| Alena, 2 letý syn | •
 |
(4.6.2001 23:49:19)
Měli jsme pohodové, klidné a spokojené manželství. Společné zájmy,přátele,názory... Po 6-ti letech se nám narodil dlouho očekávaný syn.Když mu bylo 10 měsíců, zamiloval se manžel do naší dlouholeté společné přítelkyně, která se právě rozvedla. Zjistil, že bez ní nemůže žít, že je to právě to, co celý život hledal, mě má moc rád, ale ......... Rozešli jsme se a já zůstala sama s ani ne ročním dítětem. Proběhlo to v klidu, bez hysterických výstupů, dohodli jsme si pravidla a bylo to. I když se k nám zachoval, oproti jiným zkušenostem, dobře (nechal nám byt, veškeré zařízení, podporuje nás finančně, syn je v mé péči), přesto to bylo "strašné". Trvalo mi skoro půl roku, než jsem si to odbrečela.Zrada ze strany dobré kamarádky,opuštění a zavržení od nejbližšího člověka. Po rozchodu jsme ještě nějaký čas chodili do poradny, ale měla jsem z toho takový divný pocit. Připadalo mi, že psycholožka je spíš na manželově straně a já jsem ta "hloupá", která to nechápe.Po nějakém čase se dokonce snažila "má přítelkyně" opět se mnou sblížit. Přijeli si pro syna, manžel ho chtěl vzít na procházku-vycházejí spolu moc hezky. Ještě spal a já je nechala čekat asi 10 min. venku v autě. Z okna jsem viděla, že "přítelkyně" má velmi živý výstup. Později mi manžel přiznal, že to bylo kvůli mě. Proč prý nejsem schopná je pozvat aspoň na kafe, vždyť on (manžel) mi přece vychází vstříc,dává peníze a já nejsem schopná se s ní smířit.Jak to, že mě to prý ještě nepřešlo. Vážně si připadám někdy jako blázen.Bylo by to na dlouhé povídání a na to papír nestačí.Vím, že takových případů je spousta a vidím je kolem sebe, jsou mnohdy mnohem,mnohem horší.My spolu i nadále vycházíme celkem dobře. Syn tátu miluje. A to mě na tom nejvíc bolí - jak já mu později vysvětlím, že tatínek nebydlí s námi, ale s tetou a její holčičkou.Moc bych si přála, aby mého syna vychovával jeho pravý otec a ne nějaká "náhrada".Je mi to všechno stále moc líto. Už vím, kde jsem udělala chyby a co bych dnes dělala jinak. To jsou asi ty zkušennosti. Bude mi trvat dlouho, než zase někomu uvěřím a "vydám se mu na pospas".Už nejde jen o mě,mám syna a mrzí mě, že ať se my rodiče budeme snažit jakkoli, aby to rozdělení nepocítil, stejně se ho to bude silně dotýkat.
No jo, je to sice už přes rok, ale stále se v tom plácám.
Mějte se hezky
Alena
|
| Markéta, 24 | •
|
(5.6.2001 10:34:19)
Ahoj Aleno, moc Ti děkuji za Tvůj článek. Dokazuješ, že se člověk nemusí zbláznit, ale může fungovat dál. Jsi silná, já sama nevím, jesli bych vše zvládla bez hysterických výstupů - chvílemi mi připadá, že na svém partnerovi úplně "vysím jako klíště."
Ráda bych se Tě zeptala - co by jsi teď řešila a dělala jinak? - narážím na konec Tvého článku.
Přeji Ti slunečný den a posílám pusinu Tvému synovi.
Markéta
|
| Jířa 25..14. týden | •
|
(5.6.2001 12:16:45)
Milá Alčo
myslím,že to zvládáš dobře. Já bych asi udělala kamarádce pěkný peklo ze života. ne že bych byla tak závislá na manželovi, ale když jde o mě tak jsem hroznej ďábel. Já nejen že bych jí nepozvala na kafe..no možná bych ho udělala, a chrstla jí ho na hlavu.držím tobě i synovi palce.
