Re: pro Janu s Honzíkem

No, nikdy jsem si nemyslela, ze jsem neuroticka... pravda vsak je, ze tolik nesouhlasnych reakci me nuti se zamyslet... Obcas jsem premyslela, ze bych si asi o te trapne historii s mym strejdou (mam vetsi stesti nez ta holka, co ji zneuzival jeji otec, ktery je stale jeste nazivu a ona ho dokonce vida, navic se svou malou holcickou! To bych nedokazala. Muj stryc nastesti pro moje psychicke zdravi bydlel dost daleko a kdyz mi bylo trinact, tak umrel na rakovinu plic, coz je mimochodem symbolicky jeden z nejhorsich trestu za spatne chovani, za to, ze jsme nenechali jine dychat... Takze to cele trvalo "jen" asi 5 let) mela promluvit s odbornikem, ale moc nemam chut to znovu probouzet... Poprve to ze mne lezlo, kdyz mi bylo osmnact a zacinala jsem sexualni zivot s normalnim klukem. Rekla jsem to mame a ona se rozbrecela, co vsechno ji jeji bracha i po smrti jeste dela... Moje matka je pravda taky trochu labilni... Ale asi mate pravdu, mozna bych si mela tu historku znovu "prozit" a lepe zpracovat s nejakym odbornikem. Dotedka jsem si fakt myslela, ze v normalnim zivote se to neprojevuje a nepozna se to na mne... Je sice pravda, ze Verce porad rikam, at si dava pozor na cizi pany, co by na ni mohli sahat, ale myslela jsem si, ze tam to konci.
Mozna je fakt, ze jsem se taky diky tomuhle naucila zavirat oci pred vsim tim spatnym, co se na svete deje, uz to proste na me bylo tak trochu moc...
Jednou jsem byla na seminari pro lidi, kteri by se meli zabyvat primarni protidrogovou prevenci (tzn. prace s tou "zdravou" vetsinou). Hrali jsme tam dost zajimavou hru: Kazdy dostal obalku A4 a mel ji polepit vecma, ktery jsou o nem znamy a za ktery se nestydi, na ktery je hrdy. Dovnitr si mel kazdy vlozit svoje problemy, ktere muze, nebo nemusi prezentovat. Ty obalky meli vsichni docela dost plny, tak jsem si myslela, ze to je normalni. Vsichni mame problemy, se kterymi se nam vice ci mene nechce ven.
Je ale pravda, ze mi ta minulost trochu nici i muj intimni zivot s partnerem a dodneska napriklad nesnesu, aby tesne za mnou sel doschodu jakykoliv chlap (i muj manzel). Jestli vsak chci zustat verna svoji teorii, ze na tuhle Zemi jsme se prisli neco naucit, dospet a vyzrat, asi bych se mela zbavit toho zavazi, co si s sebou tahnu uz hezkou radku let. Asi to diky vam zkusim. Odvazuju se radit anonymovi to same. Dekuju za prispevek, ktery probudil stare rany a treba mi pomuze vyrovnat se se sebou samou. Taky dekuju vsem, ktere na me reagovaly, hlavne Alce, za citlivost. Skoda, ze se pres ten internet obcas veci hur chapou a clovek ma obcas tendenci se vic "rozjet" a obout se do toho druheho, protoze je to proste vice mene anonymni.