| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Sportovně založené děti mají spokojenější život

 Příspěvky 110 z 32 [Dalších 22 >>]
Dan555
16.3.2013 22:44:20
moc se tu o tom nepíše, ale já bych chtěl zmínit domácí prolézačky Suprafort.
Máme je doma skoro rok a nemůžu se stěžovat. Dětská tam furt lezou a blbnou.
A malých děti se nedá mluvit o sportu jako takovém, to jsou spíše aktivity zamířené na pohyb. A co děti miluji nejvíc, když jsou venku? Správně... hřiště, kde lezou, skáčou atd. To samé se dá dělat i doma celý rok nehledě na počasí s prolézačkami Suprafort. Navíc ony mají sportovní nářadí, takže dětská se naučí doma šplhat po laně, otáčet se v kruzích a dělat různé voloviny.
Když přijde návštěva tak se děti furt točí kolem té prolézačky. Zkuste.
11.9.2012 21:31:42
Dá se jezdit i bez té výbavy - na kole i na lyžích~;) Jediné speciální sportovní oblečení, které mám, jsou 10 let staré elastické dlouhé kalhoty na kolo a běžky (v šusťákách mi na běžkách bývalo horko~d~), lyžařská bunda, která je současně mou jedinou zimní bundou (z Tchiba, není ani moc poznat, že je vlastně lyžařská) a lyžařské kalhoty k té bundě (na sjezdovkách ale tato výbava byla zatím jen jednou, pořizovala jsem si to jako oblečení na zimu, když jsem byla s dětmi na mateřské). A pak mám ještě jednu šusťákovou bundu (na kolo a běžky). Jo a vlastně mám ještě nějaká trička Moira - to se osvědčilo hlavně kdysi na kole v Irsku - po promoknutí na kůži rychle usychalo~t~ Ale klidně se podle mě dá jezdit i v obyxčejných šusťákách nebo kra""tasech - aspoň mě na tom nepřijde nic divného~k~
11.9.2012 21:21:43
Já jsem zas téměř nesportovala jako dítě, tedy v tom smyslu, že jsem nic netrénovala (chtěla jsem jezdit na koni, ale to mi rodiče nedovolili; to , co mi nabízeli - volejbal, jsem zas nechtěla já - tedy nabízeli tím stylem "mohla bys třeba chodit někam na volejbal"; o spoustě sportů jsem ani nevěděla, že existují). Venku jsem se naběhala sice dost, ale dvojky z tělocviku mívala taky často. Fakt je, že plavání, jízdu na kole a lyžování (což všechno mě naučil táta) jsem považovala za naprosto samozřejmé asi tak jako naučit se chodit, takže mě později překvapovalo, když jsem potkávala lidi, kteří to neumí. Nicméně závodnímu sportu jsem propadla až v 19ti, kdy jsem objevila sportovní šerm. Vydržela jsem u něj téměř 10 let, výsledky nebyly, pravda, nijak oslnivé, ale rozhodně mám ještě teď, téměř ve 40ti letech, rozhodně lepší fyzičku než v 15ti. A mám chuť se ještě hýbat (i když teď běhám hlavně mezi prací a dětmi, často doslova...), nevěřím tomu, že bych se, jak tvrdí autor, nebyla schopná naučit nic nového. Předpokládám, že fyzická krize přijde až kolem 50ti (nebo třeba ne?~k~)
Lída+2
29.8.2012 5:50:25
Taky mám jiný koníčky na to,abych si odpočala. A sposrt to teda není~t~
Jája
  • 
27.8.2012 8:18:15
To je fakt výzkum jak brko. Prý: "Po 36. roce už se sportovec z psychického hlediska není schopen nic nového naučit"... Co se tak asi může naučit třeba v hodu oštěpem nebo v běhu? Spíš už nestačí těm mladším. Hlavně že z něj není tlustý neurotik.
štěpánkaa
26.8.2012 12:20:27
Zuzano - JO~;)~3~
luthienka
26.8.2012 11:36:31
Proto se nám i dětem moc líbí karate - stačí obnošeké kimono, u malých ani to ne. Kdo chce závodit, je mu to umožněno, kdo to bere jakko relax je také v pohodě. Asi máme osvícené trenéry.
Navíc pro dítě je dobré být pohybově oratný. Spoustu těch, co bývají terčem šikany je právě docela neobratných. Také je otázka, jak by člověk vypadal, kdyby nesportoval, zda by nepodléhal stresu ještě víc. Zkrátka pohybem můžeme dítěti prospět. Je to jen otázka správné volby a způsobu.
Winky
  • 
26.8.2012 9:23:57
mě přijde, že článek paušalizuje dost, proto se mi nelíbí.
Např. ta odolnost vůči stresu. Já jsem od mala sportovala - lyže, kolo, jezdectví, běhání.... od té první třídy do cca 22 let fakt hodně. Jsem stresař jako Brno (brňáci prominou, u nás se to používá jako příměr velikosti). Můj manžel byl takový ten vesnický kluk - běhat venku, lítat po poli na motorce/traktůrku, opravovat všelijaké stroje apod. Jediný sportovní kroužek u nich byli "hasiči". No a přitom je to kliďas, umí diplomaticky vyjednávat a u každé situace hledá nejdřív řešení (já se musím nejdřív vypanikařit a vyvztekat).

