Mám to před sebou
Tak já jdu psychicky podpořit maturující. Studuji dálkově, při práci a dítěti. Škola se pro mě stala místem, kam jezdím moc ráda, poctivě a bez pocitu, že jsem k tomu nucena. Maturita mě čeká na konci května a taky se bojím. Sloh jsem měla na 1 a účetnictví na 3, 15 lidí vyletělo už u toho účta, takže jsem měla štěstí a pravdou je, že jsem tomu dala dost, rozhodně víc, než za předchozí roky:)
Ale bojím se, bojím se, že budu mít okno. Neučím se vše podrobně, ale spíš systematicky, od každého něco. Strašně se bojím angličtiny, ač jsem měla jedničku, bojím se, že si na nic nevzpomenu. Účetnictví mě docela baví, tak snad něco řeknu, ale vše je o otázkách. Chci jít na VŠ, takže maturitu nějak překonat musím. I kvůli mému synovi - 7 let, je moc hodný a fandí mi, nechtěla bych ho zklamat.
Nejsem zrovna už náctiletá, takže to také vidím jinak, daleko horší pro mě byly situace, kdy jsem se bála o zdraví svého dítěte, kdy jsem procházela partnerovou nevěrou a domácím násilím a terorem v práci. Moc si přeji odmaturovat na poprvé, ale pokud se nepodaří, věšet se nebudu, svět se nezboří a zářijové listí maturity jistí - snad
Všem, kteří mají nějaké zkoušky před sebou přeji hodně štěstí a šťastnou ruku při výběru - nejen otázek
Odpovědět