| Lenka (24) | •
 |
(3.11.2000 10:22:24)
Ahoj vsichni! Na tento server jsem se obratila, jelikoz hledam pomoc a nez si najdu tu odbornou, chtela bych to zkusit takhle..... Strucne nazvat muj problem je: Nedokazu zit s clovekem, ktery me miluje a ja jeho. Zni to pravdepodobne banalne a mnozi z vas si asi budou rikat, ze to neni mozne a ze asi toho cloveka nemiluju dostatecne. S mym pritelem jsme skoro 3 roky a moc se mame radi, ano prozivame spousty nadhernych chvil, kdy vnimame tu nasi zamilovanost a stesti. Muj pritel je bezvadnej a zakladni hodnoty, kterych si ve vztahu cenim, MA... Jenze je problem, ze ja si vzdycky najdu neco s cim ho popudim, s cim popudim nas oba a zkazim cely den, nekdy i tyden, nekdy treba jen vecer. Vzdycky po nadhernejch chvilkach si vymyslim nejakou kravinu kterou svymu priteli vpalim do oci. On to resi ted uz skoro lhostejnosti, urazi se a nekomunikuje se mnou, uzavre se do sebe a oba dva citime, jak se od sebe zase o kousek vzdalujeme. JE to strasne, protoze jsou to opravdu malichernosti, ja se ho treba ptam, jestli uz tu a tu vec nekdy s nekym prede mnou delal nebo jestli se takhle uz nekdy citil a on mi na to nedokaze odpovedet, a tak ja vduchu pochybuju a nachazim si sama odpoved, ktera je mylna a potom ty lzi zacinam verit a vpalim mu to do obliceje. Pritom by stacilo, aby mi to vyvratil nebo mi argumentoval, podporil mne, kdyz vi, ze jsem tak vznetliva a neustale pochybujici. Nevim cim to je, jestli mym sebevedomim, ktere si ale myslim nenizas tak male. Cas od casu se hadame, docela frekventivne je to hrozne a muj pritel mi rika, ze chce jenom klid, jenom klid a lasku. Jenze ja ten klid narusuju neustalym rejpanim a rozpytvavanim a analyzovanim nepodstatnych veci. Jsem si vedoma techto chyb a nekdy se opravdu snazim a ovladam, ale dlouho mi to nevydrzi. Je to asi fakt na psychiatra, kazim krasnej vztah, protoze mi se doopravdy mame radi, chceme se brat a chceme mit deti a vubec zijeme jen pro sebe, ale moje neustale zmeny nalad nam vztah muze znicit. Vsem predem mockrat dekuji za nazory, pripadne svoje zkusenosti. Priste budu jeste konkretnejsi.
diky
lenka
|
| Lenka (24) | •
|
(3.11.2000 10:25:08)
omlouvam se, misto "my" jsem napsala "mi"
|
|
| Lenka (24) | •
|
(3.11.2000 10:25:28)
omlouvam se, misto "my" jsem napsala "mi"
|
|
| Jana, bezdětná | •
|
(3.11.2000 11:03:58)
Milá Lenko,
pozitivní je, že si svůj problém uvědomuješ. A když už si ho uvědomuješ, zkus na tom zapracovat. Zanalyzuj si situaci a představ si, že když vypustiš "džina z lahve", co vše bude následovat. A snad tě to odradí od malicherných diskuzí. Uvědom si, jaké máš štěstí, že jsi našla člověka, kterého miluješ a chceš s ním založit rodinu a představ si, co by bylo, kdyby tě opustil. Jak bys žila dál. I já mám v sobě takového nějakého našeptávače, který mě někdy ponouká říkat věci, které vlastně říkat nechci. Takže i já něco podobného zažívám. Spíš je to boj mě samé se sebou.Tvůj přítel má pravdu. Hlavně spokojenost, klid a lásku. Proč si kazit společně prožité okamžiky zbytečnostma. Neříkám, někdy hádka pro opravdu závažnou věc neuškodí, ale pro malichernost? Buď nad věcí! Určitě to časem dokážeš. Hodně štěstí. Jana
|
|
| Markéta, vdaná, bezdětná | •
|
(3.11.2000 11:24:57)
Ahoj Lenko,
když jsem četla Tvůj příspěvěk, musela jsem se v duchu smát - ne Tobě a Tvému trápení, ale vzpomněla jsem si na sebe a svého manžela. Taky se mi úspěšně daří občas zkazit náladu a silně rozvířit hladiny v našem jinak poklidném a myslím i kvalitním vztahu. Svého manžela vytáčím svým ječením. Teď už jsem se naučila vcelku slušně ovládat, "vydržím" i několik týdnů, ale pak mě něco vytočí, samozřejmě nějaká malichernost a ječím na něj. Vím, že to k smrti nesnáší, ale někdy se prostě neovládnu a pak si připadám naprosto nemožná. Po mém výstupu obvykle následuje "itálie", vše si vyříkáme (a to je velmi důležité, nejhorší ve vztahu je mlčení). Osvědčilo se nám přitom chodit na procházku někam do odlehlejších míst, aby se sousedi nebavili.