|
| Andrea, 12. tydnu | •
|
(6.6.2001 1:32:23)
To je opravdu neuveritelne, ze se tva "byvala" pritelkyne citi dotcena. Je to teda pekne mrcha a ku..a. Alenko, urcite jednou potkas bezvadneho chlapa, ktery bude tobe a tvemu synovi oporou. Nyni se zamer hlavne na sebe a syna. Je skvele, ze dokazes v klidu komunikovat se svym exmanzelem a tak tim netrpi tvuj synacek. Drzim ti palce!!!
|
| Alena | •
|
(6.6.2001 21:46:45)
Ahoj holky,
všem Vám chci moc poděkovat za odpovědi a tím i za podporu a povzbuzení. Je to docela fajn číst názory druhých a uvědomit si, že to se mnou není zas tak špatné. Doufám, že se naplní Vaše, většinou závěrečná slova, že jednou potkám toho "osudového", úžasného a skvělého partnera, se kterým se podaří tu pevnou a pohodovou rodinu vytvořit. Už se na to těším.Mějte se moc hezky.
Alena
|
|
|
|
| Alena | •
|
(6.6.2001 21:33:46)
Ahoj Markéto,
díky za odpověď. Ptala jsi se, co bych dnes dělala jinak. Je toho hodně a nevím, jestli se mi to v příštím vztahu podaří nějak zúročit.Manželství bohužel po čase přejde do stereotypu. Ale dneska vím, že pro muže je strašně důležitý obdiv a povzbuzování. Jak se tak dívám kolem sebe, tak na tuhle věc vždycky ty "druhé" toho "našeho" dostanou. A pak na sex-lepší, spontánější, ne tak známý a stereotypní. Já vím, že to zní asi hrozně a co se toho sexu týče, naivně jsem si myslela, že to přece není to nejdůležitější.Snad není .... (?) Ke konci našeho vztahu jsem si taky připadala šíleně na manželovi závislá a nebyla jsem schopna už sama nic rozhodnout a většinu důležitých věcí nechávala na něm (Po rozchodu se manžel vyjádřil, že se mu teď lépe dýchá a cítí se svobodně...) Hodně k tomu přispělo i miminko, které mi ten první rok dalo dost zabrat a manžel se vážně dostal "na druhou kolej", dnes vím, že jsem ho hodně zanedbávala a soustředila se jen na svoje a synovi problémy ...............
No zkrátka, tu manželskou krizi po 7 letech jsme nepřežili. Doufám, že příště se mi podaří všechny krize přestát nějak lépe. A Tobě to moc přeji také, nejlepší by bylo, kdyby žádné krize nemusely přicházet, ale to asi fakt nejde. Člověk se tím vždycky posune nějak dál a po čase dostane větší nadhled. Měj se moc hezky.
Alena
|
|
|
| Magda | •
|
(5.6.2001 11:01:04)
Ahoj Aleno,
on se třeba nebude ptát. Byl dost malý, když od vás táta odešel, třeba si prostě zvykne a dokáže přijímat situaci, jak je. A kdyby se přece ptal, tak si myslím, že objasnit by mu to měl jeho tatínek.
Moc tě obdivuju a držím ti palce.
Myslím, že to zvládáš úplně ukázkově a nemáš si co vyčítat. U mně by se "kamarádka" taky kávy nedočkala.
Držím ti palce, ať se tím probolíš. Pak zase přijdou lepší dny. Uvidíš, že jo:-)
|
|
| Jarka | •
|
(5.6.2001 12:48:33)
Milá Alenko, máš můj hluboký obdiv. To, jak zvládáš tuhle svou nelehkou situaci, je prostě úžasné. Tvůj bývalý si možná už uvědomuje, nebo možná brzy uvědomí, o co přišel. S tím, žes je nepozavala na kafe, se netrap. Asi by bylo málo těch, které by byly něčeho takového schopné. Spíš mne zaráží, že ta přítelkyně se tím cítila dotčená. A co se týká syna, už to tady zaznělo, možná, že se ani nezeptá a pokud ano, vysvětli mu to ty nebo jeho otec co možná nejšetrněji a já si myslím, že mu to bude stačit. A co ty víš. Teď jsi ještě hodně zklamaná a plná bolesti, ale ono to časem přejde a věřím, že najdeš novou lásku, někoho, s kým vám bude dobře. Držím ti palce.
