14.5.2009 9:45:59 Dobra1
Chapu, i kdyz
ja sama bych si to takhle nevybrala. Jsem taky lekarka, ale vzdycky jsem vedela, ze bych chtela vetsi rodinu a venovat se ji. Vyrostla jsem v lekarske rodine, mama taky ode mne i od bratra nastupovala do prace, kdyz nam bylo 9 mes., do 3 let hlidaly babicky 9 kazdeho z nas jedna), pak prisla skolka.
ja sama jsem se nechala presvedcit od zamestnavatale a v dobe, kdy bylo mladsi dceri 6 mes., jsem nastoupila na castecny uvazek, deti hlidala moje dobra kamaradka. Vydrzela jsem 3/4 roku a s radosti se vracela zpet. Uvedomila jsem si, ze jsou veci, ktere chci s detmi prozivat sama, navic je chci vest v zivote cestou, kterou mi hlidani moc neumoznuje. I kdyz si s kamaradkou rozumime, zjislila jsem, stejne jako moje mama kdysi, ze nektere veci chci jinak, nez ti, kdo hlidaji a vychovavaji (ted narazim na nase babicky). Navic musim rict, ze nas oba s bratrem babicky hodne ovlivnili a myslim, ze to stoji castecne i za dnesnimi rozvolnenymi vztahy v nasi rodine. Nemusi to tak byt vzdy, zavisi na povahach.
Pro mne prave cesta, kterou nabizi dnesni skolky je jednim z duvodu, proc tam deti chci dat co nejpozdeji. Nemam v okoli jedinou, ktera by nebyla preplnena, tj. 25-27 deti ve tride, vetsinu dne s 1 ucitelkou, pouze okolo obeda jsou na 3 hod. 2. I kdyz muze skolka detem hodne nabidnout, v soucasnem stavu jim myslim ja dokazu nabidnout vic, a to vcetne zajisteni dostat. velkeho kolektivu (vzhledem k veku), i kdyz ne kazdy den.
Odpovědět