Re: Rozpad rodiny

Ahoj Alčo,
cítím s tebou,musí to být strašné,po tolika letech dosáhnete vytouženého děťátka,které jako jediné chybělo k té rodinné pohodě a najednou tohle.S manželem bych se taky snažila vycházet klidně a slušne,ale ta tkzv.kamarádka by mi přes práh nešla.Má asi nižší IQ,když se diví,že nebyla pozvaná na kafe.S takovými lidmi nic nezmůžeme.Až by se mně jednou na to syn zeptal,snažila bych se mu to nějak šetrně,ale pravdivo vysvětlit.A taky bych řekla,že až taťka přijde za nim ať se ho taky zeptá.Určitě si časem najdeš přítele,který bude milovat tebe i synka.Jak už tady padlo,není důležitý biologický otec,ale ten,který se o dítě stará,vychováva ho,hraje si s nim atd.Moje sestřenice se taky rozvedla.Její dcerka to nesla dost špatně(byli ji 3 roky),vysela na tátovi,přijel za ní jednou za rok a ona mu uvěřila každý blábol.Sestřenice se po druhé vdala když bylo dcerce 6 let,dcerka rostla a sama viděla,jak se k ní její bilogický otec chová,věděla kdo se s ní učil od první třídy,kdo se s ní hrál,kdo o ni pečoval a bál se v nemoci.Dnes svého bilogického otce nazýva Honzou,když za ní přijede jednou za 2 roky je z něho otrávená a nemá si s nim o čem povídat.Svého nevlastního tátu bere jako vlastního,je to její tatínek,nevlastní sestra je vlastní sestřička a mají šťastnou rodinu už 13 let.
Chce to všechno přetrpět hlavně kvůli synkovi,ale pak zase sluníčko bude svítit i pro vás a určitě budete šťastni.