U nás v malém bytě

Ve školách kam děti chodili a chodí se DÚ v družině nedělají, protože si buď družinářky myslí, že jsou pupek světa a že by jim to narušilo jejich esteticko-výchovný program (jedna škola), nebo děti vyženou do zahrady (druhá škola) odkud chodí na kroužky.

Halt máme malý byt 1+1(dcera je hodně zdravotně hendikepovaná, měla ještě vloni POB, takže žena doma) a fakt teď nechceme jít do půjčky.

Takže děti mají svůj stůl, ale na jednom (v podstatě 50 cm deska mezi skříní a kontejnerkem) má dcera sbírku svých nevyhoditelných děl z keramiky, pod nimi haldu svých výkresů, knížek ... Takže zbývá sotva místo na A4 sešit. Syn má skutečný stůl, ale opět je pokryt miliony papírů, co není kam dát, navíc je to přístav pro notebook dětí.

Běžně jeden se učí v kuchyni (jediný stůl, který je vcelku prázdný, pokud si dají pryč slánku, vázu, prostírání a ubrus - to se dá i jedním tahem :) ), druhý v pokoji na stole dcery. Nic moc, ale jde to.

Co se týče počítače - na mém stolku, kde se ale díky tomu už nic nevejde, tak o ten se rvou o každé přestávce v učení. V malém bytě je dost málo jiného vybití, tak tam mají dostatek her s rozumně vzdělávacím podtextem. Mapu Evropy se syn naučil na válečných strategích, a leteckém simulátoru, napoleonské dějiny zase na jiných. Průmyslovou revoluci na železniční strategii. Dcera miluje Zoo Tycoon, kde buduje ZOO a kupuje různá zvířata a ty se pak hýbají, množí se atd. Mají i výukové programy, ty jsou formou méně otravného učení, ale děti cítí, že jsou výukové. Ke hrám často potřebují A-Č slovník a občas hledají kontext ve wikipedii. Notebook si nosí večer do kuchyně, kde mají palandu, připojí si repráčky a pouštějí si filmy.

Je fakt, že syn je ITík po otci a Windowsy ovládal dřív než uměl číst a psát (včetně přihlašovacího okna).