| Klára(20.týden) | •
 |
(21.8.2000 13:56:49)
Ahoj maminy, tak tu jsem s dalším problémem.Jen na přiblížení, jak to dopadlo s tatínkem.-Je k nepoznání, myslím si, že je to jiný člověk v jeho kůži.Takový nebyl ani když jsme spolu začali chodit.Neustále mě oplácává, pusinkuje, jezdíme na výlety, rozplývá se nad výbavičkou(až už mě to trochu štve),na všechno říká: Jéééééé to je nádherné.Takže s ním je to teď perfektní, já mám dokonce i smůlu, když se chci hádat, prostě to nejde.Ale teď ten problém.
Před časem jsem psala příspěvěk, jaké máme s tchýní problémy.Ale ty byly asi malé.Dříve nám do všeho kecala a pořád nás otravovala s nákupy a s vožením někdy večer na návštěvy.
A co se stalo od minulého týdne?
Zaplatila jsem jí 400,- elektriku a polovinu nákupu-1000,-.A potom bez našeho vědomí, nezmínila se ani slovem, i když to věděla 2 měsíce předem, abychom si připravili peníze, objednala za 9000,- uhlí a polovičku chtěla, tak jsem jí prostě řekla, že nemám, že mi to měla říct dříve,abych si prostě dávala stranou na uhlí.Někteří se možná budete divit,ale pro nás(při našich platech, je 4.500,- najednou hodně peněz.Ona na mě koukala jak......... a skoro začala brečet,že tam nechala celou svou výplatu a že prostě nemá peníze.Tak jsem jí řekla, že se to mělo objednat, když byly peníze někde v obálce přímo na uhlí a ne když peníze nejsou ,tak rovnou koupit všechno.Tak jsem jí řekla ,že jí to dám na 2x-3x, nejdříve se tvářila naštvaně a pak říkala ,že jo.Podotýkám, že kdy jsme tam začali bydlet, nechtěla ani korunu, říkala, že oni mají dost peněz ať mi si to šetříme, proto nám taky řekla, že když nemáme výdaje, můžeme si koupit dobré auto.Tak jsme si koupili nové auto,asi 60.000,- nám chybělo, tak je na leasing-3000,- měsíčně což bychom hravě zvládli.Ale bohužel, teď platíme 3000,-leasing, asi tak 1000-1500,- jídlo, 400,- elektriku,1/2 telefonu, projezdíme do práce pře 2000,- a teď chce na nás 4500,- za uhlí, já musím kupovat věci na mimino, blíží se vánoce, potřebujeme nové gumy na kola, jedna cca 1500,a zimní gumy budeme mít za 4000,-.Ale to není všechno, to nejhlavnější přijde.
Když jsme ze začátku nedávali peníze, snažila jsem se aspoň si to oddělat, prostě co jsme tam nezná co je domácí práce, vůbec nic. Když už vidí, že jsem i teď v těhotenství ulítaná, jde vytřít, nebo max.jen hodí prádlo do pračky.Takže já pak věším i žehlím věci pro 4.V pátek odjela s dcerou naším autem(manžela sestra má taky auto,ale budou ho prodávat a nemůžou si na něm najet moc km)do Prahy do makra nakupovat-pár hodin před tím, neměla peníze, a já jsem v tom vedru vygruntovala kompletně celý barák a vyprala 3 pračky.Začala jsem v 16.00 a oni přijeli ve 20.40 a já jsem ještě dělala.Přivezla si zase 50 kg salámu a masa, ona váží asi 90 kg,ale její jediná starost je jídlo.Jirka potom snědl 1/2 uzeného kuřete a nedokážete si představit jak na něj řvala.V sobotu ráno jsme odjížděli na Rokoš, jen do neděle a jí se dotklo, že jsme vůbec někam jeli a řekli jí to pár hodin před odjezdem, tam jsme si to perfektně užili bylo to nádherné, v neděli odpoledne jsme se vrátili, prádlo nebylo ještě sebrané a oni jen pozdravili a nezeptali se ani slovem, jak jsme se měli.Potom jsme odjeli ještě k rybníku a vrátili se večer.Jejich prádlo bylo vyžehlené a naše naházené v koši.V sobotu jsem jí ještě před odjezdem řekla, že jsem nestihla vynést koše a vytřít.Všechny koše vynešené, jen v našem pokoji ne.A tohle a to žehlení se mě dotklo tak moc, že jsem celý večer brečela, Jirka se naštval a šel za ní a řekl jí, ať se o nás nestarám,že si budeme vyřit prát a uklízet sami.Tím to bylo u konce.Více jsme s ní nepromluvili.Je líná jako......, jen kouká na Esmeraldu .....,ale to dělá jen ona, táta je v pohodě, taky kdyby to věděl, tak ji asi srovná,ale já za ním nepůjdu žalovat.Nevím co mám dělat, jak se mám chovat, mám se starat jen o naše 2 místnosti, jak to udělat s jídlem a praním.Já bych za ní šla, ale říkám si,jí je 53 a ona by snad měla mít větší rozum,ale co můžu chtít od takovéhle ženské, která dělá jen ostudu.Prosím poraďte nebo namažu schody olejem.Díky Klára
PS:Odstěhovat se nemůžeme
|
| Lenka | •
|
(21.8.2000 14:29:25)
Kláro,
přečetla jsem si Tvoje příspěvky z minulé doby a doufám, že Tě tím svým nenaštvu.
