Re: Proc to nedokazu?

Milá Lenko,
po přečtení Tvého dopisu mi připadalo, jako bych ho psala sama cca před 4 let. Taky jsem měla ty samé pocity jaké popisuješ (včetně té náročnosti na manžela)a žárlivosti. Teď s odstupem času si myslím, že to pramenilo z přemíry času, který jsem chtěla trávit pouze s NÍM ;-))). Chtěla jsem s ním být neustále - 24 hodin denně, a když jsme spolu nebyli, tak jsem potřebovala slyšet do detailu, co dělal, jestli na mě aspoň myslel, tak jako já na něj... V té době jsem také opustila takřka všechny aktivity, které jsem provozovala před tím. No a postupem času jsem si uvědomila, že takhle to dál nejde. Vrátila jsem se opět ke sportu, chodím na němčinu, ráda posedím u kafíčka s kamarádkami. Zkrátka je fakt důležitý si jeden od druhého odpočinout. Dohodnout se, jak kdo by chtěl trávit volný čas a pokud možno to sladit, aby jeden zrovna neseděl doma, když druhý je třeba s kamarády. Nejen že si od sebe "odpočinete", ale zároveň se na sebe budete moc těšit. Oba budete mít pocit, že máte dostatek "volnosti" a zároveň ji dopřáváte i svému partnerovi. A na podobné myšlenky, které Tě přepadají teď, si ani nevzpomeneš.
Hodně zdaru Ti přeje Jana.