| EvčaK | 
 |
(5.4.2005 8:26:49)
Ahoj Lidičkové, potřebuji vaši radu. Jsem úplně rozhozená. Znáte našeho Nika. Děti má rád, ve školce nikdy neuronil ani slzu, někdy nechtěl ráno jít, ale stačilo ho šupnout do náruče učitelce a byl v pohodě. Dneska šel po třetí do nové školky. Ta předchozí dvě rána byla naprosto bez problémů. Dnes tam byla poprvé ráno ředitelka. Měla je předešlé dny na odpoledne, takže ji zná. Ráno se Nik dobře vyspal, sám se probudil, do školky se těšil. Hezky se se mnou rozloučil a zašel za dveře. Udělala jsem pár kroků směrem ven a najednou Nik s hysterickým řevem vyběhl ven, že tam nechce jít. Napadlo mě v první chvíli, že snad kvůli ředitelce. Pár minut jsem s ním mluvila. Pořád nechtěl. Pak se ho ptala ředitelka co se mu tam nelíbí, tak řekl, že ona.Násilím ho musela odvléct dovnitř. Ještě jsem tam chvíli inkognito postávala. Celou dobu byl Nik naprosto histerický. Chtěl jít za maminkou a brečel. Nikdy nikde jsem to u něj nezažila. Tak jsem z toho mimo.
Omluvte mě proto a prosím mi něco poradtě!!!! Děkuji, děkuji, děkuji.
|
| Dream | 
|
(5.4.2005 8:50:54)
Ahoj Evčo. Já to ze své zkušenosti neznám, ale vím, že ve školce říkali rodičům, že i děti, které ze začátku chodí v pohodě a rády najednou přijdou na to, že je to vlastně povinnost, okoukají si hračky a pak třeba dělají scény. Prý jen pár dní a většinou se to srovná. Třeba je toho na něj moc - stěhování, nové prostředí, nová školka, nové děti. Nejste i vy nějak rozhození? Já bych ho určitě doma nenechávala, jak to jednou uděláš těžko ho tam pak dostaneš. Zkus s ním promluvit až budete v klidu doma, aby ti řekl, co přesně mu vadí a nelíbí se. Většinou se děti po chvíli řevu uklidní a normálně si hrají, ale uvidíš. Promluv i s ředitelkou a učitelkou. Třeba ho do něčeho nutila na co není zvyklý....Určitě napiš odpoledne jak se ti zdál. Držím moc palce ať je to už v pohodě. Asi jsem ti moc neporadila, co...
|
|
| 17.6modrasek13 | 
|
(5.4.2005 9:10:22)
Evčo, tak tohle znám u obou dětí. Květuška reagovala ze začátku taky tak. Je zvyklá na svou učitelku, která je s ní celé dopoledne, na oběd a odchází když už leží. Odpoledne mají ředitelku nebo z druhého oddělení, ale jen asi hodinu. Teda do 12.30, když jdou spát jsou s tou první jejich učitelkou, do 14.00 spí a potom než je vyzvedneme, jsou s ředitelkou nebo... Květuška je zvyklá na tu svoji, ale už bere i ostatní. Lojzíkovi dělalo problémy, když bylo málo dětí a byli spojeni v oddělení nejstarších a musel být v druhé budově (chodí se z venku jiným vchodem, ale uvnitř jsou propojené)
Takže vysvětlovat a trpělivost... Zvykne si. Květuška chodí jen pět dnů v měsíci, ale už je v pohodě. Minulý týden šla jednou s Pavlem, tak byla scéna, ale on ji jen vyzvedává občas, tak není zvyklá. A hlavně.... Květuška rozhoduje a Pavel poslouchá, dělá si s ním co chce...
|
| EvčaK |
|
(5.4.2005 9:24:56)
Díky moc oběma. To víte, pořád o tom přemýšlím. A myslím, že máte pravdu. Problém nastal, když ředitelka promluvila a Nik ji zmerčil. Což asi nečekal. V bývylé školce, když se ráno mírně vztakal, tak ho učitelka chňapla do náruče a šla mu ukázat nějakou hračku. Což ho zaujalo a zapomněl, co vlastně chtěl. Tady jsem to s ním nejdřív rozebírala já - stejně vyděšená, jako on, a pak i ředitelka. To byla asi chyba. Proto byl nejspíš hysterický tak moc a dlouho. Uvidíme odpoledne. Určitě napíšu, jak jsme dopadli. Ještě jednou díky.