Ale nezlob se, připadá mi to, že si ve svých sporech s tchýni libuješ. Už jenom to Tvoje podrobné líčení sporů s ní. Zajímaly by mě dojmy ostatních, ale mě připadá, že Ti to svým způsobem dělá dobře. Nemyslíš, že by bylo lepší si s ní rozdělit teritorium a nemazat schody olejem?
A proč se nemůžete odstěhovat?
|
|
| Hanka | •
|
(21.8.2000 16:21:13)
Milá Kláro,
Váš příspěvek mne trochu udivil. Chápu, že se v těhotenství asi více unavíte, v těchto horkých dnech zvlášť, a že unavený člověk vidí všechno poněkud černěji a jednostranněji. Přesto mě překvapuje váš postoj k dělení nákladů za domácnost i domácích prací. Např: kdyby vám tchyně vynášela koš ve vašem pokoji (kdyby vám tam ve vaší nepřítomnosti šla) - nepovažovala byste to za rušení soukromého prostoru? Já ano. Nákupy (jídlo), u kterých se čeká, že jich polovinu zaplatíte, je třeba dělat po dohodě, kolik toho koupíte a nač máte. Představa, že přispějete na uhlí, mi připadá naprosto přirozená. Jiná věc je, že jste to netušili předem - zdá se mi však, že jste podcenili svou finanční situaci (a vaše tchyně změnila pravdidla financování za chodu - o tom je však třeba mluvit, ne lít olej na schody:))a teď se ocitáte v tísni, což vás pochopitelně rozčiluje. Podle mého se musíte domluvit s manželem, udělat si představu, jak má rozdělení nákladů a prací vypadat, a pak si s tchýní i tchánem sednout a podat tuto představu jako návrh - a hlavně se jasně dohodnout. Pokud k dohodě nedojdete, musíte podle mne prostě začít realizovat variantu striktně platit úměrnou část nákladů na bydlení, co se týče domácnosti se starat o své a úměrnou část společného, ale zároveň pak chtít totéž i od tchyně - vynutí-li si např. odvezení na návštěvu, má platit benzín (a možná i amortizaci auta)...
|
|
| Jana | •
|
(22.8.2000 10:34:49)
Milá Kláro,
asi si řekneš, že Tě nemám právo moc soudit a máš pravdu. Na druhou stranu stále stojíš o cizí názory a rady, takže se zapojuji. Jsme přece v diskuzním fóru.
Schválně jsem si znovu pečetla všechny Tvé příspěvky.
Ve 12. týdnu píšeš :
"S manželem jsem bydleli nejdříve sami,ale pak nastal v naší rodině menší problém, přišli jsem o byt a teď asi 4 měsíce bydlíme u jeho rodičů."
Asi to není podstatné, ale myslela jsem si, že nejste manželé. Vzhledem k tomu, že jsi, jak předpokládám, tenkrát měla před svatbou, přijde mi celkem logické, že jsi už rovnou psala o manželovi a ne o příteli. Už tenkrát jsi se zmiňovala o problémech s tchýní. Předesílám tudíž, že si myslím, že tím věčným psaním na internet nic nevyřešíš. Neslyší to totiž ty správné uši. Tchýně má nejspíš pocit, že když Vám poskytli střechu nad hlavou (třípokojový byt není málo), ve svém domě, tak jste to Vy, kdo se musí neustále přizpůsobovat. a vycházet jim ve všem vstříc. Jek už Ti někdo radil, nejdříve si to musíte ujasnit doma s Tvým partnerem, o jaká pravidla vlastně stojíte a následně i s partnerovými rodiči. Samozřejmě, že to nebude úplně po Vašem, ale tento typ bydlení musí být o kompromisech z obou stran.
Takže po tomto příspěvku začaly problémy s tím, že se Tvůj přítel musel vyrovnávat s tím, že bude otcem, a že toho bylo na něj najednou moc.
14. týden :
Následně Ti oznámil, že k Tobě nic necítí a Ty jsi se odstěhovala k mamince.
Ve starších příspěvcích píšeš, že jste se o miminko snažili 1,5 roku. Pokud zde nedošlo k záměně jmen a délce těhotenství, tak si myslím, že i příspěvky o tom, jak jsi od 15 let s někým chodila, jak jsi se s ním snažila od 18 let otěhotnět a teď je Ti 21 a povedlo se to, jsou od Tebe. Jen mi v tom nějak nesedí ten přítel - manžel, co píšeš, že byl na spermiogramu. Asi jsi jen nenapsala, že ten, co jsi s ním chodila v patnácti a od 18 jsi se snažila otěhotnět není ten, kdo byl na spermiogramu, tudíž ten, s kým jsi se snažila 1,5 roku otěhotnět, tedy otec Tvého dítěte. Tím nic nenaznačuji ani nikam nemířím, jen si tříbím informace. Psala jsi, že chtěl po Tobě od začátku svatbu a dítě, tak proč ne, když jste to chtěli oba.
V tomto období tedy nastala asi ta nejbouřlivější etapa Tvého těhotenství, ketrou jsme Ti jistě žádná nezáviděla, mnozí Tě litovali a hlavně se Tě všichni snažili podpořit a poradit Ti, co dál. Stihla jsi příteli vyhrožovat paragrafy, stropit scénu v podniku, usmířit a zase rozejít se s mámou (nejdřív, že to je hrozné a nemůžeš tam vydržet, za chvíli zase, že je to perfektní, protože dělá v jeslích a tudíž nastoupíš brzy do práce, protože malé bude vlastně s babičkou, ač v jeslích). Jak jste se k sobě chovali v té době s Tvým partnerem - otcem Tvého dítěte a co jste si řekli, o tom radši nemluvím. Jo a také jsi stihla hledat azylové domy pro svobodné matky. Asi je to normální, prostě jsi hledala východisko z nastalé situace.