|
|
| anna | •
|
(5.6.2001 16:26:40)
Milá Aleno,
ani trochu se Ti nedivím, že si je nepozvala na kafe, to snad nemohou očekávat!Myslím ,že jsou to sobci, co myslí jen na to, jak je jim,na nic jiného.Přeju Ti , aby ses brzo zamilovala do toho pravého a netrápila se.I syn se s "náhradou" vyrovná.Někdy pravý otec postupně ztrácí o své děti zájem,půjčuje si je méně a méně,až přestane úplně.Znám to od svých kamarádek.A pravdou je, že ten náhradní je často pro některé děti "bůh".Vím,že to bolí, ale až najdeš nějakou krásnou lásku, budeš se na spoustu věcí dívat zase jinak.Hodně štěstí.
|
|
| anna | •
|
(5.6.2001 16:27:26)
Milá Aleno,
ani trochu se Ti nedivím, že si je nepozvala na kafe, to snad nemohou očekávat!Myslím ,že jsou to sobci, co myslí jen na to, jak je jim,na nic jiného.Přeju Ti , aby ses brzo zamilovala do toho pravého a netrápila se.I syn se s "náhradou" vyrovná.Někdy pravý otec postupně ztrácí o své děti zájem,půjčuje si je méně a méně,až přestane úplně.Znám to od svých kamarádek.A pravdou je, že ten náhradní je často pro některé děti "bůh".Vím,že to bolí, ale až najdeš nějakou krásnou lásku, budeš se na spoustu věcí dívat zase jinak.Hodně štěstí.
|
|
| Radka, 34 let | •
|
(5.6.2001 23:58:43)
Milá Aleno,
něco podobného jsem zažila před devíti lety. Dceři byly 2 roky. Manžel začal chodit s mou nejlepší kamarádkou, která se momentálně rozváděla a tak potřebovala utěšit. Oba mi lhali tři měsíce, než se muž přiznal. Bylo to "báječné". Týden poté, jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo mi řečeno, že přeci nebudu tak hnusná - stát v cestě jejich štěstí. Šla jsem na potrat a podala žádost o rozvod. Jejich štěstí netrvalo ani půl roku, když mi kamarádka zavolala, že se s ním rozešla a že se mi omlouvá. Poslala jsem jí kamsi. Dodnes jí nemohu ani vidět. Ale k té lepší stránce - po třech letech, kdy jsem se v tom stále plácala, došlo k osudovému setkání s mým nynějším mužem. Máme spolu další 2 děti. Dcera z prvního manželství si velmi rychle na nového tátu zvykla a já už dávno nemám pocit viny, že jsem jí rozbila rodinu. Nezáleží na tom, kdo je biologický otec. Nejdůležitější je být v klidu, pohodě a mít spolehlivého partnera. Vydrž. Všechno zlé je pro něco dobré. Dřív, či později potkáš toho opravdu "pravého".
Ahoj
Radka
|
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(6.6.2001 9:55:32)
Ahoj Alčo,
cítím s tebou,musí to být strašné,po tolika letech dosáhnete vytouženého děťátka,které jako jediné chybělo k té rodinné pohodě a najednou tohle.S manželem bych se taky snažila vycházet klidně a slušne,ale ta tkzv.kamarádka by mi přes práh nešla.Má asi nižší IQ,když se diví,že nebyla pozvaná na kafe.S takovými lidmi nic nezmůžeme.Až by se mně jednou na to syn zeptal,snažila bych se mu to nějak šetrně,ale pravdivo vysvětlit.A taky bych řekla,že až taťka přijde za nim ať se ho taky zeptá.Určitě si časem najdeš přítele,který bude milovat tebe i synka.Jak už tady padlo,není důležitý biologický otec,ale ten,který se o dítě stará,vychováva ho,hraje si s nim atd.Moje sestřenice se taky rozvedla.Její dcerka to nesla dost špatně(byli ji 3 roky),vysela na tátovi,přijel za ní jednou za rok a ona mu uvěřila každý blábol.Sestřenice se po druhé vdala když bylo dcerce 6 let,dcerka rostla a sama viděla,jak se k ní její bilogický otec chová,věděla kdo se s ní učil od první třídy,kdo se s ní hrál,kdo o ni pečoval a bál se v nemoci.Dnes svého bilogického otce nazýva Honzou,když za ní přijede jednou za 2 roky je z něho otrávená a nemá si s nim o čem povídat.Svého nevlastního tátu bere jako vlastního,je to její tatínek,nevlastní sestra je vlastní sestřička a mají šťastnou rodinu už 13 let.