|
|
|
| šiška+3 | 
|
(5.4.2005 10:33:46)
Ahojky Evi! Uklidni se, nic se nejí tak horké jako se uvaří. Berťa taky dělal zrovna třetí den takové scénky, až se z toho křiku poblinkal a já ho tenkrát opravdu vzala domů, protož jsem ještě nechodila do práce. Když jsem nastoupila do práce, dala jsem ho do jiné školky, kde si nejdřív chodil týden zvykat a byl klid. Třeba to ale opravdu bude i v té konkrétní učitelce. Myslím, že některé jsou takové, že se na nás v šatně smějí a vykládají, jak se našim dětem věnují, ale když zavřeš dveře a odejdeš, nemůžeš tušit. Možná bych se tam šla na nějakou dobu podívat, jestli bude problém narůstat. Hlavně to neber tragicky. Víš, že si tady skoro každý zažíváme takové menší peklíčko, ale jsou dny, kdy jsme celkem v klidu. Tak hlavu vzhůru a drž se!!!!!
|
|
| jitka (dcery skoro 12 let a 3 roky) | •
|
(5.4.2005 10:54:08)
Evčo,poslední dobou máme to samé,že Nela nechce do školky a už tam i předvedla pár hysterických výstupů.Ono nejlepší je a dělají to i učitelky u nás ve školce,že když dítě takhle vyvádí,tak ho rychle vzít do třídy a zabavit ho a já vždy rychle jdu pryč a ona se za chvíli zklidní.Hlavně se nesmí to dítě přemlouvat,to je to nejhorší.
Ještě doplním,že my měli včera den,myslela sem že jí roztrhnu,odpoledne dvakrát dostala na zadek venku.Hraček má dost,ven jí beru kolo i odstrkávadlo ,míče,ale ona just chce jiný hračky co mají ostatní děti,pořád jim ty hračky bere,na okřiknutí nereaguje,utrhuje se na nás a vyplazuje jazyk pořád ,ječí neustále,dám jí na zadek,ale za chvíli to udělá znova,svoje hračky nechce půjčovat a pořád strká do dětí,no posledních pár dní je toho na mě moc,kdyby aspoň pořád neječela.Včera večer jsem si musela jet do lékárny pro léky na žaludek jak mě z ní bolel.Nemůžu si na hřiště sednout jako ostatní maminy,který jsou tam s dětmi,já pořád musím být v pozoru a hlídat jí,aby něco nevyvedla nebo někomu neublížila.Asi bych teď já nutně potřebovala nějakého psychiatra.Ahojky
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(5.4.2005 12:30:07)
Ahoj,
zajímalo by mne, v kolika letech se LMD diagnostikuje?
Syn se projevuje poněkud zvláštně, začínám mít dojem, že není tak úplně v pořádku. V prvním roce života dostal "nálepku" hyperaktivní a hyperkinetickej, ale nemyslím si, že by byl hyperaktivní, protože třeba vydrží koukat relativně v klidu na celýho Večerníčka. Někdy teda. :o)
Problém je spíš v tom, že neposlouchá a je dost agresivní, tresty nezabírají, udělá tu samou věc postý, i když za ni pokaždý dostane přes ruku nebo někdy od manžela i facku. Psychomotoricky byl vždycky spíš napřed, ale má hrozný problém s respektováním autorit. Nic na něj neplatí. Dělá jen to, co chce a teď už si z nás i cíleně dělá srandu. Má sice o něco volnější výchovu, to jo, ale jsou věci, za který je opakovaně trestanej, jsou mu dokolečka vysvětlovaný, a nezabírá to. Třeba když jedeme tramvají, tak on sám ukazuje na počmáraný zdi a říká mi, že se to nesmí, ale pak přijde domů, vezme tužku a jde čmárat po zdi. :o(
Při porodu nijak poškozený nebyl, Apgar score měl 10-10-10, porod byl bez komplikací. Teď ve 2 a 1/4 letech je poprvé nemocný, takže z téhle strany asi vítr nefouká...
Myslíte, že by už v tomhle věku měl jít k nějakému dětskému psychologovi?
|
| jitka (dcery skoro 12 let a 3 roky) | •
|
(5.4.2005 12:39:00)
Monty,já jsem myslela.že už jste u psychologa byli,když má nálepku hyperkinetický a hyperaktivní,jak nám to nyní diagnostikovala psych. ke které jsem s dcerou začala chodit.A zajít k psych. si myslím,že na škodu není.Jinak mám doma to samé v bledě růžovym.Ahoj
|
| EvčaK |
|
(5.4.2005 15:05:13)
Jituš, až budu mít víc času, napíšu, jakou ostudu nám dělá venku Nik. To Tě potěší. Nebo povzbudí, že na tom tak nejste samy.