15. týden :
To je ta scéna v podniku, po níž hledáš útočiště právě u jeho rodičů. Nechápu větu, .... že on vrátí auto (odpoledne si sbalí kufry a potáhne...). Takže čí je to auto - věčný problém ? Chtěla jsi k jeho rodičům, přotože Ti tchýně brečela do telefonu, že Tě vzala jako svou dceru. Ačkoli byste se rozešli, chtěla jsi raději k jeho rodičům, než k vlastní matce ! Takže asi nebudou tak příšerní, jak to vše stále líčíš ? Nebo máš snad horší vztah a problémy s vlastní matkou, než ty, které tu popisuješ se skorotchýní ?
Ze všeho jsem však nejvíc žasla nad Tvou větou : " Máma má 3+1 a na účtě má 500.000,- co jí vyplatil táta a ještě 250.000,- dostane a když jsem se o tom zmínila ,že by třeba mohla ten byt vyměnit za 2 menší,ale je uplně nepříčetná,prostě to pro mě neudělá. " Kde v sobě neustále bereš tu drzost soudit takhle lidi a naustále chtít od někoho, aby Tvé problémy řešil za Tebe ? Copak nestačí, že Tě nechala u sebe bydlet ? I třeba s dítětem ? Myslíš, že pro ni by to neznamenalo změnu situace a přispůsobování se jiným podmínkám ? Proč by Ti měla zachraňovat zadek a dávat Ti byt, kdž jste se ještě nijak nesrovnali s otcem Tvého dítěte ? To jsi snad měla řešit nejdříve s ním a ne s mámou po týdnu bydlení u ní, během něhož jste se oba chovali jako malí haranti. A to chcete vychovávat dítě ?! Jen se na to zpětně podívejte - oba. Sami byste potřebovali dovychovat.
Pak nastává ticho po pěšině a náhle v 17. týdnu se zjevují nové zprávy :
Opět nechápu, co je Ti do toho, že tchýnina dcera je na mateřské a celý den se válí doma a že tchýně nic nedělá než že sleduje Esmaraldu. Jak to ovlivňuje Tvůj život ? Jak Tě to omezuje ? To přece není Tvoje starost, do toho Ti nic není ! Tvůj problém je jen to, že se s přítelem neumíte dohodnout, jak si stanovit pravidla s jeho rodiči ve společném bydlení a jaká by ta pravidla měla být. Koneckonců když se Vám to nelíbí, jděte jinam. Pronajměte si garsonku, prostě udělejte cokoli, abyste byli opět sami spolu a opět šťastnější a bezstarostní. Jsi si jistá, že dítě čekáš s tím pravým ? Že je Ti tou pravou oporou, že za Tebou stojí ?
V 17. týdnu tedy opět bydlíte pohromadě, tentokrát děláš prozměnu trochu drahoty Ty, aby věděl, zač je toho loket a že si Vás oba (Tebe a dítě) musí zasloužit. Prostě si všichni pořád se vším a se všemi hrajete (s city, s urážkami, ...). Kde je nějaká vstřícnost, tolerance, kompromisy, snaha se domluvit, snaha v něčem ustoupit a nemyslet si, že musí být stále jen po mém (tím nemyslím jen Tebe, ale všechny o nichž píšeš).
A je tu 20. týden a tchýně - zmije :
Opět nchápu, proč máš potřebu hádat se se svým přítelem, když je jako vyměněný, prostě jen tak, z principu ? Aby řeč nestála ? Aby nebylo projednou náhodou všechno alespoň mezi Vámi v pořádku ? Aby si nemyslel, že jste spokojeni a že jsi mu odpistila ?
Celá Tebou popisovaná situace mi přijde jako nesmyslná a zbytečná. Jak si kdo ustele, tak si i lehne. Jak jste si to od začátku s přítelem a rodiči zařídili, takové to máte. A co máš dělat ? Už jsem to tu psala a už to psali i jiní. Olejvat schody tedy rozhodně ne, to přece není řešení, nebo si snad myslíš, že ano ? Je to pořád ta stará písnička, seberte se i s přítelem a ujasněte si s jeho rodiči všichni v klidu ve čtyřech kompletní pravidla co se společného soužití týče (o vzájemném respektování soukromí jiných, o chodu domácnosti, kdo co dělá, kdo co platí, kdo co od koho očekává že pro něj udělá a kdo je co ochoten opravdu pro druhé udělat, kdo kdy jak a co platí a hlavně, že se ve společném bydlení musí společné náklady řešit včas a zase společně, co Vám vadí a co vadí jim). Ukažte, že jste rozumní lidé a umíte se dohodnout a o problémech promlouvat a ne jen předpokládat, že když je ONA starší, tak ONA má mít rozum. Ten byste snad měli mít i Vy dva, chcete přece vychovávat dítě, nebo ne ?
