| Klára | •
 |
(31.3.2001 21:18:47)
Ahoj holky, potřebuju poradit. Minulý měsíc jsem začala pobírat rodičovský příspěvek, nebo jak se to jmenuje. Než jsem šla na MD měla jsem slušný plat, ale teď budu finančně závislá na manželovi. Moc se mi to nelíbí, protože i když jsme spoustu věcí platili dohromady, vždycky jsem měla svou rezervu, ze které jsem si mohla koupit něco pro sebe (knížku, kosmetiku, oblečení...). Najednou zjišťuji, že budu muset říkat manželovi o peníze, zdůvodňovat na co ty peníze chci. Co s tím?
|
| marian | •
|
(2.4.2001 8:33:30)
Ahoj uvazujes trochu divne.Ved ked si chces kupit knizklu tak si ju kup. Aka zavislost na manzelovi.Ved od toho ste manzelia aby ste boli zavisli jeden na druhom ale citovo.Predasa v manzelstve nemoze zalezat na tom ci jeden zarobi viac alebo menej.Ty porodis dieta alebo si uz porodila a to predsa nemoze muz. Mehnevaj sa na mna ale taketo nazory ako nejaka financna zavislost na manzelovi mi pripadaju totalne zvratene. To by sa skor dalo hovorit o nejake S.r.o. tam zalezi na tom pri konecnom rozdeleni zisku aky ma koto podiel, ale v manzelstve? Podla mna je normalne aby sa manzelia normalne vedeli dohodnut an fungovani domacnosti a na uspokojovani svojich zaujmov, primerane.
M.
|
| Míša, syn 4 roky | •
|
(2.4.2001 10:35:03)
Ahoj Mariane,
teorie je sice jedna věc, ale bez vlastní zkušennosti asi nepochopíš, co měla Klára na mysli. Něco jiného je nárok na podíl na rodinných příjmech (bez ohledu na to, kolik lidí v rodině zrovna vydělává) a něco jiného skutečnost, že žena na MD je na manželovi finančně závislá. To je prostě fakt. Vlastně by bylo lepší říct, že jsou oba závislí na jednom platu, v tomto případě jeho.
Já celkem chápu Kláru, že jí přijde jako problém, říkat si manželovi o peníze (zvlášť když před mateřskou měla velmi dobrý vlastní příjem). A nemusí to znamenat, že manžel je hamoun, který chce zdůvodnit, za co byla vydaná každá koruna. Já mám taky sklony detailně zdůvodňovat, proč chci něco koupit, i když mého muže to ani nezajímá a většinou mě přeruší slovy: "zkrať to, kolik potřebuješ?".
Abychom tyto debaty omezili pokud možno na minimum, funguje u nás už léta systém, kdy z manželova účtu, na který mu chodí výplata, je pravidelně převáděná určitá částka na můj účet (trvalým platebním příkazem). Co s těmito penězi udělám, je moje věc - většinou z nich platím oblečení pro sebe a pro syna, svoje jazykové kurzy, synovu školku a částečně i jídlo (jedeme-li ale na nákup společně, platí manžel). Nemusím nic zdůvodňovat a pokud se objeví nějaký větší výdaj, stejně jsme u rozhodování oba a manžel to pak zaplatí (bez ohledu na to, jestli je to mikrovlná trouba, dovolená nebo moje brýle).
|
|
| Pavla, 2 kluci | •
|
(2.4.2001 21:25:06)
Vážený a milý Mariane!
Až budete na mateřské 6. rok tak jako já a mnoho jiných maminek, pak možná pochopíte i Kláru a její obavy z finanční závislosti. Zastávám názor, že tatínkové nemusí vědět všechno, některé věci se jim zkrátka neříkají / např. proč nefunguje video- děti tam strčily tužku, kde má jehlici do kravaty- syn ji ve školce vyměnil za autíčko/. Když se manželovi ukážu v nových šatech, je nadšen. Když mu sdělím jejich cenu, nadšení velmi, velmi ochladne...
A když mu chci koupit dárek, mám říct, ať mi na něj dá peníze ?
To by bylo fakt bezva překvapení!
Ta závislost je blbá, ale kvůli ní přece neukončím mateřskou a nestrčím dítě do jeslí!
|
| Marcela, Viki-13m | •
|
(3.4.2001 11:36:21)
Prepáčte ale asi tomu nerozumiem. Prečo závislosť s financiami na manželovi? Prečo by som si mala na čokoľvek peniaze vypytovať od manžela? Máme spoločný účet a k nemu obaja karty. Kto potrebuje jadnoducho si peniaze zoberie a použije. Nie je nutné ani zdvôvodňovať na čo ich kto použil, natoľko sa poznáme aby sme vedeli či môžeme míňať na blbosti, čo si môžeme dovoliť a čo nie. Asi raz do týždňa skontrolujeme koľko zostáva, aby sme to náhodou neprehnali. Samozrejme, že všetky trvalé platby idú automaticky z účtu, plus nejaké sporenie /ak zostane/ a zo zbytkom môžeme obaja v rozumnej miere manipulovať.