Jinak za chvíli vyrážím pro Nikouška. Tak mám pěkný nervy. Díky moc za podporu. Jste zlatíčka!!!
|
| Lidka | •
|
(5.4.2005 19:43:30)
Evčo-tak napiš jak jste dopadli.Tom měl taky takový záchvat.Asi po půl roce.A když byli spojení,tak to byla taky hrůza a měl jít jinam,kde to neznal.Kamoška začala zvykat holku ve třech letech,ale hystericky vyváděla,tak ji nechala babiččce a šla až v pěti - a v pohodě.
Musím končit,Danek šel vařit čaj,tak musím jít zakročit než bude pozdě...
K těm odloženým věcem-když jsou téměř v aktovce-to znám.Já musím u Toma stát než odejde do školy i na chodbě,protože by si batoh dal na zem-obul se-a šel bez batohu.
|
|
|
|
| EvčaK |
|
(5.4.2005 15:03:07)
Monty, zdravím. Já s Nikem byla u psychiatričky asi v jeho 2,5 letech. Ale myslím, že zkušený člověk to pozná i dřív. Jinak z Tvýych článků a příspěvků, jsem získala doje, že se Stáník našemu Nikovi dost podobá - v některých věcech. Takže to LMD je docela možný. Ale Nik má LMD zdá se, lehčí formy. Určitě dědičné a v jeho živosti hraje roli i poděděný temperament. Oba s manžou jsme choleři, jak vyšití.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(5.4.2005 16:01:17)
Monty, jen detail - většina dětí ve Stáníkově věku vydrží koukat na večerdu v pohodě (náš jinak dost aktivní K. zvládne i 90-timinutovou pohádku). Neříkám, že S. hyperaktivní je, ale zrovna podle toho, že občas vydrží i deset minut u telky bych hyperaktivitu nevylučovala.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.4.2005 19:53:23)
Jeno,
někde jsem četla, že hyperaktivní děti nevydrží 5 minut u jedný činnosti, tak jsem to použila jako příklad. :o)
K tomu ostatnímu - hyperkinetický a hyperaktivní mu napsala do karty dětská a neuroložka. U psychologa jsme zatím nebyli. Ale budem asi fakt muset, nedávno praštil venku na ulici cizí paní klackem, to už se nedá dost dobře tolerovat. Mě vcelku nevadí, co říká nebo co veřejně vyvádí, dokud se to těch lidí přímo netýká (z nějaký ostudy si nedělám vrásky), ale aby mlátil bezdůvodně cizí lidi, to je na mě docela moc.
Díky všem za reakce. :o)
|
| Bessy |
|
(6.4.2005 8:06:10)
Monty, pokud jsi četla starší příspěvky, tak víš, že mám Loupežníka s LMD a DYS a kromě toho jsem učitelka. LMD se dá diagnostikovat již ve velmi ranném věku. Podle toho, co píšeš, tě můžu přivítat v klubu zoufalců. Více než psycholožku nebo psychiatra ti však doporučím PPP pedagogicko psychologickou poradnu. Je v každém větším městě. Najdeš ji v telefonním seznamu nebo ti poradí v poradně. Navíc tyhle stránky jsou ideální. Kdykoliv se zeptáš, vždy se najde někdo, kdo ti poradí a potěší. Na pozornost eyistují kurzy pro děti práve v PPP. Zeptej se na to, ale u těžších poruch moc velký úspěch nezaručuji. Ale zkus to, aby sis to jednou navyčetla. Náš psychiatr mě utěšuje, že vše se zúročí až tak v 17 letech. Ale nebudu tě děsit. Děti se věkem vyvíjejí některé to stihnou mnohem dříve. Když budeš mít problém, napiš, poradíme. Do poradny si zajdi určitě kvůli individuálnímu přístupu ve škole.
|
|
|
|
| Dream |
|
(5.4.2005 16:40:54)
Monty, je to jakoby jsi psala o našem synovi. V tomhle věku byl taky takový a trvá to vlastně dodnes a to s čím nejvíc bojujeme je - absolutní ignorance autorit, žádný trest není trestem. Všichni okolo jsou blbci jen on je asi nejlepší (přitom se, myslím, spíše podceňuje). Teď je mu 10. Ve věku kolem 2-3 let jsem s ním u psychologů byla několikrát, ale zřejmě jsem neměla štěstí na někoho pořádného, všude mě dost odbyli. Zklusila bych někam zajít.
