| Agata | 
 |
(22.6.2004 11:33:56)
Danielo, pan Dolejš má skvělou mámu
|
| maceška | 
|
(22.6.2004 13:40:11)
Článek jsem přečetla jedním dechem a souhlasím se vším, co je v něm napsáno. Jen málokdo tuší, jak obtížná je situace rodičů s vážně postiženými dětmi. Znám osobně Danielu i pana Dolejše a jsem za to velice vděčná. Lukášek potřebuje podněty a Daniela potřebuje mít svůj osobní čas, aby mohla "dobíjet baterky". Potřebují to všichni Lukáškové a všechny Daniely. Nevím, jestli stačí "držení palců", ale my celá rodina držíme všechny palce, co máme, aby se problematikou rodin s postiženými dětmi konečně někdo seriózně zabýval a účinně jim pomáhal. Nic není horšího než narážet stále na nepochopení, nečinnost, neznalost a lhostejnost.
Reakce Jany je zcela od věci, jen bohužel ukazuje, jak sobečtí a především krátkozrací mohou být lidé kolem nás.
|
| Jakarta | 
|
(22.6.2004 13:53:44)
Připojuji se k všem, kteří pochopili, že z článku a z života Daniely vyzařuje strašně moc energie a lásky.
|
|
| Jana + Honzik 10m | •
|
(22.6.2004 15:15:12)
Ano, kratkozraka jsem a hodne. Clanek jsem samozrejme docetla az do konce, i kdyz je pravda, ze ten uz jsem vnimala asi trochu mene. To co je popsano na zacatku me hluboce ale opravdu hluboce sokovalo. Asi jsem moc precitlivela. Chce se mi u toho moc brecet a kricet nad nespravedlnosti sveta. Moje reakce byla hodne ovlivnena i vzpomninkami na udalosti z doby nedavne - ten porodnik, co utrhl pri porodu diteti hlavicku, nebo nedavno jsem cetla v casopisu Hebdo, jak nejaka znama jedne maminky v osmem mesici ji dala do piti drogy a potom ji nozem otevrela bricho a z nej "ukradla dite". Takoveto clanky, i ten o Daniele ve mne vzbuzuji strach, aby se snad neco takoveho neprihodilo mne, nebo nekomu dalsimu. Nedokazu si tu obrovskou bolest predstavit. Ve sve reakci jsem se snazila ochranit duse stejne citlive jako ja, protoze mi pripada od veci vyvolavat zbytecne v tehotnych zenach nebo cerstvych maminkach strach jen tak zadarmo. V patek jsem chtela nechat hlidat Honzika poprve jednou pani. Ted se budu, ale opravdu moc bat. (A doufam, ze zbytecne) Samozrejme, ze spatne veci v zivote prichazeji a svym strachem je mozna o to vic privolavame. Prave proto me moc mrzi, ze jsem se dozvedela, co se Lukaskovi prihodilo, protoze i ja se ted moc bojim.
Pravda, dalsi faze clanku je ta, ze s osudem se musi bojovat a to Daniela dela samozrejme vytecne, obdivuju ji, to jsem take napsala. Take druha cast clanku byla samozrejme velmi pozitivni a asi dodava hodne energie tem, kteri snad maji podobny osud a obcas jim ubyva sil, kdyz se s nim perou. Moje kratkozrakost spociva v tom, ze jsem pro sokujici uvod tu pozitivni informaci celeho proste prehledla a priznavam to.
Macesko, vase clanky znam a take vas moc obdivuju. Musi to u vas byt moc hezke a je dobre, ze se vam dari zaplnovat ta prazdna mista u stolu. Omlouvam se, jestli jsem snad nekomu svoji mozna fakt trochu prehnanou reakci ublizila.
|
| dulca | •
|
(22.6.2004 16:22:12)
Jani dojdi si na psychiatrii, tvoje reakce na realitu zivota rozhodne nejsou primerene.