Přeji hodně štěstí a vzájemné snahy o vzájemnou dohodu. Jana
|
| Katka 29, (1 dítě) | •
|
(22.8.2000 11:26:04)
Milá Jano, i když mi někdy přišlo, že se Klára a její přítel chovají jako malé děti a že nemají spousty věcí vyřešené, nikdy bych se do toho nepletla jako ty. Přijdeš mi jako zapšklá ženská, která ani někdy nepochopí ironickou srandu a vše bere, jako že to taky prožila či prožívá. Kláře a jejímu dítěti přeji lepší život a méně problémů a tobě přeji, aby jsi taky někdy prožila radost ze života a nedělala soudce.
|
| Lenka (26) | •
|
(22.8.2000 11:38:08)
Milá Katko,
tím, že si nám tu Klára vylévá srdéčko myslím sama chce, abychom ze sebe tak trochu soudce dělali a snažili se vidět věci také z trochu jiného pohledu než je ten její vlastní. Od čeho je to diskusní fórum? To by se tu podle Tebe mělo jenom litovat a svorně nadávat na tchýni, která si to třeba ani nezaslouží?
Osobně si myslím, že to, co napsala Jana, je celkem výstižné (rozhodně to na mě nepůsobí zapškle, spíš se pokouší o trochu racionálna, které asi Kláře trochu chybí - není divu, když svým problémem žije) a že by to Kláře mohlo pomoci, pokud bude sama chtít.
Lenka
|
|
| Zdislava, vdana | •
|
(22.8.2000 11:45:13)
Mila Katko, zastavam se Jany. Jeji prispevek nikoho nesoudil, tim mene Klaru, spise nabizel pomoc. Snazila se nazorne na prikladech z prispevku pi Klary ukazat, ze vse mozna resi prekotne, ze se v mnohem unahluje a ze mnohe lze resit v klidu rozumneji. Spise Tobe lze vytknout nedostatek radosti ze zivota, pokud tim (jak jsi to udelala ve svem prispevku) podminujes kladne a ryze pozivitni prikyvovani na problemy jinych, ktere vypadaji sice vazne, ale v posledku jejich reseni je nabiledni. "Ironicka sranda" je jedna vec, ale tehotna Klara s rodinnymi problemy, ktere podle me sama ironicky nevnima, je vec druha. Snaha pomoci,jak jsem si jiz davno vsimla, se ale zde na Rodine.cz nenosi.
Vse dobre.
Zdislava.
P.S.Jano diky za Vas logicky vypracovany prispevek, myslim, ze i pi Klare pomuze se ohlednou zpatky a mozna i vnimat soucasne problemy na pozadi ostatnich lepe a bez afektivnych momentu.
|
|
| Jana | •
|
(22.8.2000 14:28:54)
Milá Katko,
pokusím se Vás přesvědčit o tom, že trošku vím, o čem píšu, že nejsem ani trošku zapšklá
a že raosti ze života mám zaplaťpánbůh dost.
O něčem, co by mi bylo zcela cizí a neznámé, bych si nedovolila psát. Myslím si, že mí rodiče a lidé kolem mě nejlépe vědí, že i já jsem ještě asi před pěti lety neřešila problémy tím, že bych o nich včas a dostatečně s dotyčnými mluvila, ale tím, že jsem dělala zcela radikální řešení, která nemohl nikdo změnit. Prostě jsem lítala od zdi ke zdi. Píšu sice o zcela jiných problémech a trochu pomalejším průběhu, ale o stejně neefektivním řešení.
Vyrostla jsem rodině, kde se od mých desíti do mých čtrnácti let rodiče hlavně hádali, permanentně rozváděli a také nastřídačku pili. Věřte nebo ne, ale obrovské problémy mezi nimi zapříčinili na počátku jejich vztahu právě obojí rodiče, hlavně tátovi rodiče. Naši bydleli u nich v domku a tátovi rodiče nikdy nepochopili, že máma a táta jsou dospělí, mají svůj život a vychovávají své děti. Nikdy nerespektovali, kde jsou naše dveře do našeho bytu. Kdykoli se tam kdokoli z nich zjevil, rozhodli, co kdy a kdo bude dělat a tak to prostě bylo. Pletli se jim velmi i do naší výchovy. Krizi mezi našimi rodiči a jejich problém s alkoholem jsem já řešila tak, že jsem jim nejdříve psala dopisy, aby přestali a když po několika nedodržených slibech nepřestali, tak jsem odešla z domu bydlet k babičce. Doma se situace srovnala a já se po 4 měsících vracela. Do půl roku začalo vše nanovo. Načež jsme jim my, jejich děti, řekly, aby se už konečně rozvedli a my měli všichni klid. Tak šla máma s námi, třemi dětmi, zpět ke své mamince - naší babičce. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby nás nepřijala. Ačkoli nic netušila o problémech mezi rodiči a o rozvodu, nechala nás u sebe. Tak ve 3+1 jsme byli babička, její druhá neprovdaná dcera - naše teta, maminka a tři dospívající děti. Musela to být pro ni strašná změna. A věřte, že jsme byli vděčni za to, že nás tam nechala a nedovolili bysme si ani převěsit obrázek na zdi a ještě více měnit její život. Jak šel čas, mamka se s mladší sestrou odstěhovala k novému příteli, starší sestra ke svému příteli a já se rozhodla zůstat s babičkou. Je úžesná a zlatá, ale i přesto mezi námi rostl tichý konflikt, protože jsem neměla žádné soukromí a různé věci jsem chtěla dělat jinak. Ani tehdy bych si však nedovolila ji přizpůsobovat sobě. Byla jsem vděčná, že si mě tam nechala. K mamce jsem nechtěla, nesnesli jsme