Nachápém prečo by som si mala od manžela peniaze pýtať, alebo by som ich mala mať nejakým spôsobom vydelené. Asi by som mala v tom prípade pocit, že som vydržiavaná.
|
| Stáňa(40)+Ondra(7) | •
|
(3.4.2001 14:53:59)
Marcelo,
já si myslím, že s rodinnými financemi je to tak trochu jako se sexem – žádný způsob, který partnerům vyhovuje (a nepoškozuje nikoho jiného), je dobrý. Pokud mají manželé oddělené účty a dohodu, kdo co financuje a funguje to – proč ne? Znám řadu manželství, kde to tak bez problémů fungovalo a funguje (ostatně i tady se ozvalo pár lidí, kteří mají podobný systém). No a pak je logické, že když žena díky MD přestane mít příjem ve výši, která jí umožní takovýto model dodržovat, musí se s tím něco udělat – buď změnit model nebo prostě ten její účet nějakým způsobem doplnit. Možná pak může chvíli trvat než se partneři s tou změnou "srovnají" (ale to asi paltí o každé změně)a v tu chvíli to cítí jako určitý problém (a to je podle mého to, co tu nadhodila Klára).
A jsou pochopitelně jiné modely, které zase vyhovují někomu jinému. Někdo tu zmiňoval obálkovou metodu, mám známé, kde je „ministrem financí“ žena, která drží kasu a platí všechny rodinné výdaje, muž si bere pouze peníze na svou osobní útratu (musím se přiznat, že po jejich výši jsem se nepídila) a funguje to naprosto bezproblémově.
Nevidím důvod, proč by se měla žena, které manžel na její účet dává určitou částku peněz, cítit vydržovaná. Prostě se tak dohodli a vyhovuje jim to. Problémem k řešení v oblasti rodinných financích (kromě toho, kde je vzít :-)) je až to, když mají partneři rozdílné představy – pak je to otázka vzájemného hledání kompromisů.
A na okraj – my máme doma podobný systém jako vy. Od svatby (nebo ještě možná chvíli před ní) máme společný účet, ke kterému máme oba kartu a vybíráme z něj podle potřeby a také z něj platíme veškeré trvalé platby související s provozem domácnosti. Pochopitelně na velkých výdajích se domlouváme předem. Zatím jsme neměli problémy s tím, že bychom jeden vyčítali tomu druhému, že moc utrácí, ani se nám zatím nepovedlo „žít si nad poměry“. Ani na MD jsem si nepřipadala na manželovi finančně závislá, ono se pro mne vlastně nic moc nezměnilo (jen ten přísun peněz na společný účet byl menší). Takže mně tenhle systém připadá nejjednodušší a maximálně mi vyhovuje, ale nemyslím si, že by musel vyhovovat všem a že by nějaký jiný musel být nutně horší.
|
|
| Mirka , syn - 9 | •
|
(4.4.2001 9:48:36)
Tenhle příspěvek mi připoměl období, kdy můj muž zkoušel něco podobného zavést u nás - měl zažité z domu, že všechno je všech, ale taky, že může utrácet bez ohledu na cokoliv - hlavně aby na účtu něco zbylo. Dokud jsme měli peněz dost, fungovalo to bezvadně, jenže když přišel o místo a najednou nebylo pro dítě na mléko, vzala jeho představa o společných penězích rychle za své a jeho ochota hlídat, jestli je desátého na účtu dost do patnáctého rychle klesla k nule. Navíc nemá pravidelný příjem - těžko řeknu dítěti, že jídlo a boty dostane, až tatínkovi zaplatí klienti, takže systém oddělených peněz vyšel z tvrdé reality. Nebyla jsem totiž ochotna stále se domlouvat, jestli opravdu koupíme teď nové závěsy a pak budeme hlady nebo rezervu (podle mých zkušeností aspoň přes 1 měsíc) necháme na účtu a nesáhneme na ni, ani když moje tchýně bude po celém domě vykládat, jaká že jsem šmudla, protože mám radši peníze na účtu než pořádně vybavený byt.
|
|
| Míša, syn 4 roky | •
|
(4.4.2001 10:28:50)
Ahoj Marcelo,
opakuji, co jsem napsala už Tvému muži - bez vlastní zkušennosti nepochopíš, co jsme měly Klára, Pavla a já na mysli tou finanční závislostí na manželovi (respektive závislostí celé rodiny na jednom platu)a říkáním si o peníze. Mě to potíže až tak moc nedělalo, protože jsem ze stadia "kapesné od rodičů" přešla rovnou na "kapesné od manžela", ale chápu, že pro holky, které měly vlastní velmi slušný příjem, to najednou je velký rozdíl.
