| Žžena |
 |
(5.11.2019 15:53:23)
Já mám mraky očekávání.
Že se můj muž postará o naše děti. Že mne (se navzájem) blízcí nenechají ve štychu.
Že přátelé nepodrazí.
Že lidé, co jim na sobě záleží, udělají správné věci.
Nemyslím, že by byl problém v očekáváních. Problém bje, když se někdo zachová jako sráč, ale to preventivním ne-očekáváním nevyřešíš.
|
| sovice | 
|
(5.11.2019 15:55:22)
Ale vychutnáš si každý okamžik té situace! 
|
|
| Kudla2 | 
|
(5.11.2019 16:15:44)
"Že mne (se navzájem) blízcí nenechají ve štychu.
Že přátelé nepodrazí.
Že lidé, co jim na sobě záleží, udělají správné věci."
jenomže co když má každý jinou definici toho, co je "nechat ve štychu", "podrazit" a "udělat správnou věc"?
Když budu dejme tomu Tvoje sestra a přijdeš za mnou, že potřebuješ půjčit na barák, a já Ti řeknu, že Ti nepůjčím, nechala jsem Tě ve štychu nebo ne?
Z mého pohledu ne (ty peníze třeba nemám nebo je potřebuji na něco jiného nebo si chci nechat rezervu pro sebe), z Tvého třeba ano (takto blízcí příbuzní by si přece měli pomáhat).
Nebo babička, která není ochotná pravidelně hlídat, a dcera má pocit, že to potřebuje a očekává to od ní. Nechala ji ta babička ve štychu nebo ne? Já myslím, že ne (jako "ve štychu" bych vnímala, když slíbí, že přijde, ale nepřijde, případně odmítne pomoc při překotném odjezdu do porodnice), ale ta dcera si může myslet opak.
Nebo budu Tvoje kamarádka a potkám Tvého manžela, jak se líbá s jinou. Co je "správná věc", říct Ti to nebo ne? Jsou lidi, co by kamarádku nenáviděli, kdyby věděla a neřekla, jsou lidi, co ji budou nenávidět, když řekne. A co teď s tím?
|
| magrata1 | 
|
(5.11.2019 16:27:17)
No, s tou babičkou taky záleží na situaci. Pokud mě od mimina hlídala babička a rodiče to s radostí využívali a teď to potřebuju já (třeba na pár hodin, než přijdu z práce) a babička je v důchodu, zdravá a mohla by, já bych to hlídání beze studu očekávala. Je to u nás rodinným zvykem, u babičky jsem to milovala a díky tomu hlídání jsem měla s babičkou velmi blízký vztah, který by za pár hodin ročně nevznikl. Obohatilo to mě a asi i babičku, podle toho, co si pamatuju.
Sama jsem využívala hlídání málo, protože babičky máme daleko. Obě babičky mrzí, že nevidí vnoučata častěji. Tchyni to mrzí strašně moc, myslím, že by byla šťastná, kdyby moje děti mohly u ní trávit víc času. Klidně i denně. Naše rodina tak prostě funguje po generace. A moje děti mohou očekávat, že pokud budu zdravá a budu moct, hlídat jim budu. Klidně si upravím životní styl tak, aby to šlo.
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 16:35:41)
Magráto,
tady bych to naopak já považovala za nemístné, protože přece JÁ nemůžu určovat babičce, co má nebo nemá být ochotna PRO MĚ udělat/ukrojit ze svého času.
Odvozovat to od toho, že "mě tvoji rodiče hlídali, tak ty jsi zas povinna za to hlídat mně" považuji za veliký potenciální zdroj právě toho zklamání, o kterém byla řeč na začátku.
|
| sovice |
|
(5.11.2019 16:48:54)
magráta ale nepoužila výraz "povinna" ani smykem. Mezi očekávaným a povinností je dost velká vzdálenost. Očekávat můžeš něco, co je v rodině zvykem, a (je-li to skutečně zažitým zvykem) nejspíš se dočkáš; naopak v některých rodinách se nedočkáš a vlastně neočekáváš ani to, co je ti druhý skutečně povinen (plnění vyživovací povinnosti, namátkou).
A vazba mezi očekáváním a případným zklamáním taky není tak jednoznačná. Lze očekávat a nebýt zklamán, když se věci vyvinou jinak, lze neočekávat a být přesto zklamán. Kromě očekávání máme ještě přání, touhy a sny. atd.
|
|
|
| neznámá |
|
(5.11.2019 17:18:16)
"No, s tou babičkou taky záleží na situaci. Pokud mě od mimina hlídala babička a rodiče to s radostí využívali a teď to potřebuju já (třeba na pár hodin, než přijdu z práce) a babička je v důchodu, zdravá a mohla by, já bych to hlídání beze studu očekávala."
Zrovna v tomto případě bych s hlídáním nepočítala. Ženská, která si s radostí nechává hlídat vlastní mimino, bude těžko nakřivo z vnoučete.
Uvodní citát je blbost.
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 17:25:30)
"Ženská, která si s radostí nechává hlídat vlastní mimino, bude těžko nakřivo z vnoučete."