Daniela ma muj obdiv.
|
| Jana + Honin | •
|
(22.6.2004 16:35:54)
A Tebe to snad nesokovalo? Ty beres to, co se prihodilo Daniele, jako normalni realitu, co se deje kazdy den? To mam zacit cist cernou kroniku, abych trochu svoje city otupila? Nebo jste z ty televize tak zblbli, ze uz vam to ani neprijde? Myslis to s tim psychiatrem vazne? Sorry, ale fakt jsem netusila, ze podobny veci se dejou! Nedokazu si predstavit mentalitu cloveka, kterej neco takovyho udelal a rozhodne mi to normalni nepripada!
|
| Alca13 | 
|
(22.6.2004 17:20:27)
Jani,
Já měla také slzy v očích, když jsem článek četla...když máme malé děti, nějak s námi ty hormony ještě chvilku po porodu mávají a my JSME přecitlivělé, není se za co stydět. A chceme své děti ochránit před vším, co by je kdy mohlo potkat, to je taky normální. Ale když se budeme bát všech možných i nemožných nebezpečí, které na naše děti číhají, spíš jim tím uškodíme. Budeme předrážděné a naše strachy budou iracionální. Myslíme to dobře, ale nemůžeme přece vztahovat všechny trable světa na naší osobu, to bychom se fakt jednou zbláznily.
Ano, svět není veselé místo a dějou se tu hrozné věci. Ale víš, co já si vždycky řeknu, když čtu, nebo vidím něco hrozného? Řeknu si, že na tuhle jednu tragédii připadá miliony lidí, kterým se nic nestalo, kteří žijí v pohodě a v klidu. Jenže nikdo o nich nenapíše, protože není proč...zpráva v sobě potřebuje mít tragédii.
Jestli se bojíš nechat Honzíka pohlídat, zamysli se nad tím, jestli jsi tomu člověku důvěřovala předtím, než jsi článek četla. Jestli je odpověď ANO, tak se neboj. Jestli jsi o něm měla pochyby už předtím, malého mu nedávej.
|
|
| Helena, Alex a Evinka-8/02 | •
|
(22.6.2004 19:29:29)
Jano, to, co se stalo Daniele, nikdo nebere jako běžnou, normální věc, ani to neznamená, že by jsme byli všechny zblblé z televize. Ale nemusím ti říkat, jací jsou někteří lidé, že ne všichni jsou milí, krásní a normální. Pláčeš, když jdeš okolo postiženého člověka(dítěte), odvracíš oči, aby jsi tu realitu života neviděla? Copak nečteš noviny, nechodíš ven, nechodíš do Mateřského centra či k lékaři?
To co se stalo Daniele je strašná věc, ale o tomto skutečně článek nebyl, byl o ženě, která ač má těžce postižené dítě, nevzdala se a snaží se pomáhat i jiným dětem. A daří se jí to. Před Danielou smekám a přeju jí do budoucna, ať její plány všechny vyjdou.
|
|
| Evča,2 děti | •
|
(22.6.2004 20:13:37)
Ženská, ty snad opravdu nejsi normální.
Danielin článek je úžasný, hlavně ona a myslím, že jsou to strašné věci, co se staly , ale STALY SE! Takže je to tak a ty nemáš právo radit, aby to ostatní nevěděli. Já sama mám 4 spolužačky s postiženými dětmi a můžu říct, že jsou to skvělé mámy a my všechny jim můžeme jen závidět jejich trpělivost , lásku a nervy. A mají právo o tom, co se stalo povědět jiným stejně jako další mají právo povědět , jaké mají v životě štěstí, že jsou zdraví.
|
|
| Anonym | •
|
(22.6.2004 22:33:24)
Milá Jano, to co se stalo opravdu neni normální a vyrovnat se s podobnou věcí je těžké i pro silné povahy. Zvlášť když něco podobně hnusného zažili na vlastní kůži. Přiznám se, že mě napadlo, že se Ti taky něco stalo, protože jsem v příspěvku poznala některé reakce se kterými sama bojuju. V dětství mě zneužíval otec (i napsat to slovo se mi hnusí), ale nikdy jsme to něřešili a teď k sobě chováme chladný odstup. Jenže teď mám tu nejsladší 18ti měsíční holčičku a zvedá se mi žaludek jen když na ni promluví. Zatím taky hledám řešení (ochránit malou, ale neodepsat moji psychicky labilní maminku), takže Ti neporadím jak se paniky (protože, milé dámy, ta první reakce byla opravdu panická) a strachu zbavit, ale budu Ti držet palce abys našla sílu bojovat. Je to důležitý už pro naše drobečky, protože přehnaně ustrašená máma je určitě špatná věc. O tom, že se ale stejně vždycky budem o naše poklady strašně bát, tady diskutovat nemusíme. Přeju všem, aby podobný strach, jaký prožívá Jana, byl pro Vás i nadále neznámý.