se vzájemně s jejím novým manželem. Vše jsem jednoho dne vyřešila rozhodnutím, že odjedu do ciziny jako au-pair. Byl to vlastně další takový útěk před řešením problému a povídáním si. Tam jsem byla přes rok a postupem času jsem bojovala s tím, že mě tamní rodina stále více využívala. Problém nebyl v nich, ale ve mně, protože jsem na nic neuměla říct NE a o stupňujících se požadavcích, které na mě měli a o zneužívání své dobroty jsem s nimi nemluvila. Proč by to nezkoušeli, když jsem na všechno řekla ano ? No a jednou i tento džbán přetekl a já opět přistoupila k radikálnímu řešení, řekla jsem jim, že musím okamžitě z důvodu nemoci v rodině domů a během 14 dnů jsem odjela. Vím, že to nebylo správné řešení. Měla jsem si s nimi o tom promluvit aspoň na konci, anebo ještě lépe už během rostoucího a stupňujícího se problému. Pak jsem u nás nastupila do firmy tvořené jednou kanceláří, v ní otec - šéf, jeho syn a já. Tragedie. Neustále se hádli o rodinných problémech. Odcházela jsem opět náhle a ze dne na den a neřekla jsem jim nikdy, že ten problé je atmosféra, již svými každodenními hádkami v kanceláři navozují. Opět jsem odjela jako au-pair, prozměnu do jiné země. Tam jsem byla hodně sama a teprve tam jsem se - učením od jiných a pozorováním jiných - srovnala. Paní, pro kterou jsem pracovala, řešila vždy vše okamžitě, jakýkoli sebemenší problém mezi náma dvěma či s dětmi se okamžitě nadnesl, během nutné chvíle v přítomosti všech, kterých se týkal, se probral a vyřešil a nikdo z toho dál nedělal vědu, nikdo si s sebou neodnášel pocit ukřivděnosti a hlavně nikdo si s sebou cokoli nenesl dál a nenabaloval na to další pocity a špatné dojmy, protože se prostě vše aktuální okamžitě řešilo. Odjížděla jsem tam odtud naprosto vyměněná a vnitřně silná a srovnaná jako nikdy. Opět jsem se neměla kam vrátit, ale aplikovala jsem tato pravidl doma, všichni jsme si sedli a upřímně řešili mou situaci. Řekli jsme si s maminčiným manželem, že se sice špatně snášíme, ale budu-li to potřebovat, můžu u nich nějaký čas bydlet a oba se pokusíme tomu druhému nekomplikovat život. Promluvila jsem si s babičkou, ta mi nechala jden pokoj a já jsem platila polovinu všeho, někdy i víc, protože vím, že ona s tetou žily velice skromě a znaly nazpaměť, jaké účty jim za měsíc přijdou, takže třeba telefon, vodu a elektriku jsem platila celou, stejnětak jako jsem si sama nakupovala a všichni jsme byli spokojenější. Následně jsem odešla za prací do Prahy, tak se všechno zase vyřešilo samo a trochu jinak, ale poprvé vím, že to nebyl útěk od problémů v rodině, o ktrých se nemluví.
Jsem vdaná přes dva roky a s manželem řešíme vše úplně stejně. Od začátku o všem v klidu mluvíme. Ještě jsme se nepohádali a neřekli jsme si křivého, natož sprostého slova (nadávky), protože oba víme, že to jsou věci, které se nedají vzít zpět a ač si myslíme, že se na to zapomnělo, někde vzadu a hluboko to v člověku zůstává a jsou to malinké nezahojené ranky. Jsou to věci, které nejde změnit, vzít zpět. Nemáme rádi, když se někdo zatvrdí, nemluví (je uražen) a čeká, až si to, proč už tři dny nemluví, přečteme na čele (taková jsem byla, myslela jsem si, že to tam mám napsané), a proto si to vzájemně neděláme. Ten druhý kolikrát ani nemusí tušit, čím se Vás dotkne a proto o všem opravdu okamžitě mluvíme a tím je to smeteno. Jsou to díky tomu chvilkové záležitosti. Myslím si, že nejsem zatrpklá ani v nejmenším a radosti ze života mám denně spoustu už právě proto, že si ho neotravujeme a nekazíme malichernostma. Přála bych každému takový vztah, jaký máme s manželem my. Jo a bydlení s rodiči jsme také řešili. Jden čas chtěli, abychom se nastěhovali k nim (manželův táta s manželkou), protože dům je velký a prázdný. Říklai jsme si, že bychom zadarmo přišli k zahradě, k ostatnímu samozřejmě ne. Jako první jsme však s manželem předložili otázku, jakou o tom mají oni představu a jakou my. Úplně první podmínka byla : moje dveře - tvoje dveře. Investovali bysme peníze do opravy našeho bytu (který by nám poskytli) a platili si své plus dávali do společné kasy na všeobecnou údržbu (jednou za čas střecha, okapy, fasáda,...). Nakonec jsme se rozhodli, že raději zůstaneme bez zahrádky, ale sami. Manžel se svým tátou a jeho ženou jednu střechu sdílet odmítl. Nikdy si nebyl jist, že by se mezi nás jeho táta nepletl. Já jsem tomu ráda. Přesto tam rádi chodíme a pomáháme jim jak to jde. A s maminčiným manželem už také vycházím. Ne každý musí být podle mých představ (jen můj manžel ano - a ten takový je co jsme se poznali). On sám to se mnou také neměl jednoduché. Neakceptovala jsem ho jaký je, nevážila jsem si