|
|
| papajana | 
|
(7.4.2005 22:11:40)
Vím, že už je to starší věc, ale já se sem fakt zoufale častěji nedostanu :o(((. Tedy o tom, kdy se pozná LMD jsem četla v takových těch podle mého názoru lepších knihách, že u některých dětí již záhy po porodu. Jsou neklidnější, mívají často problém s jakoukoli pravidelností, přehozený biorytmus - ve dne spí, v noci řádí, nebo prostě nemají řád v ničem už od malička.Často bývají vzteklejší a vzdorovité. To potom pokračuje. Nedá se vůbec říkat, že by v něčem byly pozadu, jsou zvědavé, většinou velmi neposedné, takže se spíše dá předpokládat, že budou i vepředu oproti vrstevníkům.
Tak by mě zajímalo, milí rodičové, jestli si vybavíte něco takového u těch svých miláčků. Jestli třeba i to navozování kontaktu, třeba když máte víc dětí, jestli to zkrátka u toho elemďáčka není těžší, milovat ho, věnovat se mu.. Rozumíte? Jestli prostě s dítětem bez LMD komunikujete malinko radši, to zní blbě, já vím, že je milujete úplně stejně, ale jak to napsat? prostě, když přistupujete k dítěti s LMD, musíte si přece už napřed představit situaci, že to vyústí v konflikt, kdežto u dítěte bez LMD to nepředpokládáte, přistupujete k němu klidněji....
|
| Dream |
|
(7.4.2005 22:44:08)
Šiško, mám také velkou radost, jen tak dál:-)
Papajano, tohle je určitě velice citlivé téma. Naprosto přesně vím, na co se ptáš. A vynasnažím se odpovědět co nejvýstižněji i když je to strašně těžké. Jsem v situaci, kdy můžu velice dobře a snadno srovnávat - tři děti, LMD nejstarší. A řekla bych, že přestože se člověk snaží sebevíc a ví, že se musí snažit tak je to pro mě rok od roku těžší a těžší přistupovat k němu stejně vstřícně jako k ostatním dětem. V určitých situacích vím, jaká bude jeho reakce a to mě občas odradí a pak také když je fakt DEN tak chval a usmívej se, když ho máš opravdu už po krk. Člověk je za ty roky fakt šíleně unavený a já říkám, že naše soužití s Markem je opravdu denodenní boj ve srovnání s jeho sourozenci. Často se přistihnu jak koukám na hodiny a říkám si, ještě mám hodinu než přijde ze školy...Pak stačí maličkost a člověk se zachová asi jinak než by měl. A to je to dilema nebo to úskalí výchovy - říkáš si, že je to začarovaný kruh a já jsem ta dospělá a ta rozumná a já musím začít s tou změnou, ale když ta odezva prostě pořád nepřichází. Takže si říkám, že třeba kdybych se změnila já tak by i on byl jiný. A pak se přistihnu, že to co přejdu u ostatních mě u něj rozčílí a pod. Prostě tak jak by to být nemělo. Když jsme měli jen jeho tak mi to nepřišlo, jasně, bylo to šíleně náročný, ale člověk neměl to srovnání. Pak se po 5ti letech narodila dcera a to bylo jako nebe a dudy, naprosto zlaté a bezproblémové dítě, usměvavé, vstřícné, vděčné. Nejmladší je sice teď ve věku vzdoru, takže občasné scénky a výbuchy vzteku tu máme taky, ale nedá se to srovnat s Markem. Takže závěr - možná i podvědomě k němu občas přistupuju jinak - děsím se jeho reakcí, nikdy nevím co mě čeká, nikdy nevím na čem jsem. A to se fakt snažím seč mi síly stačí. To jsem se tedy rozepsala, omlouvám se, ale zrovna dneska jsem o tom přemýšlela, měli jsme tady zase několik večerních scének´. Vždycky ho přepadne nějaký amok, je děsně psych. nevyrovnaný, neumí se ovládat. Trvalo snad dvě hodiny než se trochu sebral a najednou během půl minuty byl zase normální. Fakt strašný!!!!