PS:omlouvám se za anonym...
|
|
| Houkačka | •
|
(23.6.2004 8:44:37)
Jano,článek určitě šokoval nás všechny, které jsme ho četly, o tom není pochyb. Určitě si žádná z nás nemyslí, že je to normální, ale je to realita a s tím nic nenaděláme. Nemyslím to zle, ale kde jste doteď žila, že jste nevěděla, že se takové věci dějí??????? I my ostatní (které jak se Vám může jevit, stojíme proti Vám)máme city, bojíme se o své děti, ale musíme mít ty naše emoce pod kontrolou. Jinak budeme ubližovat samy sobě, ale potažmo i našim dětem. Máma neurotička určitě není pro dítě žádná výhra.
Souhlasím s tím, co Vám napsala ve svém příspěvku Alca13. A Dulca zmínila psychiatra. Myslím, že to není špatný nápad,promluvit si s ním a pokusit se ty strachy zvládnout. Určitě by se Vám líp dýchalo. Tak zlomte vaz.
|
| Jana + Honzik | •
|
(23.6.2004 11:05:28)
No, nikdy jsem si nemyslela, ze jsem neuroticka... pravda vsak je, ze tolik nesouhlasnych reakci me nuti se zamyslet... Obcas jsem premyslela, ze bych si asi o te trapne historii s mym strejdou (mam vetsi stesti nez ta holka, co ji zneuzival jeji otec, ktery je stale jeste nazivu a ona ho dokonce vida, navic se svou malou holcickou! To bych nedokazala. Muj stryc nastesti pro moje psychicke zdravi bydlel dost daleko a kdyz mi bylo trinact, tak umrel na rakovinu plic, coz je mimochodem symbolicky jeden z nejhorsich trestu za spatne chovani, za to, ze jsme nenechali jine dychat... Takze to cele trvalo "jen" asi 5 let) mela promluvit s odbornikem, ale moc nemam chut to znovu probouzet... Poprve to ze mne lezlo, kdyz mi bylo osmnact a zacinala jsem sexualni zivot s normalnim klukem. Rekla jsem to mame a ona se rozbrecela, co vsechno ji jeji bracha i po smrti jeste dela... Moje matka je pravda taky trochu labilni... Ale asi mate pravdu, mozna bych si mela tu historku znovu "prozit" a lepe zpracovat s nejakym odbornikem. Dotedka jsem si fakt myslela, ze v normalnim zivote se to neprojevuje a nepozna se to na mne... Je sice pravda, ze Verce porad rikam, at si dava pozor na cizi pany, co by na ni mohli sahat, ale myslela jsem si, ze tam to konci.
Mozna je fakt, ze jsem se taky diky tomuhle naucila zavirat oci pred vsim tim spatnym, co se na svete deje, uz to proste na me bylo tak trochu moc...
Jednou jsem byla na seminari pro lidi, kteri by se meli zabyvat primarni protidrogovou prevenci (tzn. prace s tou "zdravou" vetsinou). Hrali jsme tam dost zajimavou hru: Kazdy dostal obalku A4 a mel ji polepit vecma, ktery jsou o nem znamy a za ktery se nestydi, na ktery je hrdy. Dovnitr si mel kazdy vlozit svoje problemy, ktere muze, nebo nemusi prezentovat. Ty obalky meli vsichni docela dost plny, tak jsem si myslela, ze to je normalni. Vsichni mame problemy, se kterymi se nam vice ci mene nechce ven.