Nesouhlasím, znám dost příkladů, kdy vytížená mladá matka (ještě studující třeba) si dítě nechala hlídat hodně, a sama potom poskytovala totéž svým dětem, ale nejde to určit jako pravidlo.
"Uvodní citát je blbost."
Byla bych opatrnější v kategorických soudech, to je věc názoru, já ho například považuju za velmi chytrou věc.
|
| neznámá |
|
(5.11.2019 17:47:49)
Předpokládám, že maminka studentka si nenechá hlídat dítě s radostí, že babičku nezneužívá, jak píše Magrata, ale je to pro ni existenční nutnost.
Já tu zrovna mám cizí děti, děti manželova kamaráda. Ten nějak očekává, že když on i jeho žena pracují, ostatní jim budou hlídat děti. Šel řešit pracovní věci s manželem a v poledne mi sem automaticky šoupl děti, očekával, že jsem doma, tak je pohlídám. Nějak jsem se nezmohla na slovo jak jsem byla překvapená, při odjezdu se zmůžu a očekávám, že podruhé to neudělá.
A bez očekávání by byl život plochý. Já teda neco očekávám od rána do večera.
|
| Monty | 
|
(5.11.2019 17:53:46)
neznámá,
očekávání "čehokoli" abstraktního není totéž, co konkrétní očekávání.
Já ten úvodní citát chápu tak, že pokud se zbavíme projekce, předsudků a kladení nároků na druhé, bude se nám žít jaksi lehčeji, a souhlasím s tím, protože to potvrzuje moje vlastní zkušenost.
|
|
|
|
|
| magrata1 |
|
(5.11.2019 18:43:23)
Neznámá, občasné pohlídání mimina je nutné, ale já jsem měla na mysli hlídání batolat a větších dětí. Moje mamka třeba urvaná z hlídání vnoučat je, tchyně taky, ale tam nevím, jak moc jí hlídala tchyně. Předpokládám teda, že celkem dost, bydleli v jednom domě. Na vesnici totiž nebyly jesle a chodit do práce se muselo. Na vesnici to bylo běžné. Po generace. Mladší šli na pole, staří s odrostlými (myšleno třeba 7letými) dětmi hlídali batolata.Školka byla zavedena na vesnicích až po II. SV válce, chůvy tam nebyly až na výjimky zvykem. Bereme to normálně. Už jsem to tu psala Xkrát, prostě taková štafeta. A, světe div se, většina babiček a dědů hlídá ráda.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(5.11.2019 18:16:33)
Kudlo,
mysím, že se v tom zbytečně hnípáš, myslím, že kdo mne chtěl pochopit, pochopil.
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 18:23:27)
Žženo,
myslím, že tohle je jedno z nejrozšířenějších očekávání (já jsem něco řekla a všem musí být jasný, jak jsem to myslela) , která jsou bohužel nutně velmi často odsouzena ke zklamání.
|
|
|
| Žžena |
|
(5.11.2019 18:21:00)
V naší rodině se nevyskytuje tak velké jmění, že bychom si mohli jako vzájemně půjčovat na baráky. Takže smolík. Kdo by to očekával, asi se spletl.
Na druhou stranu se u nás "nosí" hlídání vnoučat 
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 18:25:31)
"Na druhou stranu se u nás "nosí" hlídání vnoučat."
No a co byste dělali, kdyby se někdo "šprajcnul", že hlídat nebude?
Protože "nosí se" znamená, že s tím všichni souhlasej (a pak není problém), ale co když se najde jeden, kterej nesouhlasí?
|
| sovice |
|
(5.11.2019 18:30:43)
Kudlo,
jsou okamžiky, kdy mi připadá, že neznáš normální příčetné lidi, kteří se spolu umí domluvit.
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 18:35:16)
sovice,
nehledě na to, že mi tohle ve věcné debatě od tebe připadá jako argument trochu pod pás, tak já mám naopak pocit, že se nejen domluvím s většinou lidí, ale že právě kvůli tomu, že nechovám nepřiměřená očekávání, je ta domluva snadná a velmi často bývám příjemně překvapená.
|
| sovice |
|
(5.11.2019 18:44:32)
Kudlo,
rýpla jsem si. Mnoho lidí má v případě morbidních situací, jako je například pitva, sklon bránit se ironií či pokusy o humor
Mimochodem, já bych o své domluvě s lidmi mohla napsat totéž, ačkoliv očekávání mám; možná taky nejsou nepřiměřená.
Podle úvodního textu však nejsou očekávání přiměřená a nepřiměřená, ale zločiny, páchané na druhých.
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 18:50:33)
Sovice,
morbidních situací? Bránit se?
Něco podstatnýho mi uniklo?
Myslela jsem, že je to normální akademická debata, na který není nic morbidního, a neměla jsem pocit, že bych řekla něco, proti čemu by bylo potřeba se bránit?
|
| sovice |
|
(5.11.2019 18:55:17)
Bránit se morbiditě - pitva je morbidní záležitost a mně tenhle detailní rozbor připadá jako "co když na zahradě přistane mimozemšťan" a jako pitva.