Jinak se snažím vždy, když mě manžel začne něčím točit říkat, že ho mám ráda, má hodně dobrých vlastnostní, pro které si ho vážím, nechci ho ztratit, chci s ním mít děti. Ale někdy bych mu fakt nejraději sbalila kufry a vystěhovala ho. Je prostě na zabití. Co slyším od svých kamarádek, je to všude stejné. Slunce taky nesvítí každý den. A moje rada: diskutovat, komunikovat (už to tady někdo dříve psal), někdy je to sice těžký, ale pak se snažím si říkat, co nám vlastně chybí? Hlady netrpíme, nemocní nejsme, takže se nám nic neděje. Jsou mnohem horší věci. Proč se tedy hádat?
Přeji hodně trpělivosti a "ovládání", určitě se ozvi. Ahoj
Markéta
|
| Lenka (24) | •
|
(3.11.2000 12:49:17)
Holky, moc vam dekuji za reakce. Ano, asi te jo k smichu, i ja se ted usmivam, protoze nekdy to je opravdu italie jak vymalovana. Jen k upresneni.. tak treba napriklad, kdyz jsme "vpohode", diky me, protoze se ovladam a sekam latinu, tak jsme jako dve hrdlicky, sousedi nas potkavaji a rikaji si jeee ty se ale maji radi a nas nikdo jiny nezajima, vnimame jen nas dva, no a kdyz me to chytne, ovladat se tedy doopravdy uz dele nedokazu, znamena to, ze udelam rvu, kricim, mlatim ho (je to tak,obcas do neho tlucu a kousu a skrabu, je to hrozne), zkratka me vytaci, protoze on vetsinou jenom mlci a vite jak jsem stastna, kdyz i on zacne rvat,kdyz "nejak" reaguje!, je mi to mnohem napomocnejsi nez kdyz mlci a on to vi, ale ne vzdy se tim ridi a tak me vytaci vic a vic. Dalsi muj problem je zarlivost a neduverivost. Mam neustale pocit, ze mi nerika vsechno tak jak bylo, ze predemnou neco taji a ze mi odpovida jen na to, co se mu zlibi a ze mi odpovida jen to co si mysli, ze ja chci slyset. A pritom vi, ze chci jen otevrenost a uprimnost. No jo, asi je to mou narocnosti...o tom by se ale dali psat romany. Jen se bojim, ze takhle dal uz to nejde, je to pravidelny a kdyz uz se nam jakztak podari se dostat do toho ocekavaneho KLIDU, tak ja to zase necim zkazim a uplne zapominam na to krasne co mame, ale jen analyzuju nase problemy a to "spatne" co prave mi pripada nejhorsi na svete.
Ani on, ani ja uz to dal proste psychicky nedokazeme snaset, no a ja chci na tom zapracovat.
diky vsem a mejte se
L.
|
| Jana, bezdětná | •
|
(3.11.2000 14:03:12)
Kdy většinou máš tyto stavy, že chceš vše rozebírat, zjišťovat, vyříkávat si, případně vyčítat? Já tuto náladu mám pravidelně před menstruací. Tak asi týden. To jako kdybych byla jiný člověk. Úplně se mi změní vnímání a jsem o hodně moc podezřívavější, vztahovačná a útočná. Takže si v tomto období na tento problém dávám pozor a uvědomuji si, že vlastně v tento čas nejsem ve svém "normálu".