Chci mít k dispozici "vlastní" peníze, vlastní rezervy a nechci mít volný přístup (třeba kartou, podpisové právo pro případ krize je něco jiného) k hlavnímu účtu, protože se znám a vím, že bych se pak v utrácení už vůbec neomezovala (asi bych koupila každou knihu, co vyjde). Nechci si říkat o peníze na dárek manželovi k narozeninám a chci mít možnost něco ušetřit a koupit třeba ledničku na chatu k mým rodičům (přijít se žádostí "dej mi peníze na ledničku pro tchýni" mi přijde jako moc silné kafe i na mého trpělivého muže). A tohle všechno mi náš systém umožňuje.
Mimochodem, Tvoje poznámka o vydržovaných ženách mi přišla dost hnusná. Prostě každá rodina je jiná, každé vyhovuje něco jiného a vy s Mariánem jednoduše nemáte patent na jediný možný způsob rodinného soužití. Vám třeba malou hlídá babička a napsal tady někdo, že jste jí Viktorku hodili na krk a že tchýni využíváš? Nenapsal. Protože je nám všem jasné, že kdyby babička nechtěla, tak to pro vás dělat nebude. Tak buďte, prosím, konečně tolerantní i k jiným modelům rodiného života, financování atd.
|
| Marcela, Viki-13m | •
|
(5.4.2001 6:34:20)
Míša preboha ale si sa do mňa pustila. Ja som svojím príspevkom nemyslela nič zlé. Jednoducho len nechápem prečo, keď matke na MD nevyhovuje systém financovania domácnosti / pýtať si peniaze od manžela na každú blbost a odvovodnoť každú korunu ktorú vydá /, tak ho proste nezmení. Ale keď jej to tak vyhovuje tak je to v poriadku. Každá rodina vie najlepšie čo je pre ňu najlepšie.
Naša tiež prešla rôznymi štádiami počnúc obálkovacím /spomínala ho tu jedna mamina/ až po dnešný.
Mimochodom odkiaľ si nabrala že neviem čo je to absolútna závislosť na manželovom príjme. Na začiatku manželstva som ešte študovala, takže jediné peniaze doma bol manželov plat. Ale to len na okraj. Jednoducho som nemienila byť netolerantná, len som napísala, ako by som sa ja cítila v takej situácii. Nič viac a nič menej.
A pocit, že som Viki hodila svokre na krk a že ju využívam, mám takmer denne medzi 6 a 14 hodinou, takže to mi nik nemusí pripomínať.
Prajem pekný deň.
|
| Míša, syn 4 roky | •
|
(5.4.2001 10:31:52)
Ahoj Marcelo,
nemám pocit, že bych se do Tebe nějak moc pustila. Jen jsem Ti chtěla trochu oplatit tu poznámku o vydržování (a aby bylo jasno - opravdu si nemyslím, že babičku zneužíváte). A promiň, nevěděla jsem, že Tě na studiích taky živil manžel - proto ta zmínka, že nevíš jaké to je, když jsi šla hned po půl roce zpátky do práce.
Máš naprostou pravdu, že když mamince na MD nevyhovuje říkat si o každou korunu, má možnost to změnit. Však taky původní otázka byla "Co s tím?" Řešení se nabízí celá řada - od dohody s manželem, kolik se dá za měsíc utratit, až po návrat do práce. Ať si každý vybere, co se mu zlíbí. A je fakt, že chvíli trvá, než se "odladí" ten vyhovující systém (my třeba do dneška tápeme, kdy a jak "valorizovat" částku, kterou mám k dispozici - podle inflace nebo pokaždé, když dostane manžel přidáno?), a že z takovéhle debaty může vyplynout řešení, které nás třeba zatím nenapadlo a které může být i lepší, než to naše.
Taky přeju hezký den.
|
|
|
|
|
|
|
| Iva, syn 1rok | •
|
(6.4.2001 23:30:04)
Ahoj Klaro,
bohuzel Ti asi moc neporadim, jsem v podobne situaci, kterou se mi jeste stale nepodarilo vyresit ke spokojenosti, tedy hlavne moji.
Nebudu se zminovat o tom, co si myslim o prispevku Mariana, chlap to vazne NIKDY nepochopi...(((.