A taky jsem tam zcela úmyslně dala smajlík.
|
| Liaa | 
|
(5.11.2019 18:57:54)
Tak jsem mrkla do psychologickýho slovníku, a tam se o očekávání (anticipaci) mimo jiné píše, že je to "součást duševní reality člověka". Takže asi tak to beru. Nemyslím si, že očekávání se lze zcela zbavit, a ani to nepovažuju za dobrý. Problém jsou podle mě nepřiměřený a/nebo nerealistický očekávání.
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 20:11:51)
Nebo možná takoví, kteří si o svých závazcích chtějí rozhodovat sami, ne aby to za ně dělalo okolí, které od nich něco očekává?
(Očekávání může být i docela silný prvek manipulace).
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 22:47:14)
Madelaine,
tak ve vztahu hodném toho jména je to vždycky SPOLUrozhodování.
Tedy nemohu o nich rozhodnout úplně sama, ale jsem a vždycky budu polovinou toho, co rozhoduje, takže mě do nich nikdo nemůže uvrhnout proti mé vůli.
A někdy je krajním řešením i volba mezi závazky, které člověk na sebe vzít nechce, a ukončení toho vztahu.
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(5.11.2019 20:23:58)
madelaine,
tak závazky jsou (z)odpovědnost a čím více (z)odpovědnosti, tím méně svobody.
|
| sovice |
|
(5.11.2019 20:27:57)
Svobodně zvolený závazek ale tvou svobodu neumenšuje. Je to svobodné omezení svobody, které pro tebe má smysl.
Problém je imho spíš tehdy, když se ti to v hlavě přepne do postoje oběti.
|
| Monty |
|
(5.11.2019 20:33:31)
Sovice,
i svobodně zvolený závazek tvou svobodu umenšuje, jen se můžeš k věci postavit tak, že je to omezení tvoje svobodná volba, což pak logicky umenšuje pocit rozčarování.
|
| sovice |
|
(5.11.2019 20:44:40)
Monty,
právě, já pak tohle zvolené omezení nepociťuji jako omezení svobody.
Ale ano, dovedu si představit situace, kdy bych pociťovala.
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 21:02:35)
"já pak tohle zvolené omezení nepociťuji jako omezení svobody."
Já myslím, že spoustu omezení si takto volíme zcela přirozeně, ať už je to volba školy nebo práce (která Ti zavře cestu ke všem ostatním, minimálně v tu danou chvíli), volba partnera (kterou, tedy aspoň většinou , vyloučíš všechny ostatní), volbou mít děti (která znamená omezení v řadě směrů).
I pokud se rozhodnu někomu pomoct nebo se o někoho postarat, tak to je svýho druhu taky omezení (nemůžu dělat kdy chci co chci, jsem vázaná časem...)
Ale je to JINÝ, když si to člověk zvolí sám. Já osobně to jako omezení svobody někdy vnímám, ale taky vnímám, že je to "něco za něco", že se tím sice omezím, ale zase tím i něco získám.
Kdyby si člověk nechal vždycky všechny možnosti otevřený, tak by se provisel ve vzduchoprázdnu až do smrti, a to taky asi není úplně značka ideál.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(5.11.2019 18:51:08)
Upřímně, napadlo mne to stejné jako sovici.
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 18:58:03)
Já se pořád domnívám, že je to akademická debata o tom, jak to kdo vnímáme.
Což můžeme mít každej diametrálně jinak, úvodní dotaz byl právě na to, jak to kdo má, a argumenty ad hominem tu skutečně nejsou na místě.
|
| sovice |
|
(5.11.2019 19:04:31)
Víš co, mně tohle tvoje citýrování diskutujících nebaví.
Překvapuje mě, že tebe, která jsi proklamativně tak nad věcí, se taková drobná poznámka tak dotkla. Za což se ti omlouvám. Předpokládala jsem, že to vezmeš jako rýpnutí, ne jako velkou podpásovku, neměla jsem v úmyslu se tě příliš dotknout.
Ale rozhodně se na tvůj pokyn nepostavím do latě a nebudu psát jen stylem, který mi schválíš.
|
| Kudla2 |
|
(5.11.2019 19:13:08)
sovice,
nevím, jestli "dotklo" je to správné slovo, vadí mi obecně, když v debatě, na kterou se těším jako na věcnou, někdo začne citýrovat mě.
Zadání je, jak vnímáme ten citát, a nadále bych se s dovolením držela toho, zajímá mě, co si o tom lidi myslej, ne osobní rýpání, který ostatně myslím moc nezajímá nikoho.
|
| sovice |
|
(5.11.2019 19:32:37)
No vidíš, Kudlo, a já mám pocit, že věcně se tohle téma vyčerpalo, a bez dovolení bych si diskutovala stylem, na jaký mám chuť. Momentálně mě z hlediska tématu zaujal právě tvůj přístup k němu.
Vždycky mě můžeš nahlásit Roni.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)