Edmonton

Nasi znami ze Slovenska, kteri jsou zde pet let, bydli asi 80km od Edmontonu v jedne male vesnici. Manzel kamaradky si ted delal vyrovnavaci zkousky na ucitelstvi (na Slovensku pracoval jako profesor na Gymnaziu a take jako makrobiolog ve vyzkumu). Potreboval i sestitydenni praxi, tak ucil osmaky v jedne male skole. Byl sokovan a znechucen, ze deti tam ucitele jako priklad neberou, ze je zesmesnuji, delaji si co chteji, jsou drzi, sprosti a klidne si odejdou v puli vyucovaci hodiny ze tridy. Tady je totiz dite netrestatelne, NIKDO si k nim nesmi nic dovolit, jak ucitel pokarat, napomenout, fyzicky se dotknout (tim myslim treba jenom kamaradske poplacani na rameno) tak i rodic. Zdejsi spolecnost a zakon hlasa, ze dite se prece MUSI samo rozhodnout, co bude delat a jak to bude delat. Je mi z toho na zvraceni, jak jsou zde deti nevychovane. Jsou vyjimky, ale ty vidim takrka pouze v rodinach pristehovalcu z vychodu Evropy. Muj nejstarsi syn v zari jako petilety nastoupi do Kindergarten - nulteho rocniku skoly. Vybrali jsme skolu katolickou, ma pouze sest rocniku a prostredi na nas udelalo dobry dojem. Ale tesim se, ze syn nastoupi do prvni tridy na Morave. Znama se rozciluje, ze jeji ctvrtak se jeste neuci deleni. To s nim zacala probirat uz pred rokem sama doma po skole. Ale nemohu zdejsi system jenom hanet. Jsem rada, ze jako rodina, ktera nejime maso, nemusim resit obedy a svacinky. Co mu doma nachystam, to ve skole sni. Skolni jidelny jsou nemozne z duvodu rozmanitosti kultur.