Je ale pravda, ze mi ta minulost trochu nici i muj intimni zivot s partnerem a dodneska napriklad nesnesu, aby tesne za mnou sel doschodu jakykoliv chlap (i muj manzel). Jestli vsak chci zustat verna svoji teorii, ze na tuhle Zemi jsme se prisli neco naucit, dospet a vyzrat, asi bych se mela zbavit toho zavazi, co si s sebou tahnu uz hezkou radku let. Asi to diky vam zkusim. Odvazuju se radit anonymovi to same. Dekuju za prispevek, ktery probudil stare rany a treba mi pomuze vyrovnat se se sebou samou. Taky dekuju vsem, ktere na me reagovaly, hlavne Alce, za citlivost. Skoda, ze se pres ten internet obcas veci hur chapou a clovek ma obcas tendenci se vic "rozjet" a obout se do toho druheho, protoze je to proste vice mene anonymni.
|
| Houkačka | •
|
(23.6.2004 12:36:33)
Jano, jsem ráda, že jste to vzala sportovně a třeba se neurazila. S tou mámou neurotičkou jsem to myslela obecně, já mám například příšerného šéfa, někdy jsem tak zdeptaná, že to chtě nechtě přenáším na své nejbližší doma. A tak si myslím, že i Váš strach nepříjemně ovlivňuje Váš život a život Vašich blízkých. Pokuste se tu skříň otevřít a milého kostlivce nakopat do zadku!
Pravdu máte v tom, že myšlenky hozené na papír nikdy nevyzní tak, jako rozhovor z očí do očí. Leckdy se i něco špatně pochopí. Ale jak jste se sama zmínila, ten úvodní příspěvek a následná diskuse Vám pomohly uvědomit si, že něco není tak úplně v pořádku a už proto byl vlastně užitečný. Určitě Vás to postrčí tím správným směrem.
Mějte se fajn a hodně radosti s Honzíkem.
|
|
|
|
|
| Iva | •
|
(29.6.2004 16:18:55)
Taky byste se do Jany nemusely tady všechny tak obouvat. Já rozumím tomu, jak to myslela, a rozhodně není dobře vyvolávat paniku. Věta že kdyby se Daniela bála tak nesvěří dítě nikomu a bylo by v pořádku je totální nesmysl, to by člověk musel prožít život v absolutní nedůvěře ke komukoli, a takovéto tragédii se stejně nedá zabránit, náhody, i ty zlé, bohužel existují, a nějaká obava před nimi neuchrání, jen otravuje lidem život. Tohle asi Jana chtěla říct, ovšem tady jak někdo nereaguje tak, jak se očekává, je zatracen, a kde kdo z "chytrolínů" a "správňaček" si do něj kopne. Já Danielu taky obdivuju, ovšem Jana mi se svým názorem nepřipadá o nic horší a názory že to snad není matka mě i za ni uráží. Všichni se tu stylizují do rolí kdovíjak osvícených a spravedlivých, ale tolerance k názorům jiných a snaha je vůbec pochopit je nulová. Zkuste si ještě jednou přečíst to co napsala a vymanit se ze šablon, třeba to někdo dokáže.
|
|
|
| Laura | •
|
(12.7.2004 11:18:28)
Milá Jano, ja vás chápu, opravdu se nemusíte omlouvat za svůj názor, jen bych dodala, že Daniela sama se potřebuje lečit a proto píše (napsala už toho opravdu hodně a pokračuje v tom...), protože to musí ze sebe dostat, je to taková terapie pro ni a možná je dobře, když svět vidí, co se děje, ale taky si myslím, že někdy i odborná pomoc je lepší, než jenom ventil v příspěvcích na i-netu nebo časopisech... ´mějte se hezky a neomlouvejte se, nemáte proč, je nás víc, kdo vás chápe. Laura
|
| Daniela Lukášek Leonka Kevin | 
|
(12.7.2004 11:56:46)
Máte pravdu je to ventil, ale především snaha přes konkrétní příběh pomoci jednomu důležitému a chybějícímu projektu.
A také si myslím, že má smysl, aby společnost věděla, jak se zde jedná s obětmi násilí, resp. pachateli.