toho, v čem je jiný než můj otec (a čeho si na něm maminka váží), ale přesně jsem věděla, co všechno jiného by měl ještě dělat. Prostě jsem snědla všechnu moudrost světa, aniž bych se zamyslela sama nad sebou a nad tím, jaké je pro ostatní to soužití se mnou. Víte, myslím si, že Kláře může být ukradené, jestli je švagrová na mateřské a válí se na břiše a jestli se tchýně dívá na Esmeraldu a nic nedělá, pokud vše co dělá, dělá dobrovolně. Zlobit se může jen sama na sebe. Nedávno jsme sekali u manželova táty zahradu. Byli jsme už dost vyčerpaní z práce (žádná dovolená od vánoc, žádné volné víkendy kvůli náročnému zaměstnání) a místo abychom si jeden volný den odpočinuli a klidně nic nedělali, tak jsme - dobrodinci - běželi postekat tu zahradu. Ona by určitě ještě počkala. Manželka jeho táty koukala na televizi a my dva si říkali, že by se také mohla zvednout a jít hrabat trávu. Ale to nebyl ten problém. My byli utahaní a cítili se jako nádeníci, ale nikdo se nás o to neprosil, abychom zrovna ten den dělali tu zahradu, my jsme tam byli dobrovolně, z vlastní dobré vůle jsme dělali "dobrý skutek", z něhož jsme byli akorát otrávení. Kyž nám to došlo, nezlobili jsme se na ni, ale na sebe, že jsme tak přehnaně aktivní a že jsme nezůstali doma. No a já si mylím, že s Klárou je to podobé.
Možná jsem Vás o ničem nepřesvěsčila, ale alespoň znáte pozadí mých názorů.
Jestli můj příspěvek vypadá tak, že ze sebe dělám soudce, pak se Kláře velice omlouvám, protože ani po tom, co jsem tu teď napsala, bych si nedovolila ji soudit. Už zejména ne proto, že její příspěvky jsou jen jej názory zcela jednostranně založené a protože s každým příspěvkem se dovídáme nové skutečnosti a naše, do té doby ucelené názory, se tím lehce mohou stávat minulostí (viz, když psala o tom, jak ji ten bídák podvádí, načež jsme ho mohli kdekdo zavrhnout, no a v dalším příspěvku se svěřila, že by mu to odpuslita, protože si jsou vlastně fifti fifti - má slova, ne její - protože ona mu před rokem udělala totéž jen s tou vyjímkou, že on o tom neví. Mimochodem ani tohle mi sem nezapadá. Podvedla ho v době, kdy si plánovali svatbu a pokoušeli se o miminko ? Nenechte se mýlit, ani teď ji nesoudím a neodsuzuji, jen si v duchu říkám, jestli jsou k sobě opravdu ti praví a budou spolu šťastni. Nevěru beru jako důkaz pochybnosti o vlastním přesvědčení, že je pro mě ten druhý v mých očích opravdu ten nejdokonalejší a jediný člověk na světě (a já pro něj). Pokud by mě manžel podvedl, nebudu to brát jako to, co provedl on mně, ale budu se trápit tím, co mu u mě chybělo, co mu na mně nesedělo a proč to musel hledat u jiné, proč jsem mu to nemohla dát já. Chci být jeho jediná a nejdokonalejší v jeho očích (ačkoli by jiní řekli, že by mě nesnesli), protože já si jím jista jsem, jemu se v mých očích žádný neyrovná, nikdo mu nesahá ani po kotníky. A to si myslím, že by si o sobě vzájemně měli myslet vždy ti dva, keří tvoří pár. Neměli by pochybovat o tom, jestli není někde nějaká lepší, protože pokud pochybují, tak věřte, že někde určitě je. My jsme oba u předešlých partnerů pochybovali, a proto jsme se neženili a nevdávali, až když jsme se potkali, tak se ten červík pochybnosti naprosto vypařil a my se okamžitě vzali. No a štěstí toho dítěte závisí od vlastního štěstí Kláry a jejího přítele.
Přeji Vám hezký den. Jana
P.S. : I já přeji Kláře lepší život a méně problémů, ale toho dosáhne právě tím, že je bude s dotyčnými řešit a že si sama na sebe nebude plést bič dokazováním své dobroty a ochoty pomoci, kterou v konečném výsledku stejně nikdo neocení.
Tolik jen mé názory, je přirozené, že s nimi nikdo nemusí souhlasit, ale od toho je každý člověk jiný a od toho je tohle diskuze.
|
| Eva | •
|
(22.8.2000 15:13:10)
Taky se mi zdá, že se tady Klára předvádí jaká je chudinka. Kdo ví, jaká je skutečnost???? Možná, že její blízcí vše chápou a vidí zcela jinak. Předivším by si měla o své situaci promluvit s těmi, kterých se to týká.
|
|
| Lucie | •
|
(22.8.2000 15:31:49)
Jano, moc pekne jsi to napsala. Jiste nebylo lehke se dostat "tam" kam jsi se dostala ted ty, svoji zkusenosti a hlavne tim, ze jsi "hledala a nasla" to spravne, tu vnitrni silu a vyrovnanost, ktera ti v minulosti chybela. Souhlasim s tim, ze partneri by nemeli o sobe vzajemne pochybovat, meli by si byt jisti, ze ja jsem ta/ten prava/vy a nejdokonalejsi pro toho druheho. PResne tak se chovame i ja a muj partner. Vim, ze mi nikdo jinej nesaha ani po kotniky co se tyce me v jeho ocich a to same by mel citit i on a ja doufam, ze se tak citi. Takova ta mala nejistota neuskodi, ale zaklad je sebeduvera ve vztahu a vuci partnerovi.