|
| jitka (dcery skoro 12 let a 3 roky) | •
|
(8.4.2005 8:35:48)
Sohlasím s Papajanou i s Pavlou.Sice malou strašně miluju,možná to i přeháním,ale já se vždycky těším když jde po obědě aspoň na hoďku spát.Určitě je těžší se jí věnovat.Jsou jí sice jen 3 roky,ale každodenní výbuchy vzteku a řev,neposlouchání,honění po bytě při oblíkání,to je na palici.A to do půl roka byla jak andílek,přesně jako její táta(co vím od tchýně).Možná by taková nebyla nevím,ale když se narodila,tak se starší dceři stal těžký úraz a zjistili jí vrozenou vadu stehenní kosti .A začal kolotoč operací,ježdění do Motole(jsme asi 120km od P),francouzské hole,trvá to dodnes.Tak nevím,jestli nějak podvědomě malá žárlila na tu starší,že jsme se jí museli taky hodně věnovat a proto se tak chová,opravdu nevím,ale psych. nám tuto diagn. potvrdila a řekla že je to dědičné.Zatím se jejích reakcí moc neděsím,protože je malá a vím jak bude reagovat ikdyž výbušně.Je to každodenní boj,to je pravda a i začarovaný kruh a já si občas říkám,že není z něj cesta ven a pak si zas říkám,že to tak nejde donekonečna a musí přijít změna..Asi namítnete,že jsem pitomá,ale proč si nemůžou být sourozenci v tom jaký jsou aspoň trochu podobný?Vždyť ta starší byl a je pravý opak té mladší.Ještě bych měla PROSBIČKU,psala sem,že malý dávám nějaké léky,ale nejsem si jistá jestli dělám dobře,co myslíte mám jí to dávat nebo nemám...Přeju vám všem hodně pevných nervů a trpělivosti.Jinak jste holky super,že poradíte a samy píšete co vás trápí,mě se vždy trochu uleví když sem napíšu.Víte ono je to jiný říkat to manželovi,protože on ty každodenní starosti cítí a prožívá se mnou a kolikrát mě to jeho chlapské myšlení neumí pochopit,jak já se cítím,ale vy jako ženský mě přece jen dokážete pochopit a jiný je svěřit se ženský než chlapovi,ten si myslí,že všechno nafukuju.Tak pa,jdem ven, starší dceři koupit mobil,jelikož Nela jí ho upekla(ten první)v mikrovlnce.Ahoj a kdybych se sem už nedostala,tak pěkný víííkend!!!
|
|
|
| Jana,Vendy 5/96,Káťa 10/00 | •
|
(8.4.2005 12:31:54)
Papajano, já mám úplně stejné pocity co se týče komunikace s holkama.Katy můžu říct i nepříjenou věc a vím,že se jí to dá vysvětlit,ale Vendy... Řeknu ukliď si věci a je to,jako bych hodila granát do rozpálených kamen.Bojím se,že na nás snad sousedi zavolají sociálku,jak HROZNĚ řve.Taky u nás funguje odchod do pokoje a návrat po scéně,ale někdy tam musím už v průběhu,protože slyším,jak mlátí s věcma i se sebou.No děs.Už jsem na ni přestala(alespoň většinou)křičet když se vzteká,protože je to pak ještě horší.Za chvíli se zklidní a ani neví proč tak vyváděla.Je jí to líto,chce se mazlit,omlouvá se...Ve škole je za vzornou.Na schůzkách poslouchám,jak je pozorná,usměvavá,snaživá,úslužná...Dlouho jsem myslela,že si mě pí.uč.s někým plete.Ale ona se ve škole vypne k nej nej výkonům a doma pak prostě musí "vypustit páru".No,pořád lepší,než kdyby to bylo naopak,co?URČITĚ raději diskutuji s Katkou i když mám samozřejmě obě stejně ráda a Vendy bude vždy to první vytoužené mimčo.
|
|
| Lidka | •
|
(8.4.2005 21:27:40)
Papajano-přesně jak jsi to napsala.Já už mám pocit,že se s Tomem normálně ani bavit neumím.Prostě musím mít pořád zvýšený hlas. Už když vyslovím první větu,tak "teču".Například "Chceš chleba?"-držím ho v ruce, a on /stojí u mě-vidí ten chleba/ "Co? Jaký chleba?"...Prostě je duchem pořád mimo a pořádně nikdy nevnímá. /pokud nemluvím o věci zvané -počítač/.
Teď jsem četla,že tydle děti zkoumají věci a problémy obráceně-tedy od detailu k celku.No asi na tom něco bude...
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Edudant a Francimor od Karla Poláčka v Hudebním divadle v Karlíně
Tipy na vánoční dárky pro celou rodinu
Vítání sv. MartinaBlansko 
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město 
Vánoční trhy v KuksuTrutnov 
Frozen 1&2Ústí nad Labem 
Kreativ Ostrava 2025Ostrava-město 
Vítání sv. Martina
Autismus – Porozumění je začátek
Vánoční trhy v Kuksu
Frozen 1&2
Kreativ Ostrava 2025
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)