Názory k článku Pod tlakem superrodiče

Uspěšnost v životě rozhodně není jen o tom, jestli byl student premiant třídy nebo propadal, ale jde i o jeho povahu, sebevědomí, jak své vědomosti dokáže prodat, prosadit se ... i toto by měli rodiče své děti učit... mnoho ne příliš nadaných a inteligentních - mající silné lokty a drzost, také známé na správných místech, dokážou opravdu mnohem více, než ti chytří, kteří většinou tímto vším neoplývaji... ano, i takový je život

i já bych k tomu napsala pár slov, jako matka nadpruměrně inteligentního syna, který navštěvoval první tři roky státní základní školu v Brně, ve třetí třídě kvuli šikaně dětí a nevšímavosti učitelu skončil v nemocnici (začal omdlévat, upadal do bezvědomí) a po poradě s psycholegem bylo nutno najít školu s indiv vzdel plánem - kdy v matice byl na urovni 5. třídy a v češtině - čtení dyslektik... Nikde ho do 4.tř. přijat nechtěli - prý mají plno a dětí podpruměrných spoustu, chytrému se věnovat nemohou... Takže ač samoživitelka s podpruměrným platem jsem ho zapsala do soukromé, dětí místo 30ti zde bylo jen 16, chytrých - škola připravovala na 8letá gymnázia. Dva roky mě sice stály 50 000kč - musela jsem si udelat půjčku, kde kdo si mysle, že jsem blázen, ale syn mi hned první týden hlásil, ŽE SE CÍTÍ JAK V SEDMÉM NEBI A KONEČENĚ ŽE POCHOPIL, ŽE ŠKOLA TAKY K NĚČEMU JE. Musel sice dohnat spoustu učiva, angličtinu za 3 roky... ale při přijímačkách na asi nejtěžší gympl v Brně, kde brali děti do 1matematické a 1všeobecné třídy, byl ze všech 300 zájemcu na 3. místě. Dnes je v 6. ročníku, má na vyzo dvě dvojky z jazyku, vyhrává matematické olympiády, je ve skupině nadaných studentu JMK a tvrdí, kdyby nebyl ty dva roky v soukromé základce, s výbornými učiteli a vysokými nároky, nebyl by zdaleka tam, kde je ted, ale z 9ti let na té státní ZŠ nejspíš v blázinci. Byla to asi nejlepší investice, jakou jsem kdy udelala, i když jsem ji pak 5 let těžce splácela...

Taky na más přátelé koukají skrz prsty........a pak si kupují každý druhý rok nové auto. Asi tak. Je to vážně o prioritách. Na naší škole se to zdaleka nehemží nějakými superboháči. Přeju hodně štěstí. Vidět dítě, které se ráno těší do školy a nadšeně vykládá, co zase budou dělat, je k nezaplacení. A ten jejich přízvuk v angličtině jim tiše závidím ))

každá mince má dvě strany ))

Například jazykovka u nás už při schůzce rodičů prvňáků upozorňuje, že pokud dítě "nebude stačit vysokým nárokům této prestižní školy", bude mu v průběhu druhé třídy doporučeno, aby odešlo jinam. Bleeeeee. To bych fakt nedala......