|
| Markéta, vdaná, bezdětná | •
|
(3.11.2000 14:19:08)
Tak to s Tebou Jano souhlasím. Týden před menstruací jsem nervní, nedůtklivá, vcelku dost nesnášenlivá, někdy se mi stává, že nesnáším i sama sebe. Zkrátka téměř jinačí člověk. Nejraději bych se vždycky někam zahrabala. Manžel to ví, takže si z toho děláme srandu, nicméně někdy ani sranda nezabírá.
|
| Lenka (24) | •
|
(3.11.2000 14:57:59)
no tak asi vim cim to bude...mam presne tyden pred menstruaci
|
|
|
|
| Petra (24) | •
|
(6.11.2000 14:46:34)
Milá Lenko, to co jsi napsala, je dost podobné co prožívám, ale hlavně prožívala. S přítelem chodím už přes 4 roky a spolu bydlíme 2,5 roku. Tvé nálady jaké jsi popsala přesně sedí na mě. Ne že by přítel taky někdy neměl tu svojí náladu, ale většinou všechno vyvolám já. Prostě vybouchnu, kvůli jakékoliv maličkosti. A pak mu vše vyčítám, zvyšuji hlas a někdy i uhodím (musím se prostě vybít i fyzicky). Přítel pak se mnou nemluví, někdy i tři dny a kdybych nezačala já, tak možná mlčí i týden (i když tyhle extrémy se stávaly dříve). Já se vždy snažím, říkám si jak máme pohodový vztah a pak BUM a je po něm. Nejhorší je, když si řeknu, že dneska bude hezký večer, to si snad podvědomě řeknu tak a dnes udělám scénu, protože mi ještě nikdy hezký večer nevyšel. To, že jsem žárlivá, tak o tom už vůbec nemluvím, nejraději bych měla vše pod kontrolou a vše musím vědět do detailů. Ale musím se přiznat, že to co jsem teď psala, je spíše minulost a nyní se to stává už méně. Prostě jsem se začala ovládát, protože mě to psychicky velmi vyčerpávalo. Dítě ještě nechceme, tak jsme si alespoň koupili psa a kočku a už se doma zaměstnávám něčím jiným. Začala jsem taky přítelovi více důvěřovat a hlavně, jsme s přítelem začali diskutovat. Prostě jednou po hádce jsem si k němu sedla a řekla, že nejvíce mi vadí to, že mlčí a problém neřeší. Protože po dvou dnech mlčení se už k problému nevracíme. Tak to snad pochopil, protože teď začíná mluvit vždy on. Myslím, že já jsem pořád stejná, nedokážu se tak radikálně změnit, ale alespoň se zaměstnávám něčím jiným a tak nemám čas na malicherné problémy. Přeji ti, abys to dokázala překonat a aby Vám to klapalo.
Petra.
|
|
|
|
| Jana - zatím bez dětí | •
|
(6.11.2000 9:10:24)
Milá Lenko,
po přečtení Tvého dopisu mi připadalo, jako bych ho psala sama cca před 4 let. Taky jsem měla ty samé pocity jaké popisuješ (včetně té náročnosti na manžela)a žárlivosti. Teď s odstupem času si myslím, že to pramenilo z přemíry času, který jsem chtěla trávit pouze s NÍM ;-))). Chtěla jsem s ním být neustále - 24 hodin denně, a když jsme spolu nebyli, tak jsem potřebovala slyšet do detailu, co dělal, jestli na mě aspoň myslel, tak jako já na něj... V té době jsem také opustila takřka všechny aktivity, které jsem provozovala před tím. No a postupem času jsem si uvědomila, že takhle to dál nejde. Vrátila jsem se opět ke sportu, chodím na němčinu, ráda posedím u kafíčka s kamarádkami. Zkrátka je fakt důležitý si jeden od druhého odpočinout. Dohodnout se, jak kdo by chtěl trávit volný čas a pokud možno to sladit, aby jeden zrovna neseděl doma, když druhý je třeba s kamarády. Nejen že si od sebe "odpočinete", ale zároveň se na sebe budete moc těšit. Oba budete mít pocit, že máte dostatek "volnosti" a zároveň ji dopřáváte i svému partnerovi. A na podobné myšlenky, které Tě přepadají teď, si ani nevzpomeneš.
Hodně zdaru Ti přeje Jana.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)