Je krasne prozivat lasku s tim pravym a jedinym a verit a hlavne byt presvedcena, ze ja jsem ta ona, jedina a nejdokonalejsi...a naopak.
Preji hezky den vsem zamilovanym i tem co je to teprve ceka.
l.
|
|
|
|
|
| Monika | •
|
(25.8.2000 8:59:39)
Ahoj Klárko!
Po přečtení té bouřlivé diskuze se také zapojuji se svým názorem.
Myslím, že bys s tchýní měla sednout a promluvit a to v přítomnosti Tvého přítele a jejího manžela. Nejdříve si ujednejte, jaká máte práva a z toho vyplývající povinnosti při bydlení u nich. Smíte používat patro, cely byt v něm, sklep (v případě, že ho máte), garáž, zahradu atd.atd. Za to budete přispívat polovinu na elektriku (pokud nemáte zvlášť hodiny), polovinu na plyn (pokud máte přípojku a opět nemáte svoje hodiny), polovinu na odvoz odpadu, jak je to s telefonm (jedna přípojka, nebo máte svoji či používáte výhradně Vaše mobily?), prani prádla (já například bych nemohla prát společně prádlo s tchýní, protože máme rozdílný názor na třídění prádla do pračky), to samé platí pro žehlení (každý by se měl starat o své prádlo - ale to je můj osobní názor a nemohu Ti ho vnucovat), dále byste se měli dohodnout na úklidu společných prostor (jeden týden Ty, druhý týden tchýně). Stanovte si jasná pravidla a uvidíš, že hned spolu budete vycházet lépe. Dále se domluvte, pokud tchýně plánuje nejaký vyšší výdaj, aby to s Vámi včas projednala a Vy jste začali šetřit nebo jestli bude akceptovat postupné splácení. Já osobně se držím hesla, že staří a mladí nemají co dělat pod jednou střechou. S mojimi rodiči vycházím perfektně, ale bydlet bych s nimi nemohla. Proto máme s přítelem pronajmutý byt. Samozřejmě, že je pronájem také otázkou financí. Takže zatni zuby, promluv s tchýní, uvidíš, že to dobře dopadne a pak se těm Vašim šarvátkám spolu na zahradě zasmějete. Tím, že se budete nafoukaně přecházet a mračit na sebe, nic nevyřešíte.
PS - jestli Ti můžu dát ještě jednu radu, nerozepisuj se rozesáhle zde na Rodině o svých problémech a nelič je tak dopodrobna, hodně holek a paní si pak z tebe dělá srandu a berou si Tě na paškál. Raději do prober s nějakou opravdu dobrou kamarádkou, která Tvou situaci zná a dokáže Tě mnohem lépe pochopit. A ještě napiš Janě-psycholožce, jak je to s otcem Tvého dítěte. Má dojem, že Tvůj přítel to asi není. Uveď ji na pravou míru.
Čauky Monika a ozvi se mi za email.
PS pro ostatní - Klárku znám, protože si s ní už delší dobu píšeme na soukromé emaily a myslím, že když se vyzpovídá na Rodině, tak se cítí opravdu miserable ....
|
| Jana | •
|
(25.8.2000 11:26:33)
Milá Moniko,
musím se ohradit :
ad.1)
Nikdy jsem ani v nejmenším nenaznačila, že by Klářin přítel nebyl otcem jejího dítěte, protože si to nemyslím a ani ve snu mě to nenapadlo.
Myslím si, že jsem to v tom dotyčném příspěvku napsala jasně :
viz. "Asi jsi jen nenapsala, že ten, co jsi s ním chodila v patnácti a od 18 jsi se snažila otěhotnět není ten, kdo byl na spermiogramu, tudíž ten, s kým jsi se snažila 1,5 roku otěhotnět, tedy otec Tvého dítěte."
Zdá se mi to logické.
ad.2)
Psycholožka nejsem, psychologii nečtu ani nestuduji. Nepřemýšlím nad tím, jak jsi to myslela a jaký by to mělo tón, kdyby jsi to vyslovila. Z dopisu se to nepozná, proto to tu nebudu rozebírat.
ad.3)
V čem se tak zásadně liší Tvé rady Kláře od těch mých a ostatních ? Asi jsem blbá a nerozumím tomu, ale já čtu, že jsi napsala, že si má Klára s přítelem se svou tchýní a tchánem promlivit a ujasnit si pravidla. V čem se to tak zásadně liší od mého příspěvku, nebo od příspěvku Hely (soukromí), Lucie, Lenky či Hanky ?
ad.4)
Pocity nám nikdo nedělá. Jsou jen naše a děláme si je sami. Jaké pocity si uděláme, takové je máme, tak se cítíme. Předpokládám, že má Klára důvod, proč se se svými problémy svěřuje právě rodině.cz . Nebo měla, možná, že už ho ztratila a teď toho lituje. Pokud to nenapíše, nezjistíme to.
Přeji všem, aby se měli hezky ! Jana
|
| Jana, Týnka 13měs. | •
|
(28.8.2000 22:51:42)
Mílá Jano,
to, co píšete, je přesné. Nevím, jestli bych to dokázala formulovat takhle precizně pojmenovat, jako Vy.