Moralizovat není na místě, hodně psát a snažit se něco udělat reálně pro změnu ve vadném systému, to je to oč mi běží.
Přeji si, aby si už žádná máma nemusela projít tím, co máme za sebou s Lukáškem.
S přáním všeho dobrého Daniela
|
|
| Petra | 
|
(12.7.2004 19:32:07)
Lauro, Jana se o paní Daniele vyjádřila ve smyslu, že se jí štítí a hrozí. Pokud s Janou souhlasíte, tím tedy i Vy jakoby říkáte, že Daniela je podčlověk. Mohla byste prosím uvést důvod, proč by se paní Daniela měla jít léčit? To, že zveřejní svůj skutečný pohnutý osud? Mně paní Daniela nepřipadá na léčení a už vůbec bych ji nevytlačovala na okraj společnosti!!!!!! Otázka jiná je to parkování v jiném článku, tam jsem byla jiného názoru, ale tohle tedy - nemohu s Vámi souhlasit. Já bych byla pro začlenění postižených mezi zdravé, všichni jsou si rovni, tak proč by si i Daniela nemohla publikovat, co uzná za vhodné? Já vidím jako samozřejmé vyslechnout každého, i Janu, která má strach z postižení, i Danielu, která postižení prožívá, i Vás. Ale prosím argumenty a ne házení bláta.
|
| Laura | •
|
(13.7.2004 8:04:26)
Milá Petro, ne ja se Daniely neštítím a už vůbec ne jejího chlapečka, mám známé s postiženým dítětem, a proto vím, jak se s tím vyrovnali oni. Nebylo to lehké, ale milují ho, přijali ho jako dar a milujeme ho všichni a nevidíme ho jako postiženého, ale jako rovnocenného člena rodiny. A proč by se Daniela měla léčit? To je jednoduché - snad to jsou již 4 roky, co se to jejímu Lukáškovi stalo a ona jak se zdá, udělala jen málo krůčků k přijetí svého synka, to neznamená péče o něho (věřím, že o něho pečuje dobře a snaží se na maximum).. a ze začátku jsem tomu rozumněla, že píše, že potřebuje sdělit svou bolest, ale její už teď málem 4-letá medializace se mi bohužel nelíbí a možná že už odbornou pomoc i vyhledala.
Takže souhrn:ano, je dobře když svůj pohnutý příběh zveřejnila, to ano, ale neustálá medializace? myslím, že by bylo lepší tuhle energii obrátit na syna a na sebe, nevím, jenom hádám, ale cítim, jakoby Daniele dělalo dobře že ji tady glorifikují a to bych ji i dopřála, ale nevidím, že by to byla pro ní a jejího syna pomoc. Nikdo z nás si nevybereme svůj kříž a kdybychom to skusili, tak stejně najdeme ten svůj... Daniela možná někde uvnitř cítí vinu a proto musí nejdřív sama sobě odpustit a začít znovu.. s láskou. Snad jsem to vysvětlila aspoň malinko. L.
|
| JaninaH |
|
(13.7.2004 9:26:12)
Lauro,
podle mého názoru a podle mých zkušeností se zoufale mýlíš v úsudku o Daniele a jejím duševním rozpoložení. Pokusím se vysvětlit, jak se věci mají ve skutečnosti.
Daniela založila občanské sdružení (právnická osoba, podléhající zákonům ČR, vedoucí řádné účetnictví), které se zabývá praktickou pomocí postiženým lidem. Sdružení má i své internetové stránky, kde se dočteš o jeho činnosti: TADY. A pro tuto činnost sdružení nezbytně potřebuje (to je snad pochopitelné) peníze nejen od státu a obce, ale i od soukromých dárců. Proto Daniela svůj případ neustále medializuje. Aby pomohla druhým. Už trochu chápeš? Dnes je prostě taková doba: kdo není v televizi a o kom se nepíše, jako by nebyl...:-))) Není to tedy, jak usuzuješ ty i pár jiných, z důvodu autoterapie nebo zášti vůči společnosti, není to ani snaha děsit pokojné spoluobčany. Výše uvedený článek (pro čas. My a děti) a další podobný článek, který vyšel ve Vlastě, jsem dala přečíst majitelům firmy, pro kterou pracuji. Výsledkem byl finannční příspěvek pro sdružení, uznávám, nijak vysoký, ale stejně jsem z toho měla radost. Také vím o tom, že jedna moje zdejší virtuální kamarádka na sdružení pravidelně přispívá ze svého příjmu. Přála bych Daniele, aby takových dárců bylo mnohem, mnohem víc.
