Také jsem se setkala s podobnou situací, ale v ČR

shodou okolností ve škole, jejíž problémy byly nedávno medializovány a hrozí jí uzavření.
Jinak děkuji za velmi pěkný článek.
Šlo o školu, která se zrovna zhlédla v americkém pedagogickém přístupu, tedy student velká práva, učitel téměř žádná, školní psycholog fungoval spíš jako informátor, avšak šlo o školu soukromou, kde peníze byly často až na prvním místě. Vámi zmiňovaná škola byla školou státní. Oproti Vaší brooklynské škole však byly rozhovory se studenty ohledně jejich problémů podporovány.
Také já mám někdy obavy, aby se tyto trendy nestaly v našem školství v budoucnu většinovými, protože není vždy možné, resp. není možné, aby si každý student stanovoval pravidla, aby si stanovoval sám, co je správné a co nikoli, pokud to sám z rodiny zkrátka neví. Příklad, který v článku uvádíte a zkušenost, která byla v mnohém obdobná a již jsem zažila já, však jsou dokladem nejen klesající prestiže vzdělání a jeho důležitosti (především vzdělání ve smyslu rozvoje osobnosti, ne ve smyslu zvyšování hodnoty pracovní síly na trhu), ale obecně úpadku morálních hodnot a postupného rozkladu společnosti. Přesto nejsem až takový pesimista, jak by se z tohoto názoru mohlo zdát. Myslím, že řešením je, aby začal každý sám u sebe, že by se lidé měli odvrátit od "rozvíjení kariéry" a více se věnovat problémům doma. Tak se dá těmto dětem nejvíce pomoci. Pokud selhává dlouhodobě rodinná výchova nepomáhá sebelepší pedagogický přístup ve škole. Měla by to pro nás být priorita, protože společnost, jakou si děti utvoří ve třídě, je předobrazem společnosti, v jaké jednou budou žít, až budou dospělí. A měli bychom jim to také říkat, zvláště těm starším, aby o tom začali přemýšlet už dnes.