Re: Proc to nedokazu?

Milá Lenko, to co jsi napsala, je dost podobné co prožívám, ale hlavně prožívala. S přítelem chodím už přes 4 roky a spolu bydlíme 2,5 roku. Tvé nálady jaké jsi popsala přesně sedí na mě. Ne že by přítel taky někdy neměl tu svojí náladu, ale většinou všechno vyvolám já. Prostě vybouchnu, kvůli jakékoliv maličkosti. A pak mu vše vyčítám, zvyšuji hlas a někdy i uhodím (musím se prostě vybít i fyzicky). Přítel pak se mnou nemluví, někdy i tři dny a kdybych nezačala já, tak možná mlčí i týden (i když tyhle extrémy se stávaly dříve). Já se vždy snažím, říkám si jak máme pohodový vztah a pak BUM a je po něm. Nejhorší je, když si řeknu, že dneska bude hezký večer, to si snad podvědomě řeknu tak a dnes udělám scénu, protože mi ještě nikdy hezký večer nevyšel. To, že jsem žárlivá, tak o tom už vůbec nemluvím, nejraději bych měla vše pod kontrolou a vše musím vědět do detailů. Ale musím se přiznat, že to co jsem teď psala, je spíše minulost a nyní se to stává už méně. Prostě jsem se začala ovládát, protože mě to psychicky velmi vyčerpávalo. Dítě ještě nechceme, tak jsme si alespoň koupili psa a kočku a už se doma zaměstnávám něčím jiným. Začala jsem taky přítelovi více důvěřovat a hlavně, jsme s přítelem začali diskutovat. Prostě jednou po hádce jsem si k němu sedla a řekla, že nejvíce mi vadí to, že mlčí a problém neřeší. Protože po dvou dnech mlčení se už k problému nevracíme. Tak to snad pochopil, protože teď začíná mluvit vždy on. Myslím, že já jsem pořád stejná, nedokážu se tak radikálně změnit, ale alespoň se zaměstnávám něčím jiným a tak nemám čas na malicherné problémy. Přeji ti, abys to dokázala překonat a aby Vám to klapalo.
Petra.