Bohuzel, spadam do kategorie manzelek s manzelem, ktery ma nepravidelny prijem. Takze sice dostavam mesicne urcitou castku, ale vlastne nikdy nevim, kolik penez ma k dispozici jeste on. Temer pravidelne se mi do mesicniho rozpoctu naboura nejaka nenadala zalezitost - naposledy napr.pokousany pes, tedy naklady na veterinare. Kdo tusi, co to obnasi, pochopi, ze to muze docela dobre rozpocet nabourat.
Pak jsem nucena dojit za manzelem a rict, nezlob se, stalo se a penize mi nestacily.
Mam pochopitelne nejakou pevnou financni rezervu, prakticky jeste z dob toho "pekneho prijmu" pred materskou, ale zase se mi v tehle situaci nezda, ze by slo o zivot...))
A manzel, sice s velkym komentarem, ale potrebny ucet uhradi.
Takze snaze resit otazku financni zavislosti nebo nezavislosti jsem se dostala k otazce dalsi - co jsou cca obvykle naklady na domacnost.
Jen pro ilustraci - domacnost obnasi dum, zahradu, auto, psa, pevny a mobilni telefon, dva dospele a rocni dite.
Snad tady nikoho tenhle vycet nepohorsi, vazne bych uvitala orientacni radu nebo zkusenost, jak se asi v tehle sestave hospodarit da.
Taky je mi jasne, ze ten vycet je velmi obecny, ale jiste se tu najde spousta zkusenych mamin - strazkyn domaci pokladny, ktere mi alespon radove budou schopny poradit.
Stale se totiz nejsem schopna s manzelem nejak rozumne dohodnout na vysi nakladu a tak se pidim po zkusenostech ostatnich a potrebnych argumentech.
Za rady predem dik
Iva
|
| Hanka, 2 holky (4,5 + 1 rok) | •
|
(7.4.2001 12:08:45)
Ahoj Ivo,
dám ti jednu radu na dlouhodobější účinek: zkus si alespoň tři měsíce vést opravdu co nejpodrobnější "účetnictví", tedy výdaje. Už teď se můžeš poohlédnout, kolik vlastně činí vaše obvyklé výdaje na plyn, elektřinu, vodu, telefony, pojistky... jídlo a drogerii budeš asi muset chvíli zapisovat (obzvlášť pokud nakupuješ méně často různá velká balení). Znač si také veškeré "mimořádné" výdaje - ať už dětskou obuv, knížku, kino, večeři nebo nátěr plotu a sazeničky... Manžela tahej na velký nákup, ať má jasno, co kolik stojí.
U nás to pomohlo, hlavně i mi - pořád jsem měla dojem, že mi peníze utíkají, pak jsem zjistila, že jsou to opravdu ta mimořádná vydání, a že některá prostě omezit nejdou a je třeba s nimi počítat, že se zkrátka každý měsíc něco najde - drobné opravy v bytě, narozeniny tchýně, jaro, léto, podzim, zima:)). V "měsících nouze" pak v rámci úspor můžeš srazit tyhle věci na minimum, ale je třeba si uvědomit, že část těch výdajů prostě jen odkládáš a další měsíc pak třeba budou mimořádné výdaje o něco větší...
My máme vcelku normální příjem, snad lehce nadprůměr, ale jsem na mateřské a dvě malé děti - zkrátka žiju od výplaty k výplatě.
|
|
| Kiara | •
|
(7.4.2001 13:42:19)
Ahoj Ivo,
mám pocit, že Tě zajímají konkrétní čísla, za která je možno uživit měsíčně dům, auto, zahradu, psa... Rozděluji výdaje taky na pravidelné a nepravidelné, které je možno někdy trochu odložit. Naše rodina čítá tři děti, dva dospělé, jednoho psa, dvě kočky, andulky, akvárium, želvičky ...
Pravidelné zálohy na plyn a elektriku - 3.600, benzín - 3.000, pevná linka ca. 1.000, mobil 250, žrádlo pro psa 1.000, nákup běžných potravin a drogerie měsíčně ca. 5.000,--, ovoce zelenina, čertvé pečivo - 2.000 (hodně máme ze zahrady), maso 2.000, školka 600,--, za jídlo tedy dáme kolem 9.000 měsíčně, za bydlení měsíčně do 5.000 plus jednou za tři měsíce ca. 1.500 za vodu, jednou ročně pojistka 2.500, zvířata asi 1.500 měsíčně, dohromady činí náklady na domácnost minimálně 16.000 bez oblečení, bot, kina, knížek atd., což jsou ty nepravidelné výdaje. No napsala jsem to pěkně zmatečně, snad si z toho něco vybereš.
Ahoj
K.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)