Snad jsem to vysvětlila aspoň malinko.
J.
P.S.: Prosím tě, Lauro, příště místo keců pošli Daniele na sdružení nějaké peníze ;-) Posloužíš tak dobré věci. A podle mě by si Daniela zasloužila od tebe omluvu. Ale to je věc názoru.
J.
|
| Majka | •
|
(4.4.2005 19:44:30)
Milá Janino,
díky za Tvou pregnantní a skvělou odpověď Lauře a vlastně všem, kdo jsou nějak mimo. Nic jiného jsi napsat nemohla. Nemám naštěstí postižené dítě, ale v rodině jedno je (navíc taky po banálním úraze..). Hlavně ale mám za sebou zakládání mateřského centra (před 8 lety a stále funguje). Na MÚ Praha 11 s námi jednali, jako bychom chtěly založit doupě pro narkomany, při obhajování projektu před Komisí pro výchovu a vzdělávání jsem si připadala jako před interrupční nebo velmi zlou maturitní komisí. Zkrátka o schvalování a posléze získávání peněz pro občanské sdružení víme my, matky - zakladatelky, své.
Proč mají poslanci za svou "záslužnou práci" dostávat desetitisíce a rovněž se sakramentsky medializují...? Jistě má tedy máma s takovým osudem to největší právo žádat medializaci a tím pádem finance.
Takže: držím palce a obdivuji tě, Danielo. Děkuju Houkačce a Janině a všem dalším, které a kteří vědí....a prosím, aby se ostatní zamyslely a nekecaly nesmysly!
|
|
|
| Petra |
|
(13.7.2004 10:07:51)
Lauro, děkuji za vysvětlení. Vidíte, tak v tom s Vámi nesouhlasím. Myslím, že každý se se svým křížem má právo vyrovnat po svém a to jestli se rozhodne léčit nebo ne, je jen jeho intimní věc druhým naprosto zapovězená. Když upozorním na nějakou konkrétní chybu(kterou vnímám jako chybu subjektivně podle sebe! nikoli jako obecnou pravdu) v jednání určitého člověka, je to věc jedna. Jedna věc je určitá konkrétní činnost člověka a jiná věc je osobnost člověka. A když řeknu o někom, že potřebuje léčbu, to už cítím jako sprostý útok pod jeho pás, jako útok na jeho celou osobnost a svobodu. Já sama nevím, co by bylo pro paní Danielu nejlepší, a troufám si tvrdit, že to neví nikdo na světě. Copak někdo z nás žijeme její život? Mohu se jen něco domnívat, ale v tom bude vždycky velký kus bludu. A navíc nemám právo na to rozhodovat za druhého člověka a druhého někam směrovat( i kdybych nakrásně věděla, co by bylo nejlepší), to je základní předpoklad. Co je pro Danielu a její nejlepší, to si podle mne musí metodou pokus omyl vyzjistit životem sama.
Další věc je Vaše odmítnutí životního příběhu Daniely, který se rozhodla medializovat. Vy snad víte, jaké měla pohnutky k tomuto činu? To opět nemůže vědět nikdo. Nemohu z principu odmítnout někoho, kdo sdělí svůj skutečný bol. Tím bych jeho stavěla na roveň podčlověka. Bol každého člověka je hoden úcty! I skutečné neštěstí toho nejhoršího na světě je hodno úcty. Neboť každý má své mikroprocento pravdy, a ta nesmí být pošlapána.
Opravdu mne nezajímají mediálně přetřásané "osudy" herců a tak, kteří se například rozvádějí a vdávají jako na běžícím pásu, aby si řádně namastili kapsu nebo získali jiné výhody. Rovněž mne nezajímají vymyšlené bláboly jako různé naaranžované románky apod. v médiích a o agresi a zvráceném sexu ani nemluvě. A o útoku na ženu a muže a rodinu také nemluvě. A o moderním trendu nemít děti také nemluvě. Nebo o trendu nevdat se. Nebo o myšlenky na sňatky homosexuálů.
