá čas, vyšla nová Chvilka pro tebe. Chtěla jsem si udělat čaj, ale jako zbohatlík nesmím. Ona ho udělá sama - připraví 4 sklenice (z hrnku pijí rozmazlenci jen doma), zalije je vodou jako v hotelu a jednorázově projede jedním pytlíkem všemi najednou. Pro představu - do vody, ven, do vody, ven, do vody, ven, do vody a do hrnečku na příště. Probíhá to asi tak rychle jak rychle píšu na klávesnici. Nevím, z čeho dostávám čaj k snídani, přípravu nevidím. Má někdo námitky? Tak si to oslaďte, je to z "Dobré vody" pod jinou značkou, láhev za 2,50. A víte proč? Bod dolů tomu, kdo si myslí, že kvůli chuti. To je kvůli tomu, aby se jim v konvici netvořil vodní kámen. To bychom totiž pak tu konvici museli mýt, víte?

A proto : Važte si své tchýně, nikdy nevíte, kdy narazíte na tu mou.