Názory k článku O chválení

Přesné.Někdy si říkám,že to ten můj chlap musí poznat,skoro se u toho chválení směju,ale on to nevidí a bere to vážně!Chlapi prostě potřebují chválení jako auto benzín a kdo maže-ten jede.Je to fakt komické,ale je to tak.Na druhé straně já chválení ani neumím přijmout,vždycky se začnu kroutit a že to nic nebylo a vůbec...,že tak dobrá zase nejsem-ale protože si to vážně myslím.Nikdy jsem neřekla-jo,díky.Přitom vím,že se to má.Už kvůli sebevědomí.Ale ta stará doba vychovávala asi jinak.Jenom se nikde nechlubit,nevyzvedávat,být skromná,nevyčnívat,nebýt sobec a myslet jen na druhé.Dnes jsou tyhle vlastnosti na překážku,ale to už je jiné téma.Syna chválíme pořád,ale souhlasím,že nic se nemá přehánět,protože velmi těžko přijímá nepochvalu nebo dokonce kritiku,skoro si vynutí alespoň malinké povzbuzení do budoucna.Takže doporučuji zlatou střední cestu.

To zase ten můj malý chlap hodně přejímá náš vzor. My ho chválíme a on dokáže krásně ve stejném stylu pochválit svoji mladší sestru. Ale taky vidí tatínka, jak chválí, takže příklad dělá své.

mě se článek také líbí a pro děti je chvála na místě důležitá a motivující. Třeba jim to v dospělosti pomůže více si vážit sebe samotného...protože té chvály později, si třeba už moc neužijí.
Přijde mi to, jako kdybychom se chválit styděli a měli pocit, že druhého rozmazlujeme.
autorka to napsala hezky, tak, jak to cítila a to je fajn

To my se doma chválíme docela navzájem....
I když je fakt, že můj drahej nežije v úplně reálným světě... Nedávno při ranním pohledu do skříně s tričkama pronesl:
"Hele, mě někdo hrozně rozbordelil trika..."
A až po mým VELMI zdrcujícím pohledu dodal:
"Nebo možná jenom nepřerovnal, viď?"

možná neumějí chválit. Ale ženy si zase neumějí o pochvalu říct (na rozdíl od chlapů)

Neplatí to absolutně samozřejmě.