Pokud někdo brání svou kritikou, jako Vy nebo Jana, v tom, aby někdo v médiích uvedl svůj skutečný příběh, aby se někdo cimprlich náhodou neskácel, a raději se přitom ten cimprlich nechá opíjet hezky médiemi naaranžovanou neskutečností, tak s ním tvrdě nesouhlasím!
|
|
| Květa | •
|
(13.7.2004 11:29:55)
Vážená paní Lauro,
kde vůbec v sobě berete tu drzost hodnotit vztah Danieli ke svému synovi. Pochopila jsem, že ji osobně vůbec neznáte. Já ano, mám to štěstí. A jestli svého synka přijala? podívejte se jí do tváře, když se dívá na svého synka.
Byla jste to snad vy, kdo kromě neustálých doporučení jak ze strany odborné, tak i laické veřejnosti dát malého do ústavu a pořídit si zdravé dítě, prostě vést normální život byl vystaven takovému tlaku? Víte vůbec, že skoro 3/4 roku nevěděli, zda bude Lukášek žít? A že jeho maminka s ním byla neustále? Nevím jak moc má postižené dítě Vaše známá, ale Lukáš není schopen ani udržet hračku, je zcela odkázán na pomoc matky. Péče je 24hodinová, protože i v noci k němu stává a mění mu polohy, neotočí ani hlavičku. Pamatuji se, že 1.rok nespali víc než 2 hodiny denně... A do toho je vystavena nespravedlinosti našich soudů, kteří viníka sprachsprostě nechali na svobodě.
Vadí vám, že na to upozorňuje? Že ví, kdo může kdykoliv ublížit zase jinému dítěti, tak se snaží veřejnost varovat? Vadí vám, že se angažuje a přes svůj životní příběh se snaží pomoc dalším co to potřebují.
Kromě všeho toho moralizování a bla bla bla, které vypouštíte s pusy, napiště také prosím něco o Vás. Co vy děláte pro to, aby byl tenhle svět trochu lepší?
Nemůžu si pomoci, ale jste neskutečně hloupá žena.
K.
|
| Petra |
|
(13.7.2004 14:54:18)
Květo, promiňte, ale teď házíte zase Vy bláto na Lauru. Laura napodruhé už slušně nadnesla, že se jí zdá, že místo vyčerpáváním se medializací by Daniela podle ní získala více životní radosti prací na svém smíření se s postižením syna. Na tom je něco pravdy, zdá se mi. (Ale to je Daniely osobní věc, inovace lze pouze navrhnout a nechat Daniele ke schválení či neschválení.)
Tady je potřeba asi odlišovat. Medializace osobního příběhu za účelem potrestání viníka zločinu je chvályhodná myslím. Ale Daniela dělá aféru i z pouhého jednorázového odtažení auta, navíc z její vlastní viny. (Ale i na to má Daniela právo, to nekomentuji). Ovšem tato příhoda vypovídá jasně o tom, jelikož Daniela postižení svého syna používá jako svůj argument a dá se říci přímo munici, že opravdu není s postižením syna ještě srovnána. Syna miluje, ale jeho postižení ještě ne. Protože kdyby milovala jeho postižení, tak si na to postižení logicky nebude stěžovat. A nebude chtít měnit své okolí k obrazu svému, a spíše najde rezervy v sobě. V tom vidím já Danielinu rezervu. To zřejmě i Laura chtěla naznačit. Ovšem toto vše uvádím spíše jen jako Danielin momentální charakteristický rys, a nechci ji stavět do role neschopné a nebo "na léčení" - to jsem Vám právě Lauro oponovala. Můžeme říci "nelíbí se mi Vaše toto a toto jednání a proto a proto", ale je myslím ošklivé říci "nelíbíte se mi Vy". To by bylo vyjádřeno toto:
v prvním případě "nelíbí se mi Vaše určité jednání"sděluji, že situaci bych řešila jinak, sdělím jak - jako návrh k posouzení oponentovi a s respektem k oponentovi
v druhém případě "nelíbíte se mi Vy a šup s Váma na léčení" vyjadřuji svoji (ovšem pouze domnělou, neboť všichni jsme si rovni) nadřazenost nad oponentem. Neboli jednám povýšeně.