Děti se IMHO hýbat chtějí, to jo, jde o to jim pohyb umožnit. Jenže dneska už je všechno "sport" a to mi docela vadí, dřív člověk sednul na kolo (jakékoliv co bylo k dispozici) v tom co měl zrovna na sobě (tričko, kraŤasy atd) a jel se projet. Dneska jen ta výbava...... mě to přijde skoro směšný, jak se jezdí v "dresíkách" a se vší parádou. S lyžema to samý, prostě bunda a šusťáky, vymakanější byly šponovky. Neříkám že dnešní materiály nejsou dobrý, jen prostě to chce mít spešl bundu na tohle a extra kalhoty na tamto..... přijde mi to divný. Ale holt je to dobou, bydlet zpátky v jeskyni nechci. Jen chci říct, že mě to pořizování sportovního vybavení přijde nehorázně drahý a na dost věcí i zbytečný.
26.8.2012 9:21:44
Jako dítě jsem jezdila na kole, chodila na houby, výlety, hrály jsme vybíjenou, líný tenis, bandmington, plavali, skákala jsem gumu (jestli někdo pamatuje), brusle, běžky, zkrátka jsme lítali od rána do večera venku. Zvláště o prázdninách. Teď jsem dospělá a líná. Sport mě absolutně nebere, nebaví mě jezdit na kole, do bazénu na zahradě vlezu tak dvakrát za rok. Pravda, jsem tlustá. Moje dcera lítá na kole, jezdí na koni, letos chce tancovat. Syna sport nebaví. Tedy taky lítá na kole. Oba baví plavání (pokud se to plaváním dá nazvat). ~:-D Oba jsou hubení.
Moji rodiče byli taktéž štíhlí a já jsem tlustá. Leč tlustá byla i moje babička. A všichni mi říkali, že jsem jako ona a to ještě v době, kdy jsem byla štíhlá. Měli pravdu???? Nevím. ~d~ Ale něco na tom asi trochu bude. Vím, že se zhubnout určitě dá, ale taky vím, že někdo je štíhlý "za housku" a pro jiného je to boj na celý život. ~n~
A jak zvládám stres???? Jsem flegmatik. Je pravda, že s věkem se to maličko zhoršilo, ale zjistila jsem, že nejlepší výkon podávám hlavně ve stresu. Jsem pak víc pozorná a pracuji "intenzivněji". Nebo jak to mám nazvat.
luthienka
25.8.2012 22:41:37
já si rozhodně myslím, že pokud si děti zautomatizují pohyb v raném věku, je to rozhodně dobře. Já jsem to jako dítě moc nenasportovala a dnes mi dá mc práce svůj životní styl měnit. Syn, ač od mala nebyl extra pohybově nadaný, je dnes v 15 letech sportovec. Je vyrovnaný pohodář, nepije, nekouří, je spolehlivý... A změna nastala cca ve 3. třídě, kdy našel sport, co ho naplŇuje (karate). K tomu má spoustu doplňkovýc věcí s námi od mala /kolo, lyže, b, inliny, brusle,../ Dnes chodí sám od sebe běhat, do fitka, leze, trénuje malé děti... Prostě se mu sport dostal pod kůži. K tomu zvádá v pohodě i intlektuální činnosti.
Dcera dnes v 7 letech také začíná sportovat - jezdectví, karate (vzor je brácha), aerobic ve škole. Hodně chodíme plavat. A dál to co celá rodina (lyže, koluo, inliny..).
Proti mě budou mít lepší startovací pozici - pohyb pro ně bude normální.

Mě článek od věci nepřišel... Možná bych se zamyslela nad paušlalizací genderového rozdělení sportů...
 Příspěvky 110 z 32 [Dalších 22 >>]

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.