Re: Proc to nedokazu?
Ahoj Lenko,
když jsem četla Tvůj příspěvěk, musela jsem se v duchu smát - ne Tobě a Tvému trápení, ale vzpomněla jsem si na sebe a svého manžela. Taky se mi úspěšně daří občas zkazit náladu a silně rozvířit hladiny v našem jinak poklidném a myslím i kvalitním vztahu. Svého manžela vytáčím svým ječením. Teď už jsem se naučila vcelku slušně ovládat, "vydržím" i několik týdnů, ale pak mě něco vytočí, samozřejmě nějaká malichernost a ječím na něj. Vím, že to k smrti nesnáší, ale někdy se prostě neovládnu a pak si připadám naprosto nemožná. Po mém výstupu obvykle následuje "itálie", vše si vyříkáme (a to je velmi důležité, nejhorší ve vztahu je mlčení). Osvědčilo se nám přitom chodit na procházku někam do odlehlejších míst, aby se sousedi nebavili.
Jinak se snažím vždy, když mě manžel začne něčím točit říkat, že ho mám ráda, má hodně dobrých vlastnostní, pro které si ho vážím, nechci ho ztratit, chci s ním mít děti. Ale někdy bych mu fakt nejraději sbalila kufry a vystěhovala ho. Je prostě na zabití. Co slyším od svých kamarádek, je to všude stejné. Slunce taky nesvítí každý den. A moje rada: diskutovat, komunikovat (už to tady někdo dříve psal), někdy je to sice těžký, ale pak se snažím si říkat, co nám vlastně chybí? Hlady netrpíme, nemocní nejsme, takže se nám nic neděje. Jsou mnohem horší věci. Proč se tedy hádat?
Přeji hodně trpělivosti a "ovládání", určitě se ozvi. Ahoj
Markéta
Odpovědět