Všichni jsou si rovni a nikdo z nás není dokonalý, to je potřeba mít na mysli, tak ahoj
|
| Květa | •
|
(13.7.2004 15:25:25)
Rozdíl mezi Danielou a Vámi Petro a Lauro je ten, že vy mluvíte a ona koná.
Je opravdu zbytečné reagovat na vaše příspěvky.
K.
|
| Petra |
|
(13.7.2004 15:43:10)
Tak nereagujte :-). Mně se nelíbí, že jste o Lauře řekla, že je hloupá. Není hloupá. Vy taky ne. Každá jsme jiná. Něco je v každým hezkýho a něco ne.Zrovna jsem si říkala, že jste to tady probrala z hezkého úhlu pohledu, který chyběl. Máte pravdu, moc kecám a odcházím, jdu konati ....
|
|
|
| Andrea, dvě děti, třetí na cestě | •
|
(13.7.2004 17:19:17)
Petro,
to je vážně síla! MILOVAT POSTIŽENÍ SVÉHO DÍTĚTE ?????????? To je moc i mne !
My tu všichni víme, že jsi Petra, dvě děti, Petra Halámková, Petruna, teď zase Petra s korunkou a že sama máš nemocného chlapce. Nechceš nám třeba napsat, jak MOC MILUJEŠ NEMOC SVÉHO SYNA TY ?
Andrea
|
|
|
|
| Petra |
|
(16.7.2004 8:16:42)
Lauro chtěla bych se s Vámi podělit se svou radostí. Největší štěstí v životě mne potkalo, když jsem v knihkupectví našla knihu Duchovní příčiny nemocí od autorů Staňka a Brzobohaté. Nevím, co působí radost Vám, já Vám dávám to nejcennější, co mohu....
Petra
|
| Petra |
|
(16.7.2004 8:18:34)
to nejcennější z literatury
|
|
| Petra |
|
(16.7.2004 8:31:24)
nebo já to blbě napsala, to já jsem šťastná za celý svůj život a všechno ve svém životě beru jako svoje největší štěstí (i když mi někdo nadává), ale víte, myslela jsem to tak, že "uvědomit si to" mi umožnil až úhel pohledu na svět, který jsem získala po objevení autorů Staňka a Brzobohaté, jejich knihy jsou pro mne jako živá pochodeň lásky a naděje - a tu bych Vám ráda předala....
|
| Laura | •
|
(24.7.2004 11:44:42)
Mila Petro, nemam ted pristup na net kazdy den, tak proto ta odmlka, ale taky proto, ze tohle forum asi neni pro mne, i kdyz si rada ctu a vnitrne si to pak probiram. Taky mam pro vas typ ke cteni, ale myslim, ze to znate: Dokonala svoboda a Poutnik - obe od stejne autorky, ale jmeno bych skomolila - Marie Szalanzs - no omlouvam se, ale to je kniha(hy/, se kterou jsem sa uplne stotoznila. Rada bych si s vami promluvila, ale mozna e-mailem nebo jinak. Preju hezky vikend. L.
|
|
| Laura | •
|
(1.8.2004 0:36:08)
Jenom muzu doplnit autorku Dokonale svobody - Maria Calasanz Ziescheova (Portal), tak kdyby ste ji nahodou jeste necetla. L.
|
| Petra |
|
(6.8.2004 17:48:03)
Lauro, děkuju, už jsem si to dohledala a registruju jako doporučenou literaturu :-). Teď jsem dočetla Redfieldovo Celestinské proroctví (to mi dalo hodně nových myšlenek) a zítra si běžím pro Marlo Morganovou - Poselství od protinožců. Dobrá byla taky Anastasia od Vladimíra Megreho - hodně nových myšlenek! Zdravím :-) Petra
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)