Jsem z Kláry dost znechucená. To, že o problému chce podrobně referovat před cizími lidmi, je její věc. Ale to, jakým způsobem mluví o nejbližším příbuzném svého manžela (nezná pořekadlo o jablku od stromu?), mně odpuzuje. Nevím, kde ten problém skutečně vězí, ale základní slušnost k jakémukoli člověku by snad měla být samozřejmá. A navíc v psané a ZCELA VEŘEJNÉ podobě. Jakpak by se asi tchýni líbilo, kdyby si příspěvky své snachy přečetla? A jak by se líbilo Kláře být v tu chvíli v kůži tchýně? (Čeká dítě a třeba jednou bude tchýní!!)
Je zajímavé tady číst o osudech různých lidí a přicházet na nové myšlenky o sobě a nacházet jiná řešení jiných lidí. Nad Klářiným problémem nemám chuť zamýšlet se ani chvilku, z důvodů výše popsaných. Proto Vám chci sdělit svůj obdiv nad takovou spoustou času, který jste jí věnovala Vy. Vím, že jste si asi spíš třídila svoje myšlenky a postoje. Ale tím neztrácejí na své hodnotě, spíš naopak.
Kéž by si to Klára vzala k srdci a zkusila to!!
Jana
|
| Dana , 29 let , dvojčata 18 měsíců | •
|
(30.8.2000 21:44:23)
Jano, nezlobte se na mne, ale zřejmě neměla jinou možnost a potřebovala se "vypovídat" - to zní divně, kdy se spíš "vypsala", přeci od toho tyhle diskuze jsou, aby si lidé mohli sdělit svá trápení a případně si "vyrobit" názor na základě zkušeností jiných lidí. Neposuzujte ji proto tak přísně, třeba sama časem přijde na to (a já bych jí to přála), že nic se nejí tak horké, jak zpočátku vypadá a možná svou tchýni ještě v budoucnu bude posuzovat úplně jinak
|
| Petra | •
|
(31.8.2000 8:12:41)
Paní Zdeno, Vy se také nezlobte, ale až příště budete někoho nebo něco kritizovat, tak si o to něco přečtěte. Problémy s tchýní má slečna Klára, a paní Jana se jejím článkům pouze věnovala a dost inteligentně jí i odpovídala. Takže příště pozor na to koho budete kritizovat!!!!!!!!!
|
|
| Zita | •
|
(31.8.2000 8:23:22)
Petro, ty si nejdřív přečti o čem paní Dana píše, myslím, že tam žádná kritika není.A není tam také psáno, že problém s tchýní má p.Jana. Jak jsi to sama Petro psala. Pozor na to koho nebo co budete příště kritizovat.
|
| Jana | •
|
(31.8.2000 9:46:00)
Tak ještě jednou pozor, než se to tu vzájemně zkritizuje. Musím říct, že je to celkem veselé, alespoň já jsem se zasmála těm rychlým posledním příspěvkům, ale je to krásné, jak se každý někoho zastává.
Trošku se nám tu pomíchala jména a tchýně.
Myslím, že Dana (kterou Petra nazvala Zdenou) reagovala na příspěvek Jany (maminky 13-měsíční Týnky) a ne na můj. No a Zito, Petra nenapsala, že Jana má problémy s tchýní, to Vám jen možná tak splynulo.
Nebo jsem to všechno popletla a špatně pochopila ?
Přeji všem veselý den ! Jana
|
| Dana , 29 let , dvojčata 18 měsíců | •
|
(1.9.2000 21:16:09)
Jano (bez Týnky), máte pravdu, správně jste pochopila, že jsem reagovala na příspěvek Jany (s Týnkou) - proč jsem Zdena, to opravdu nevím (snad se nám ty debaty nepromotaly?) a skutečně jsem nikoho nekritizovala, spíš prosila o trochu shovívavosti jak Katku, která má problémy s tchýní, tak Janu s Týnkou, které vadí, že je tu Katka veřejně řeší!!! Teď jsem z toho tedy opravdu Daněk.
|
| Monika | •
|
(8.9.2000 11:10:57)
Milá Dano!
Opravdu jsi Daněk, protože problém nemá Katka, ale Klára se svou tchýní.
Myslím, že tomuto tématu už asi nebudeme vůbec věnovat a bude to asi to nejlepší.
Všem hezký den!
Monika
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lenka (26) | •
|
(25.8.2000 12:22:31)
Moniko,
také se cítím dotčena Tvým příspěvkem. V podstatě jsi Kláře poradila to samé jako my.
Ráda bych Tě požádala o vysvětlení, jak konkrétně "hodně holek a paní si pak z tebe (Kláry) dělá srandu a berou si Tě (Kláru)na paškál".
Myslím, že žádnou z nás by ani nenapadlo si dělat z Kláry srandu, protože to, že není šťastná tak, jak by být chtěla a měla, není vůbec legrační.
A že si Kláru bereme na paškál? To snad sama chtěla, když se tu svěřila se svým problémem. Ale alespoň mojí snahou bylo opravdu jenom se Klárce pokusit pomoci, nic víc.
Lenka
PS: Stoprocentně ale souhlasím s názorem, že je mnohem lepší všechno probrat s nějakou dobrou kamarádkou (která navíc třeba zná všechny zúčastněné a je víc "in") než tady s námi. Na víc než na obecné rady nemáme totiž dost informací a neznáme Kláru osobně.
|
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)