Chce to všechno přetrpět hlavně kvůli synkovi,ale pak zase sluníčko bude svítit i pro vás a určitě budete šťastni.
|
|
| jana 2 deti | •
|
(6.6.2001 16:21:22)
Ahoj Aleno,
držím palce a výčitky si opravdu dělat nemusíš, zvládáš to dobře.
Před časem se rozváděla jedna moje kamarádka a potřebovala pomoc, tak byla u nás častěji než jindy.
Ale v jedné chvíli jsem zbystřila pozornost.
Jedli jsme nějaké jídlo,
které vařil můj manžel už předtím - a trochu jej připálil a dalo se to poznat. A ona na něj při jídla začala obdivně pokukovat a pořád říkala, to jídlo je vynikající, má takovou zvláštní příchuť, jak jsi to vařil...no a milý Petr zářil, jak jej nějaká ženská obdivuje.
Tak jsem se rozhodla, že to zastavím v zárodku, kamarádka k nám nadále chodila, jen v době, když "bohužel" manžel nebyl doma.
Jana
|
| Alena | •
|
(6.6.2001 19:56:25)
Ahoj Jano, díky za odpověď a podporu, je dobře, že se Ti daří utnout to hned v zárodku. Já v tomhle byla hrozně naivní a myslela si, že to se přece nemůže stát.Ten obdiv a povzbuzování má na muže vážně přímo magický vliv a po delší době manželství nás manželky to bohužel přejde, stále přehánět a obdivovat. Asi je to škoda. Měj se hezky a "utínej". Alena
|
| Tana, 2 deti | •
|
(6.6.2001 21:37:51)
Mila Aleno,
kdysi rikal, nebo dokonce psal
Dr. Plzak, ze ma denne manzelka
chvalit sveho manzela 5 minut.
Praktikuji to tak uz 11 let a
funguje to vyborne. Pokud prijde
nekdo "treti" do cesty, manzel vi,
ze ma doma zazemi a manzelku,
ktera ho porad obdivuje...
Hodne stesti a hezke prazdniny
Preje Tana
|
|
|
|
| Lucka, dcera 5 let | •
|
(7.6.2001 10:50:07)
Ahoj holky,
nechci nikoho zranit, ale jaký máte názor na to, jak se chovají rozvádějící se ženy vzhledem k mužům? Třeba i z vlastní zkušenosti? Přiznám se, že když jsem se rozváděla, zakoukali jsme se do sebe s mým kolegou - byli jsme si najednou tak nějak blízko... Prožili jsme citové vzplanutí, ale samozřejmě jsme nijak neplánovali ohrozit jeho rodinu, milou ženu a děti. Taky jsem věděla, že by prožívala něco podobného, co já - a to jsem nechtěla. Zvláštní bylo, že to vzplanutí jakoby vzešlo od něj... Pak to samozřejmě skončilo a já si našla partnera a jsem spokojená.
Z tohoto i třeba z této probíhající diskuse jsem nabyla dojmu, že pokud by se v okolí mého nynějšího muže vyskytla nějaká rozvádějící se žena, budu ho od ní držet co nejdál...
Co si o tom myslíte?
|
| Jana 27 let, Schovánek 35. týden | •
|
(7.6.2001 12:41:15)
Ahoj Lucko,
taky přidám trochu zkušeností rozvedené. Rozvod se táhnul hrozně dlouho, byl dost nechutný a já neměla na jakýkoliv další vztah ani pomyšlení. A v té samé době se kolem mě vyrojilo několik mužů, zajímavých, sympatických a většinou ženatých nebo zadaných :o) A všichni o mě měli jednoznačný zájem... Vypadá to, jako by rozvádějící se ženy měly zvláštní přitažlivost.
Pravděpodobně se žena při rozvodu chová jinak, možná právě to jednoznačně odmítání jakéhokoliv vážného vztahu je pro muže zajímavé. Nevím. Ale podobně jako Ty mám i já pocit, že zájem vyšel od nich.
|
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)