Re: Rozpad rodiny

Ahoj Markéto,
díky za odpověď. Ptala jsi se, co bych dnes dělala jinak. Je toho hodně a nevím, jestli se mi to v příštím vztahu podaří nějak zúročit.Manželství bohužel po čase přejde do stereotypu. Ale dneska vím, že pro muže je strašně důležitý obdiv a povzbuzování. Jak se tak dívám kolem sebe, tak na tuhle věc vždycky ty "druhé" toho "našeho" dostanou. A pak na sex-lepší, spontánější, ne tak známý a stereotypní. Já vím, že to zní asi hrozně a co se toho sexu týče, naivně jsem si myslela, že to přece není to nejdůležitější.Snad není .... (?) Ke konci našeho vztahu jsem si taky připadala šíleně na manželovi závislá a nebyla jsem schopna už sama nic rozhodnout a většinu důležitých věcí nechávala na něm (Po rozchodu se manžel vyjádřil, že se mu teď lépe dýchá a cítí se svobodně...) Hodně k tomu přispělo i miminko, které mi ten první rok dalo dost zabrat a manžel se vážně dostal "na druhou kolej", dnes vím, že jsem ho hodně zanedbávala a soustředila se jen na svoje a synovi problémy ...............
No zkrátka, tu manželskou krizi po 7 letech jsme nepřežili. Doufám, že příště se mi podaří všechny krize přestát nějak lépe. A Tobě to moc přeji také, nejlepší by bylo, kdyby žádné krize nemusely přicházet, ale to asi fakt nejde. Člověk se tím vždycky posune nějak dál a po čase dostane větší nadhled. Měj se moc hezky.
Alena